Kultura21.cz

Je to tady! To, na co fanoušci této kapely tak netrpělivě čekali od té doby, co se na internetu proslýchalo, že kapela započne nahrávání nového studiového alba. Je tomu přesně rok, kdy tato informace od umělců zazněla a svůj slib o plánovaném vydání splnili do posledního puntíku. Dámy a pánové, představuje se The 2nd Law!

Nevím, jestli je třeba kapelu nějak představovat, protože pro většinu hudebních nadšenců je pojem MUSE známkou velmi kvalitního poslechu, pohledu i zážitku. Každopádně se určitě najde i někdo, kdo slyší o této kapele poprvé, a tak bych nejdříve začal stručnou charakteristikou těch nejdůležitějších pojmů, abyste si o kapele udělali obrázek.

Kapela Muse je anglická alternativní rocková kapela z městečka Teignmouth, nacházejícího se v Devonu ve Velké Británii, která se nebojí s hudbou experimentovat snad v jakýchkoli směrech. Kamarádi ze školy Matthew Bellamy (zpěv, kytara, piano, klávesy, kytara s klávesami a dalších x kytar s všemožnými upravovači zvuku a udělátky), Christopher Wolstenholme (baskytara, vokály, klávesy, rytmická kytara, harmonika a také spousty kytar s přidělanými přístroji pro úpravu zvuku, dvouhlavé a tak dále) a Dominic Howard (bicí, perkuse, syntetizátory, smyčky) se dali dohromady v roce 1994. Po vydání alba Black Holes and Revelations v roce 2006 se ke kapele v živých vystoupeních připojuje klávesista a perkusionista Morgan Nicholls, který hraje i v takových uskupeních jako jsou Gorillaz, The Streets a nebo Lily Allen (dokonce si to střihnul na baskytaru na Letních Olympijských hrách v Londýně s legendou The Who). Muse jsou proslaveni nejvíce svými megalomanskými nápady – originální a obří pódia; energie, extravagance, komunikace s publikem při živých vystoupeních; beznadějně do posledního lístku vyprodané koncerty jak po klubech, festivalech, tak na vyhlášených fotbalových stadionech, na které se dokonce čekaly fronty už několik dní před, aby si fanoušci zabrali ta nejlepší místa u pódia. Také, jak jsem zmiňoval na začátku, se kapela hrne do všech možných hudebních stylů, jako například space rock, progressive rock, alternative rock, heavy metal, klasická hudba a elektronická hudba.

Na svém kontě mají, společně s tímto novým titulem, šest studiových alb: Showbiz (1999); Origin of Symmetry (2001); Absolution (2003); Black Holes and Revelations (2006); The Resistance (2009) a zatím poslední počin The 2nd Law (2012). Nemůžeme ovšem zapomenout ani na záznamy živých vystoupení a to Hullabaloo Soundtrack (2002), který obsahuje dva disky. Na prvním jsou nevydané písničky kapely a na druhém je živý záznam z pařížského Le Zénith. Další „živáky“ Absolution Tour (2005) a HAARP (2008) dokumentují vystoupení kapely na Stadionu Wembley v roce 2007.

Za album Black Holes and Revelations získali MUSE cenu Mercury Prize a třetí místo v hudebním magazínu NME za album roku 2006. Během své historie získávali, získávají a budou získávat dalších několik nominací, cen a výher. Zde je takový menší výpis: pětkrát vítězové MTV Europe Music Award, pětkrát Q Award, osmkrát NME Award, dvakrát Brit Award za „Nejlepší britské živé vystoupení“, dále MTV Video Music Award, čtyřikrát Kerrang! Award a American Music Award. Také byli nominováni na tři ceny Grammy, kde zvítězili v nominaci „Nejlepší rockové album“ s jejich pátým studiovým albem The Resistance. MUSE prodali po celém světě přes 15 miliónů alb a čísla stále rostou…

Všemi těmi megaúspěchy a jejich dokonalými tóny si u mne šplhají již od brzkých dob, kdy kapela vydala své první studiové album Showbiz a s dalšími šplhali, šplhali, šplhali a vyšplhali snad nejvýše, kam mohli, když se mi do ruky dostala ještě horká placka, kterou si mohli fanoušci před vydáním pěkně naposlouchat na internetovém serveru SoundCloud, s docela tématickým názvem The 2nd Law.

Potisk alba mi lehce připomíná styl Ležaté Osmičky od skupiny Tata Bojs, ale přeci jenom zde se bude jednat o úplně něco jiného než o nekonečno (i když by se o tom dalo možná i hodiny polemizovat). Každopádně jsem se dočetl, že obraz byl převzat od projektu Human Connectome Project, který se zabývá studií lidského mozku, konkrétně jeho poruchami jako jsou autismus, Alzheimerova choroba a schizofrenie. Těch několik tisíc čar představuje mapu cest lidského mozku.

První píseň proudí do mých uší – Supremacy. Úvodní píseň už ve mně probouzela pocit nadšení, vzdání holdu jejich hudbě a přípravovala mě na skoro hodinovou cestu hudební fantazií této kapely. Tvrdý nájezd, prudké smyčcové plochy v pozadí, následuje fanfárovitá sekce, přecházející do tvrdých kytarových riffů a neuvěřitelných rozsahů hlasu Matta Bellamyho. Parádní sólo na kytaru a bicí linky jak z válečného filmu. Naprostá destrukce a finální kytara do stylu divokého západu. To je ono.

Další pecka Madness, která se v polovině srpna objevila na Youtube jako další singl z nového alba, je naprosto elektronikou natřískaná píseň. Minimalistické údery s hutnými plochami, klidný zpěv, vybrnkávání na kytaru a při tom jsem si připadal, jako by mi v uších zněli Qeen s U2 dohromady. Ano, kytarové sólo vyšité jak od Qeenů a do toho „M-m-m-m-mad-mad-mad“, zakončení klidné, avšak s pořádnými grády na závěr.

Panic Station je funkem, osmdesátkami, groovem a veselými rytmy nabitá píseň. V pozadí jako bych slyšel občas zpěváka z The Killers a hudebně skoro jako Red Hot Chilli Peppers. Dechové části veselé tak moc, že mi to nutí kroutit hlavou do rytmu, radikální bicí linky a pořádná funkem olepená baskytara s laškovně znějícími vokály. Opět ukázali, že s hudbou se dají tvořit opravdu zajímavé věci.

Přes necelou minutu trvající předehru Prelude, kde si bravurně na klavír zahrál se symfonickým orchestrem frontman kapely, přecházíme k oficiální písni Letních Olympijských her London 2012, která byla k poslechu možná od konce června na hudebních serverech, s velmi trefným názvem Survival. Co k tomu dodat? Qeen mají parádní nástupce, za které se vůbec nemusí stydět. Apokalyptické chorály, kytarová sóla, tvrdé riffy a zpěv. Myslím si, že výbor Olympijských her musel mít z tria moc velkou radost.

Přichází mohutná pecka Follow Me. Pro mne píseň číslo jedna, hit celého 2nd Law, husí kůži nahánějící a dokonce při prvním poslechu vhánějící do očí slzy nadšení a spokojenosti. Od zdrojů mám informace, že se proslýchá, že to hučení v prvních sekundách je tlukot srdce Matthewa Bellamyho, narozeného syna Bingham Bellamy, pro kterého byla tato píseň složena a jemu věnována. Samotný text, kde Matt vzkazuje svému synovi, že pokud bude mít strach, pokud se bude cítit špatně, že ho vždy ochrání a bude vždy stát při něm, tomu napovídá. Orchestrální pozadí, doplňující důvěrný zpěv, lehké údery a poté naprostý výbuch v mých uších, kdy nastupuje britské elektronické duo Nero s naprosto úžasnými dubstepovými a tanečními prvky. Pořád mi v uších zní ten nakažlivý refrén: „Follow Me! You can follow me!“ Palec hodně nahoru!

Po rozjetém mejdanu v mých uších přichází klidnější píseň Animal, která se zaměřuje svým textem na bankéře, kteří zničili naší ekonomiku. Klávesové tóny doprovázené lehce rychlejším tempem bicí soupravy, spousty kytarových sól a na konci to bankéřům rozzuřenou finální minutou natřeli.

A máme tady jednu srdcovou záležitost, Explorers pro uklidnění rozjetého koncertu, typickou pro tuto kapelu svojí konzistencí. Vše, co píseň potřebuje – piano, dokonalý zpěv, symfonický orchestr, bicí, vokály, chorály, cingrlátka… Prostě baladická rocková písnička a hit pro zamilované páry. Matt Bellamy popsal tento počin následujícím tvrzením: „Zvuk hard rockového muzikanta Meat Loaf společně s Louisem Armstrongem tvořící post-metalovou píseň“.

Big Freeze, taková nemastná neslaná, něco mi v této skladbě chybí. Samozřejmě se vždy v albu najdou nejlepší a nejhorší. O této se však nedá říct nejhorší, prostě by se dala klidně vynechat, ale i tak si ji poslechnu rád při příštím přehrávání alba. Je veselá, v některých pasážích hodně připomínající již zmiňované U2 a lehce, ale jen opravdu lehce Coldplay a na živo se při tom musí docela pěkně skákat.

Přichází však překvapení, které jsem opravdu nečekal, baskytarista Christopher Wolstenholme složil a zároveň i nazpíval píseň Save Me. Další baladická, ovšem s hlubším podtextem, kde Chris zpívá svým posluchačům o jeho boji s alkoholismem. Každopádně, hudební šoubyznys i takovéto nástrahy skrývá a umělci jim občas podléhají.

Po prvním překvapení tu máme další, on nenazpíval jednu, ale rovnou dvě! Skladba Liquid State je založena, co se týče textu, na podobné bázi jako předchozí, tentokrát pojednává o jeho bitvě mezi stavem podnapilosi a střízlivostí. Takový menší muzikál o alkoholu… V Save Me se svěřuje divákům o svém problému, který nejspíše začíná řešit. Baladická, klidná píseň, která přivádí posluchače skoro až k pláči. A v Liquid State se ukazují jeho dvě já – to opilé, které ho nutí nalívat si jednu skleničku za druhou a to střízlivé, které mu ukazuje, co s ním alkohol provádí. Píseň ostřejší, o hodně rychlejší a i tón hlasu přiostřil - zněl jako od zpěváka Rob Swire z Pendulum. Jeho tělo bojuje s problémem a on se z něj snaží vyzpívat. Zajímavé pojetí a za odvahu a velice zajímavou barvu hlasu další palec nahoru.

Poslední dvě písně, kde se Matt Bellamy svěřil, že se nechal inspirovat veleúspěšným dubstepovým umělcem, který si říká Skrillex. Mluvíme o apokalyptické a hrudní koš trhající pecce, která se objevila na stránkách YouTube jako první záchvěv z nového alba The 2nd Law: Unsustainable poukazující na aktuální stav naší planety, který je opravdu neudržitelný. Hororový začátek přecházející v utíkající smyčce, utrápené chorály a mohutné údery do bubnu, předpověď reportérky televizních novin a kytarově úžasně zpracovaný dubstep se všemi prvky doprovázené bicí linkou. Nevěřil jsem tomu, co se dokáže zahrát na kytaru. Nesmíme zapomenout na strojově upravený hlas, který stále říká, že je to neudržitelné – Unsustainable. Housle, údery, ztrápený hlas frontmana kapely. Jedním slovem: APOKALYPTICKÉ!

Druhá skladba s podtitulem The 2nd Law v názvu Isolated System je opravdu inspirující. Člověku až vhání slzu do očí, společně s Unsustainable si zaslouží post apokalyptiky a určitě by byly vynikajícími skladbami pro filmy s takovouto tematikou. Klávesová linka, při které se musel Matt asi hodně vyřádit, naprosto perfektní spolupráce s orchestrem, nádherné houslové pasáže, lehce trancový beat a chorály nahánějící vám husí kůži. Sám zpěvák řekl, že tato instrumentální píseň je o vzdálení se z této planety a odchodu do klidu.

Co říci na závěr? Kapela v tomto albu zanechala opravdu hodně ze sebe, z toho, čím si za celou svoji dráhu prošli. Někteří se v ní široké veřejnosti svěřili o úspěchu, ale někteří i o neúspěchu. Je plná originality, je experimentální, je to dechberoucí, perfektně zpracovaná a kvalitní záležitost. Díky, MUSE, opět jste to dokázali a nebáli se jít i do neprozkoumaných oblastí a poukázat na aktuální stav celého světa! Doporučuji.

The 2nd Law
Interpret: MUSE
Žánr: alternative rock, new prog, electronic rock, symphonic rock
Skladby: 1/ Supremacy, 2/ Madness, 3/ Panic Station, 4/ Prelude, 5/ Survival, 6/ Follow Me, 7/ Animals, 8/ Explorers, 9/ Big Freeze, 10/ Save Me, 11/ Liquid State, 12/ The 2nd Law: Unsustainable, 13/ The 2nd Law: Isolated System
Stopáž: 53:49
Vydavatelství: Helium 3, Warner
Hodnocení: 100%

Zdroj foto/obálka: wikipedia.org / amazon.co.uk