V Plzni bude druhý červnový víkend hodně černo! Od pátku do neděle v lochotínském amfiteátru proběhne už třetí ročník open air festivalu Metalfest. Mohu se hrdě prohlásit za pamětníka, protože jsem navštívila oba předcházející ročníky. Než tedy vypukne metalové šílenství potřetí, zavzpomínám na to, jak to v Plzni začínalo.
První ročník byl ještě takový skoro komorní a rodinný, účast se podle neoficiálních informací pohybovala někde na hranici čtyř a pěticiferného čísla. Sekuriťáci nás po několika průchodech brankou poznávali, měla jsem tam svého oblíbeného, se kterým jsme se na sebe v neděli už jen zazubili a být potvora, pronesu do areálu litr kořalky a lehký kulomet (kde by se ale v neděli k večeru vzal litr kořalky...) I lidi v areálu k sobě měli tak nějak blízko, na vystoupeních kapel podobných žánrů i na jejich autogramiádách se vyskytovaly povědomé tváře a vždycky bylo o čem pokecat. Naprosto pohodová atmosféra, umocněná ještě naprosto skvělým areálem - oni ti staří Římané dobře věděli, co dělají. V amfiteátru je parádně slyšet skoro všude, i za rohem u autogramiád jde poznat, kdo a co právě hraje. Nevýhodou je možná trošku menší prostor před pódiem, které je výrazně posunuto k divákům velkou zvýšenou plochou, již většina skupin využívala k bližšímu kontaktu s publikem. Moshpit je záležitost spíš pro silnější jedince - ale to asi všude, i když je místa víc. Místo pro stanování je od areálu vzdálené sotva pár desítek metrů. Když jsme tam přijely ve čtvrtek před zahájením prvního ročníku, málem jsme se tam bály, ze začátku se zaplňovalo velmi nesměle, většina lidí přijela až v průběhu pátku - ale pak už tam bylo až do pondělního rána opravdu dost živo.
Pořadatel namíchal velmi dobře chutnající třídenní longdrink s výraznou příchutí Skandinávie - kdyby bývali přijeli Steelwing a Astral Doors, byla by odtamtud skoro třetina z jednatřiceti kapel, které byly v původním lineupu. A večerní časy patřily Skandinávcům stoprocentně. Hammerfall, Sonata Arctica, Deathstars, Amon Amarth, Korpiklaani, Finntroll, Twilight of the Gods... do podvečerních časů se vklínily jen dvě americké kapely - Deicide a Nevermore. Já si tam maximálně užila také vystoupení Brainstorm, ruské Arkony, vlkodlačí smečky Powerwolf nebo francouzských Nightmare. A pro hokejové fanoušky přichystal pořadatel na závěr lahůdku - v neděli se totiž hrálo finále MS v ledním hokeji a zápas Česko - Rusko probíhal ve stejném čase, kdy na pódiu končili Finntroll a nastoupili Hammerfall. Během odpoledne se vedle pódia objevila velkoplošná obrazovka a od půlky druhé třetiny jel obrazový přenos finále.
Nejdřív jsem si říkala, že to bude průšvih, protože lidi budou koukat na hokej a Hammerfall budou hrát do ztracena - ale fandilo se všude. Jeden metalista vedle mě si donesl napěněný kelímek a pronesl nezapomenutelnou hlášku: „Tohle je můj splněnej sen. Hammerfall, hokej a pivo.“ A fandil na obě strany a většina kotle s ním. Hammerfall hráli skvěle, zpěvák Joacim Cans občas odběhl kouknout na obrazovku, jaké je skóre, a sliboval, že jestli dáme Rusům po čenichu, tak nám odpustí, že jsme porazili Švédsko... prostě Hammerfall z toho dokázali udělat naprosto super zážitek. A s posledními tóny písně Let The Hammer Fall jsme vyhráli! Ještě jsme si všichni zazpívali českou hymnu - to byla chvíle, při které mě mrazilo v zádech - a první ročník byl za námi. Byla to moje festivalová premiéra, do té doby jsem nikdy nemohla pochopit, co z toho lidi mají, spát dvě tři hodiny za noc někde na drnech ve stanu, nechat se štípat od komárů, pařit se na slunci nebo moknout, koupat se v potoce nebo v potu - ale po těch třech fantastických dnech v Plzni jsem to pochopila naprosto dokonale a právě tak dokonale jsem tomu propadla.
Druhý ročník přivezl do Plzně přesně třicet kapel, tentokrát nebyla žádná přesilovka, přijely kapely německé, americké, britské, ale zastoupení měly i nepříliš běžné země jako Brazílie (Krisiun), Irsko (Primordial) nebo Chorvatsko (Rising Dream). Hlavními lákadly byli mj. znovuzrození Accept s Markem Tornillem, Kataklysm, Epica, Saxon, Pretty Maids, Craddle Of Filth, Arch Enemy a Sabaton, kteří celý festival velkolepě uzavírali svojí ohnivou show, spolupracovala s nimi i bouřka v dálce za stagí. Já si kromě headlinerů asi nejvíc užila parádní vystoupení Rage - nikdy nepochopím, co všechno se dá zahrát jen ve třech lidech. Zaujala i francouzská skupina Alcest - ideální hudba na nedělní žhavé odpoledne. Příjemná, trochu tajemná, velmi osvěžující a naprosto pohodová, nebylo očekáváno žádné šílení fans v kotli. Sice jsem si předtím říkala, že se na Metalfest moc nehodí - ale jsem ráda, že jsem je viděla a slyšela, bylo to zajímavé oživení.
Znovu jsem se také přesvědčila o tom, že ne každá kapela dokáže naživo předvést to, co zní na jejich CD. Někdy je živé vystoupení zklamáním, jako třeba u holandských Vanderbuyst, kteří mě při přípravě celkem zaujali, ale jejich koncert byl pro mě asi největším propadákem. Příjemně naopak překvapili jediní Finové tohoto ročníku, folk-metalová kapela Crimfall s úžasnou zpěvačkou Helenou Haarapanta, která mi dokázala svým čistým hlasem v úžasném rozsahu, v zajímavé kombinaci s chraplákem Mikko Häkkinena, i v horkém pátečním odpoledni naježit všechny chloupky... nejsem sice zrovna fanoušek ženských vokálů, ale tohle mi sedlo stoprocentně. A ještě jedna žena mě dostala - Ines z chorvatských Rising Dream. To je dynamit v něžném obalu, něco jako Angela z Arch Enemy, ale Ines kromě growlu zvládá i čistý zpěv, a to parádně. Užila jsem si i Iry Primordial nebo řeckou thrash-metalovou kapelu Suicidal Angels, o které jsem si předtím do tabulky s údaji o kapelách napsala - nic pro mě. Tenhle ročník byl hodně o překvapeních...
A třetí ročník je před námi. Namíchané je to zase velmi chutně. Od old-school heavy metalu (Steelwing, Skull Fist) přes klasický power/heavy (Brainstorm, Axxis), až k extrémnímu masakru (Behemoth, Hate, Fleshgod Apocalypse, Nexus Inferis, Vader), ale nechybí ani něco z folk-metalu (Ensiferum, In Extremo) a příznivci symfonií, thrash- nebo prog-metalu si také přijdou na své (Blind Guardian, Septic Flesh, Kreator...).
Nebudu tady vypisovat všech 30 kapel, které jsou v snad už konečném lineupu, ale určitě musím zmínit ty, které přitáhnou nejvíc fanoušků - největším jménem je asi megastar z předloňských Sonisphere, čtvrtina z Big Four of Thrash - Američané Megadeth s jedinečným Davem Mustainem v čele. Pamětníci zase ocení vystoupení W.A.S.P. nebo Uriah Heep, někteří pachatelé se po dvou letech vracejí na místo činu (Brainstorm, Death Angel, Legion Of The Damned, Powerwolf, Vader), a nebudou chybět ani české kapely, které dodají festivalu tu správnou šťávu - Arakain, kteří slíbili speciální show pro pamětníky jen z prvních dvou alb, Dymytry se svými predátorskými maskami a provokativními texty, skvělí Seven s novým albem Freedom Call a power-metaloví Warhawk z Českých Budějovic s dvěma kočkami v sestavě. Tak kdo asi nejvíc překvapí letos?
METALFEST OPEN AIR 2012
Datum a místo konání: 8. - 10. 6. 2012
Pořadatel: Pragokoncert
Zdroj foto: autorka článku
| < Předchozí | Další > |
|---|
Původně chtěla studovat hru na klavír, protože od dětství na něj hrála. Také se věnovala zpěvu, ale na radu rodičů nejdříve vystudovala gymnázium a pak vysokou školu. Cestu ke zpěvu si ale nakonec našla a vystudovala Pražskou konzerva...
Zástupci Alšovy jihočeské galerie zvou na další výstavy v jejich pobočkách, které rozhodně stojí za návštěvu.
Švandovo divadlo je moje oblíbená pražská scéna, a když mi přišla pozvánka, ve které stálo, že chystají hru s prvky drag show, říkala jsem si, že tohle tedy vážně musím vidět. Už sám název – Klec bláznů – zní dostatečně zajímavě, aby podnítil...
Návštěva, která změní život celé rodině. Režisérka Sophie Hyde (Hodně štěstí, pan Veliký) představuje velmi aktuální příběh o lásce, empatii a síle rodinných pout s názvem Neříkejte mi dědo. Jedná se o citlivé rodinné drama, kt...
