System Of A Down jsou zpátky v nejlepší síle

System Of A Down jsou zpátky v nejlepší síle

Tisk

aerodrome festival 200Na letošním Aerodrome festivalu, který se konal 14. srpna na pražském Výstavišti, se uskutečnil mnohými českými fanoušky SOAD dlouho očekávaný sen – vidět, a hlavně slyšet, je opět aktivní a v plném ansámblu. Hlavní hvězdě večera předcházely veličiny jako americký metal-core Killswitch Engage, irsko-americká formace celtic punku Flogging Molly a punková legenda NOFX.

 

 

Na úvod si neodpustím trochu kritiky. Po mém příchodu na festival jsem byl značně otrávený. A to z několika důvodů. Zaprvé – už při vstupu do areálu ani fanoušci, ani press nedostávali pásky na ruku, kromě těch, co měli zakoupený lístek takzvaný Golden Circle v ceně i přes 2 000 korun. Tento lístek vymezoval prostor před pódiem a táhl se daleko, až skoro ke zvukaři. Fanoušci tak s levnějšími lístky byli ochuzeni o lepší požitek z akce – to mimochodem vypíchl i frontman NOFX, když řekl o těch, co stáli vzadu, že to jsou ti nejvíc punk fanoušci a že by měli být vpředu. Bylo to z důvodu, protože většina punkových kapel neměla ani cent, když začínaly.

Zadruhé – nesmělo se vycházet mimo areál konání akce. Celý areál byl oplocený a jednou jak jste vešli, nemohli jste vyjít ven, například do města v době pauzy při střídání kapel, a museli jste celou dobu být v areálu – všichni víme z jakého důvodu.

Zatřetí – kde byl vstup pro press? Obvykle na takovýchto akcích bývá vstup rozdělen na více částí, do něchž se řadí fanoušci, a pak press. Přišlo mi celkem nemorální předbíhat fanoušky, ale opravdu se mi nechtělo hodinu čekat na to, jakmile se dostanu k ochrance s lístkem. Za čtvrté – reportérům, kteří byli akreditováni, ale neměli fotopass, nebylo umožněno se dostat do tzv. Golden Circle a už vůbec ne blíž kapelám, o zprostředkování rozhovoru se radši ani zmiňovat nebudu. Nebudu vás dále nudit svými názory, snad jen posledním – že mohlo být více stánků s pivem, protože čekáním na jedno, i víc jak 40 minut, jsem si říkal, že se asi stanu abstinentem.

aerodrome 1

Nicméně, i přes všechny tyto nedostatky vedení festivalu, a že se mají od zahraničních festivalů ještě hodně co učit, jsem si ho užil jako každý správný metalový fanoušek. Akce měla začít od 16. hodiny. Jak je ale zvykem, člověk musí počítat s nějakým tím zpožděním, než se nachystají nástroje a celá stage pro set kapely. Killswitch Engage tak začali hrát o půl hodinky později a nutno pododknout, že jsem byl nemile překvapen, jak málo lidí se na ně přišlo na začátku podívat, protože je to jedna z nejlepších metal-corových band na světě. Možná to bylo proto, protože začínali tak brzo a ostatní byli ještě v práci nebo, a to doufám, že není ten případ, nemají u nás takovou oblibu.

Hned po úvodním otvíráku si začal kytarista Adam Dutkiewicz pochvalovat naše pivo i ženy a byl trošku nechutný, ale to tady zmiňovat nebudu, abych někoho z něžnějšího pohlaví nepobouřil – řeknu jen tolik, že jeho sexuální výrok obsahoval i slovo moč. Jessemu Leachovi mohli zase trošku zvednout hlasitost mikrofonu, protože dost zapadal do pozadí kytar, jako ostatně i druhé mikrofony kytaristů. Jinak to docela ušlo a zazněly všechny mé oblíbené skladby jako My Curse, My Last Serenade i novinka In Due Time.

aerodrome killswitch

Po nich přišli na řadu Flogging Molly, kteří svou rychlou a energickou hudbou jako dělané pro pogování opvravdu nezklamali. V té době bylo fanoušků už přece jenom více a všichni se dostávali do rauše a pomalu, ale jistě, očekávali příchod Serje spolu se svým metalovým orchestrem. Ti si ale museli ještě chvíli počkat, protože před nimi byli na řadě ještě NOFX.

aerodrome flogging molly

Punková legenda si dělala srandu snad ze všeho a ze všech. Nevynechala výtku na již výše zmíněnou cenu lístku, na metal, kdy zpěvák se ptal publika, kdo přišel na metal a poslal je někam, protože oni jsou punková kapela a dokonce ani na samotné System Of A Down, když opět frontman představil tribute SOAD, které pro ně napsali, což byla několika sekundová fraška o třech tónech se slovy názvu SOAD. Pro mě určitě největší zklamání z oněch kapel na festivalu.

aerodrome NOFX

Pak byla pauza pochopitelně delší, aby fanoušci byli natěšení ještě více. Potom jsem měl poprvé na vlastní oči možnost vidět, no vidět, spíš slyšet SOAD v celé jejich kráse. A byl to jeden z nejlepších koncertů, jaké jsem slyšel. Píšu slyšel, protože přede mnou byly hordy fanoušků a někteří samozřejmě ještě vysazovali svoje přítelkyně na ramena, takže i já, člověk nemalého vzrůstu, jsem musel sledovat kapelu pouze na obrazovce. Zvuk byl ale neskutečný a produkce v tomto případě odvedla neuvěřitelnou práci. Hudebně jsou SOAD samozřejmě neporovnatelnými profesionály, není divu, že bicman je považován za jednoho z nejlepších v celé hudební historii, a tento koncert byl toho jen důkazem. Jejich set trval bez přerušení, skladby na sebe ladně navazovaly, jediné co mne zamrzelo bylo, že nedopřáli publiku nějaký ten přídavek.

Zazněly hity jako Cigaro, Chop Suey!, Radio/Video, Toxicity, B.Y.O.B., Lonely Day, Sugar, I-E-A-I-A-I-O i další. Hudebně to byl jeden z nejlepších koncertů, na kterém jsem kdy byl. Dohromady fungují jako dobře namazaný stroj a Serj by měl seknout se svojí průměrnou sólovou kariérou, protože jeho nápady se určitě lépe promítají do SOAD jako do celku. Na SOAD ale opravdu příště půjdu jen jako fanoušek s dražším lístkem nebo reportér s fotopassem, protože to opravdu za to stojí!

Autor foto: David Webr


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

„Nejradši se učím texty zásadně v lese, doma to ani neumím,“ říká herec Jan Hönig

jan honig200Randle Patrick McMurphy se s ničím moc nepárá. Je to chlap, který za všech okolností říká, co si myslí. Má kladný vztah k ženám, alkoholu, hazardu... To je charakteristika postavy, která hraje prim v inscenaci Přelet nad kukaččiným hnízdem a kterou...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...


Literatura

Pečeme bez mouky

peceme bez mouky perexV květnu vyšla v nakladatelství Esence moderní kuchařka Anji Donnermeyerové Pečeme bez mouky. Nabízí nám přes 90 inspirativních receptů na nejrůznější dezertíky, moučníky a další sladké pochutiny v bezlepkové formě. Pok...

Divadlo

Řádná dávka originality, abstrakce a destrukce v belgickém Springville

altUmíte přesně určit hranice své představivosti? Co je pro vás tak akorát a co je už příliš? Belgické uskupení CAMPO se vás neptá, co zvládnete vydržet, parta z Gentu jen předvádí a neručí za následky (a možné psychosoma...

Film

Zlobili by se řečtí bohové na film Hněv Titánů?

 Zlaté pravidlo Hollywoodu říká "Pokud byl film komerčně úspěšný, co nejdříve natočit jeho pokračování, bez ohledu na jeho kvality." A proto po dvou letech do našich kin dorazilo pokračování průměrného Souboje Titánů. První díl byl přijat značně kriticky, což producenty ve...