Po pěti letech jsme se dočkali zbrusu nového počinu milovaných i zatracovaných norských black metalových experimentátorů Satyricon. Tato eponymní deska nepotěší milovníky klasického black metalu, ani klasických Satyricon. Je to album, které posluchače buď pohltí, nebo znechutí. Já patřím k té první skupině.
Satyricon vznikli už v roce 1991 v Oslu, v Norsku, a dnes tuto skvadru tvoří stabilně pouze dva mimořádně talentovaní hudebníci: Satyr (Sigurd Wongraven) – zpěv, kytarová sekce, klávesy a Frost (Kjetil-Vidar Haraldstad). Vydali celkem osm alb: Dark Medieval Times (1994), The Shadowthrone (1994), Nemesis Divina (1996), Rebel Extravaganza (1999), Volcano (2002), Now, Diabolical (2006) , The Age of Nero (2008) a nyní, 17. září, vpouští do světa eponymní album. První tři alba se nesla v duchu a tradici norské black metalové scény, ale pozdější alba byla už značně experimentální. Deska Satyricon reprezentuje to, čím jako kapela tito hudebníci jsou, a nutno dodat, že je zastupuje zatraceně dobře!
Jak je u této kapely zvykem, vždy se můžete spolehnout na kompozičně celistvé a složité skladby, precizní bubenické umění mistra Frosta a mohutné texty i zpěv Satyra. Podotýkám také, že toto album produkoval sám Satyr. Pokud bych měla tento zářez popsat pár slovy, řekla bych: překvapivý, nepředvídatelný, úžasný.
Úvodní píseň Voice of Shadows mi přišla jako prázdný slib – hezky naláká, ale co z toho? Dvě a půl minuty instrumentálního úvodu nechává posluchače jako na trní a buduje tak napětí pro nadcházející píseň Tro Og Kraft. Ta se po nás přelije jako vlna a s nástupem zpěvu to začne být zajímavé. Celkově jde spíš o netradiční pojetí hudby v klasickém hávu těchto černokněžníků. Norština black metalu sluší. Další na řadě je singl Our World, It Rumbles Tonight a jak už to u singlů bývá, je podmanivý, chytlavý a řekla bych, že náladou i tempem mi připomíná písně z alba Now, Diabolical. Oduševnělá písnička, která dává definici black metalu oduševnělou hloubku, přesto zůstává svá, přímočará. Čtvrtá skladba Norcturnal Flare se stylizuje do chvalozpěvu na noční zář a je až srdcebolně táhlá a ponurá, až hypnoticky black metalová. V polovině alba nás zaskočí Phoenix, kde hostuje norský zpěvák Sivert Høyem z kapely Madrugada. A šok přijde v podobě čistého zpěvu, který není nepodobný Nicku Caveovi! Tímto se zarytým fanouškům kapely asi moc nezavděčí. Já si na Satyricon velmi vážím jejich přístupu k hudbě a toho, že se nebojí experimentování a vždy chtějí svůj koncept a svou představu o hudbě dostat na další úroveň. Když už jsme u hudebních extrémů, Walker Upon the Wind je rychlá dělovka, co člověka přímo smete. Kombinace šílené kompozice a burácivého řevu/zpěvu je osvěžující. Řekla bych, že Phoenix a Walker Upon the Wind představují dvě strany jedné mince, která si říká Satyricon, a je už jen na posluchači, čemu dává přednost. Nekrohaven řadím mezi nejoblíbenější písně z alba, nasazuje totiž návykové tempo, které jsem si zamilovala už po prvním poslechu. V jednoduchosti je krása.
V dalším hudebním klenotu, Ageless Northern Spirit, si můžeme vychutnávat ultrarychlé bicí, ale i nádech toho, jak můžeme vykreslit nestárnoucího severského ducha. The Infinity of Time And Space je nejdelším (7:47) eposem, který přináší střídání temp, nálad, vokálu a hudebních přechodů jako na běžícím pásmu. Jako by až chybělo něco, co by toto dílko stmelovalo dohromady a utvářelo pocit celistvé písně a ne jen nějaké mozaiky. Ovšem, na druhou stranu, refrén je vysoce výživný! Loučíme se opět instrumentálně, epickou ukolébavkou s náznaky klasické hudby, která nese název Natt.
Satyricon nepřestanou překvapovat. Nepřestanou posouvat hranice hudebních škatulek, hudebních žánrů, ani hudby samotné. To je jejich devízou i silou a i proto jsem jejich fanynkou. Dejte jim šanci a zkuste si je taky poslechnout, třeba budete mile překvapeni!
Název nosiče: Satyricon
Interpret: Satyricon
Žánr: black metal
Skladby: 01. Voice Of Shadows, 02. Tro Og Kraft, 03. Our World, It Rumbles Tonight,
04. Nocturnal Flare, 05. Phoenix, 06. Walker Upon The Wind, 07. Nekrohaven, 08. Ageless Northern Spirit, 09. The Infinity Of Time And Space, 10. Natt
Stopáž: 51:12
Vydavatelství: Nuclear Blast Entertainment
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto/obálka: www.satyricon.no
| < Předchozí | Další > |
|---|
Eva Turnová působila jako baskytaristka ve skupinách DG 307 nebo Půlnoc, od roku 2000 má vlastní hudební projekt s názvem Eturnity a od roku 2001 hraje s kapelou The Plastic People of the Universe. Kromě hudby se v nedávné době začala věnovat i psaní a výt...
Tajemství pocitů! Obrazy Hanky Chromé a fotografie Lenky Hřídelové si můžete až do 9. března prohlédnout v galerii Café Alternatif (Mezibranská 21, Praha 1) 
Brněnské divadelní Studio Marta uvede na konci února první premiéru roku 2023, legendární drama Friedricha Schillera Loupežníci. Egem poháněný příběh o kolapsu rodiny, komunity a vlastní integrity přinesou na jeviště absolvující studenti Janáčk...
Volné pokračování filmu Dětská hra s názvem Chuckyho nevěsta (1998) je snad tím nejlepším a zároveň nejsarkastičtějším, co může moderní horor nabídnout. Šikovně se zde stírá rozdíl mezi roztomilou...
