Kultura21.cz

Jitka Ludvíková se narodila v roce 1981 v Jindřichově Hradci. Vystudovala Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni. Šeď právnického života si zpestřuje psaním knížek, které jsou plné laskavého humoru, jenž přináší čtenářům tolik potřebnou dobrou náladu. Vydala již čtyři humoristické knížky Zkrocení mlsného muže, Můj manžel má jinou, no a co?!, Osvícení zoufalého muže, Devět let natvrdo, vyprávění s hravými úkoly pro předškoláky Julinka a Rek, knihu pro děti Hortenzie Malinová, knihu povídek Zakázané uvolnění a detektivky Nebezpečná hra, Dotek minulosti, Dotek vraha a nově Vánoční případ. V současné době žije s manželem a dcerami v Praze. Miluje cestování, tanec, divadlo a jižní Moravu.

Jak se máte v těchto dnech? Už na vás dýchá adventní nálada? Máte ráda toto období?

Mám se báječně. Hrdě se přiznám, že patřím k té sortě lidí, pro které jsou Vánoce nejkrásnějším obdobím roku. Na té lepší vlně už jedu několik týdnů. Při vaření si pouštím výhradně koledy a do kalendáře si zapisuji takové důležité údaje jako nezapomenout utrhnout barborku. Z prvního sněhového poprašku mám radost jako malé dítě a sáně už mám dávno připravené. Jsem přesně ten typ, který zkouší vánočku už v říjnu a v listopadu má napečené cukroví – což má ovšem tu nevýhodu, že je do prosince všechno snědené. Na druhou stranu můžu začít péct nanovo, a to mě i mé děti baví.

Lásku, možná až posedlost Vánoci, po mně zdědily i mé dvě děti. Hlavně starší dcera, ta už v létě nedočkavě vyrábí vánoční ozdoby a balí první dárky. Stromeček tak v dětském pokojíčku máme rozsvícený většinu měsíců v roce.

Jste spíše ten typ, který není v klidu, dokud nemá vše hotovo, nebo ten, který podlehne atmosféře a dokáže vše ostatní hodit za hlavu?

Samozřejmě šílím, že nic nestíhám, ačkoli podle mého manžela to tak hrozné není. My ženy už zřejmě máme v genech zakódováno, že perfektní může být ještě perfektnější. Proto uklízím, peču, vařím, sepisuji a škrtám nákupní seznamy, prolítnu pět obchodů, než vyberu ideální stromeček, po nocích vyrábím ozdoby a v hlavě mi stále visí seznam, na co nezapomenout. Například teď mám strach, abych nezapomněla uříznout barborku. A že v tom lítám potvrzuje i bramborový salát v lednici, který jsem včera jen tak na zkoušku udělala.

Dokonalé Vánoce se vším všudy, tak jak vypadaly, když jsem sama byla malá, chci hlavně kvůli dětem – tak už to my mámy máme. Na druhou stranu vím, že plán je jedna strana mince a realita ta druhá. Ne vždy všechno klapne na jedničku. Ale to nevadí. Především díky dětem jsem pochopila, že ten ideál rozhodně není v úklidu, dokonalém aranžmá nebo drahých dárcích. Vánoce jsou o pohodě, tradici, vzpomínkách a čase, který jsme spolu, a proto těsně před Štědrým dnem hodím všechno za hlavu a jednoduše si užívám. Abych byla přesnější: válím se u televize, cpu se cukrovím, a když jsem moc přeležená, strávím den na kopci. Od dětství mám super boby a když to dobře jede, jsem poslední, kdo ze svahu odchází. Boby mají tu výhodu, že frčí i na blátě