Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Již nějaký ten měsíc bylo známo, že zavedená akce Trancefusion (dále jen TF), která po čtyři roky přinášela radost milovníkům (nejen) trance music, kteří se na ni sjížděli z různých koutů světa a mohli na ní vidět ty nejzářivější DJské hvězdy, se letos uskuteční naposledy, i proto dostala podtitul Time To Say Goodbye. Stalo se tak 4. dubna v Průmyslovém paláci na pražských Holešovicích, jehož brány se nedočkavcům otevřely už v 18:00 hodin a definitivní konec byl naplánován na osmou hodinu ranní, což značí neuvěřitelných čtrnáct hodin hudby a zábavy. Organizátoři se tentokráte rozhodli, že pro návštěvníky budou připraveny tři tzv. stage – Main stage (hlavní), Classic stage (oldschool) a CZ/SK (zde vystoupili zástupci česko-slovenské scény).     

Na radu svých kolegů jsem do areálu vešel již před dvacátou hodinou a po nezbytném odbavení jsem (i vzhledem k pro mě nezajímavé nabídce Main stage) ihned zamířil do Classic stage, kde bylo na programu vystoupení legendárního DJe Tauchera (mimo jiné člena kdysi slavného super uskupení Trance Allstars). Ten posluchače, kterých bylo přítomno překvapivě docela dost, „rozehřál“ klasickým zvukem typickým pro trance devadesátých let a přelomu milénia, a ačkoli do svého setu nezařadil úplně známé skladby, vše plynulo ve svěžím a příjemném tempu přesně tak, jak mělo. Navíc nestál jen za mixpultem, ale neváhal předvádět různé pohyby (imitace plavání na suchu, kotouly, komunikace s fanoušky), čímž zabránil případné nudě. V nastoleném tempu pokračovalo i duo The Space Brothers, které převzalo pomyslnou štafetu. I ono sáhlo hluboko do historie a předvedlo set plný melodického trancu s nádechem nostalgie. Neváhalo do něj zařadit ani svou tvorbu pod značkou Chakra a došlo i na největší hit Love Shines Through. Opravdu příjemná záležitost.
Oba pány pak vystřídal Nizozemec Woody van Eyden, který znovu dostál své pověsti obrovského šoumena a baviče. Během svého vystoupení tak „jedl“ mikrofon, zpíval (v jednu chvíli dokonce rapoval), první řady napájel erární vodkou, otíral se do polské vlajky a velmi zvláštními pohyby obcházel mixpult. Jeho set tak díky tomu nepostrádal potřebnou energii a jeho „kejkle“ vykompenzovaly i to, že ačkoli byl dosud nejhitovější (For An Angel, On a Good Day, Take Me Away..), byl také malinko rozháraný a pasáže výborné střídal s těmi nudnějšími.

Před třiadvacátou hodinou nastal čas na přesun do CZ/SK Stage, kde se chystala velká věc – svou příležitost zahrát si na tak velké akci totiž dostal dnes už legendární, nebál bych se napsat i kultovní moderátor, DJ a především trancový guru z Kladna Luboš Novák. Ten svůj set příjemně vyvážil a nabídl svým fanouškům, kterých bylo na chodbě, kde byla tato stage umístěna, opravdu dost, vyváženou porci absolutní klasiky a žhavých novinek, které jsou známy z jeho pravidelného mixcloudového pořadu 2Hot. Zasvěcené pak navíc potěšily i tzv. parníková povinnost v podobě tracku Love, Freedom, Tolerance od projektu F/X a také nápadné zahoukání signalizující blížící se parníkovou sezónu. Jeho vystoupení mělo velice specifickou a nepřenositelnou atmosféru a myslím, že mohu napsat, že každý, kdo se ho účastnil, cítil veliké zadostiučinění a jakousi odměnu za to, co tenhle charismatický chlapík pro trancovou hudbu dělal a dělá.
Po půlnoci jsem se vrátil zpět na Classic stage, kde byl na řadě rezident oldschoolové edice TF Kai Tracid. Ten už byl v Praze snad popáté, proto se nedalo čekat žádné zásadní překvapení, což se také potvrdilo. Jakožto fanouška jeho nadčasové muziky mě trošku zklamalo, že zařadil jen tři své velké hity (Too Many Times, Life is Too Short, Liquid Skies), na druhou stranu se ale opíral o jinou nesmrtelnou klasiku v podobě třeba Universal Nation (Push) nebo Born Slippy (Underworld). Nikterak zázračný, přesto spolehlivý set, proti kterému nelze mít větších námitek.

Teprve až zhruba kolem půl druhé v noci jsem se konečně vydal na Main Stage, kde jsem bohužel musel přetrpět zbylých patnáct minut dvojky Andrew Rayel a Orjan Nilsen, což bylo opravdu housové peklo plné líbivých a nenápaditých melodií. Posléze už ale konečně nastoupila dvojice Pure NRG (čili Brit Solarstone a Ital Giuseppe Ottaviani), která ovšem začala trošičku vlažněji. Posléze malinko přitvrdila, nicméně se dá říct, že i přes trancový sound a zajímavý náboj bylo vystoupení tohoto páru lehkým zklamáním, neboť v něm chybělo trošku víc nápadů a především osvědčených hitovek, kterých mají oba (i společně) v rukávu dost a dost.
Dalším bodem pak byl přesun již naposledy na Classic stage, kde se schylovalo k vystoupení uznávané německé DJky Marushy, která tolik ohromila na poslední edici Oldschoolové TF. Natěšení tedy bylo obrovské a naštěstí dáma, která hraje z vinylových desek, absolutně nezklamala. Její set vrátil publikum hluboko do devadesátých let, kdy „frčely“ hardcore, rave, techno a opět byl plný až neskutečné energie, o což se starala sama umělkyně, která si ho viditelně užívala a nechala působit sexappeal, který jí ani v padesáti určitě nechybí. Za zmínku stojí i to, že jen tady jste mohli slyšet už skoro zapomenutý hit od uskupení Fugees Ready or Not nebo Mobyho Feelin´So Real a dokonce i Lennyho Kravitze, na řadu musel přijít i největší hit samotné Marushy Somewhere over the Rainbow. Jeden z vrcholů večera ubral dost sil, takže bylo potřeba nabrat novou energii, tudíž jsem se vydal do tzv. Relax zone, která k tomu byla určena.

Zhruba po hodině a relativním odpočinku pak mé kroky vedly na Main stage, kde už jsem zůstal po zbytek noci. Stihl jsem ještě konec setu dvojice RAM a Sied van Riel, který zněl hodně dobře, a bylo vidět, že tito dva si dost „sedli“ a rozumějí si, nicméně ho nemohu objektivně hodnotit. Po chvíli tedy přišla řada na další neobvyklé duo, konkrétně Seana Tyase a Menna de Jonga. Ti už vzhledem k pokročilé hodině neponechali nic náhodě a ponořili se do vod psytrancu, takže už notně rozehřáté a akční publikum dále zásobovali vlnou tvrdších a rychlejších beatů. Jejich set sice nebyl až tak hitový a známější věci byste v něm hledali marně, to ale vadilo jen minimálně (ačkoli to, že nezazněl třeba Tyasův mix pro nové Bloodhound Gang, je velká škoda). Další luxusní set.
Předposledními vystupujícími pak byla britská, resp. irská dvojka Sneijder a Bryan Kearney, i když v tomto případě se dá mluvit jen o prvním jmenovaném. Kearney totiž z dosud neznámých důvodů (oficiálně prý kvůli náhlé nevolnosti) po zhruba dvaceti minutách zmizel a s jednou krátkou výjimkou už se neobjevil. A je pravda, že tato událost se do jinak výtečného setu sestaveného znovu z tvrdších a rychlejších kousků, mezi nimiž nechyběly ani jejich společné (Proper Order, Next Level), promítla, protože dost ovlivnila okolní atmosféru, jelikož nikdo netušil, co se vlastně děje, Sneijder vypadal dost rozladěně a posluchači začali vyvolávat Kearneyho jméno. Po hudební stránce tedy vynikající záležitost, vzhledem k výše uvedenému byly ale dojmy trošku rozpačité.

Závěr pak obstaral pár Manuel Le Saux a Darren Porter, který začal ve volnějším upliftingovém stylu, aby posléze přešel k další várce tvrdších beatů. Nutno ale říci, že po půlhodině už byl čas odejít, takže se vyjadřuji jen k první polovině.
Pokud se pořádající agentura chtěla držet přísloví, že v nejlepším je třeba přestat, povedlo se jí to na výbornou. Díky takřka geniálnímu konceptu dvou stagí, na nichž hrály aktuální „mainstream“ a oldschoolová klasika, totiž nemohlo dojít k tomu, že by tzv. „nebylo co poslouchat“ a někdo se nějak zvlášť nudil. Proto se sluší poděkovat úplně všem, a to nejen za sobotu 4. dubna, ale za celé čtyři roky skvělé muziky, hostů, zážitků, vystoupení, prostě za vše. Kdo někdy byl přítomen, pochopí.  

Název akce: Trancefusion – Time To Say Goodbye
Místo a termín konání: 4. 4. 2015 Průmyslový palác – Praha – Holešovice
Pořádající agentura: BTL Agency
Hodnocení: 100%