Milan Cyrus hraje nestárnoucí hity. Nezajímá ho moderní hudba, ale evergreeny. Se svou kapelou The Yellow Socks tvoří vlastní songy ve stylu 50. let a vystupují v kostýmech, které evokují tehdejší dobu. Co na sebe tento zpěvák a muzikant prozradil?
Milane, tys vždycky miloval retro hudbu. Kde se to v tobě vzalo?
Když mi bylo tak deset, jedenáct roků, poslouchal jsem hodně cédéčka, co měli rodiče doma. A tahle poválečná hudba mě oslovila nejvíce. Zjišťoval jsem si o tom období různé informace, líbil se mi ten životní styl, doba rozkvětu, zkrátka všechno po 2. světové válce.
A pocházíš z muzikantské rodiny?
Oba dědečkové byli muzikanti, jeden děda hrál na bicí a můj syn už teď na ně hraje taky – chodí do hudebky. Přijde mi to takhle přirozené a mít dobrý hudební základ je potřeba. Mně hodně dalo chodit do souboru Ostravička, kde jsem strávil spoustu krásných let svého života. Hodně jsme cestovali a vypěstoval jsem si v sobě lásku k hudbě a k folklóru. Vyrůstal jsem tak v hudebním prostředí, ale hrát na hudební nástroj začal až v dospělosti, Na kytaru jsem se naučil sám až když mi bylo nějakých dvaadvacet roků...
Na co všechno tedy hraješ?
Na kytaru a akordeon…
Prozraď něco o tvé kapele. Jak tě napadlo vytvořit takovou sestavu?
Ten nápad ve mně uzrával už delší dobu. Chtěl jsem mít i svoje písničky a nehrát jen covery. Bylo ale těžké sehnat k sobě ty správné lidi, proto to trvalo tak dlouho. Máme kytaru, saxofon, kontrabas, bicí a piano. Nástroje si vozíme sami. Teď nám odchází bubeník, který založil rodinu a narodilo se mu dítě a který navíc hraje ve své prioritní kapele Degradace, ale už máme za něj náhradu.

A kde všude se chystáte s tímto stylem vystupovat? To asi není úplně pro každého, že?
Tak je to úzkoprofilová muzika a asi nemůžeme počítat s tím, že nás budou hrát v každém mainstreamovém rádiu. Ale možnosti tu jistě jsou...Prozatím jsme vystupovali po Frýdku-Místku, teď přes zimu snad bude čas něco nahrát. Materiálu máme dost, už máme přes 20 písniček… Všechno se pojí s typickým oblečením a stylem, atmosférou té doby, takže věřím, že je to pro diváky a posluchače zážitek…
Jaký hudební styl tam vlastně spadá?
Tak třeba rock&roll, country, doo wop, blues, RnB…
A co je tvým cílem? Čeho chceš v tomto dosáhnout?
Mým cílem je vystupovat i ve větších městech nebo třeba v zahraničí na festivalech tohoto typu, například v Rakousku či Německu. A hlavní je to, že nás to baví…

Hudbu i texty si skládáš sám?
Určitě. Není to nic složitého. Anglicky umím dobře a mám hodně naposloucháno. Texty jsou většinou o lásce a o životě, jednoduché fráze, které člověka chytí… Když se zadaří, mám hotovou písničku i za 15 minut…
Třeba ta tvá cover videa na známé evergreeny, kde si všechno děláš sám, jsou naprosto skvělá…
Tohle všechno sám naposlouchám, protože neznám noty, a dám to nějak do kupy. Hodně mě to baví. Ale musím říct, že to je neskutečná piplačka, na jedné písničce jsem takhle třeba strávil 10 hodin práce…
Tys byl prý i ve Superstar. Jak to dopadlo?
Moc slavně ne. Nechali mě odejít a řekli mi, že takový styl dneska nikoho nezajímá. Přesvědčil jsem se ale o opaku a vím, že tam potřebují takové tvárné typy, ke kterým já rozhodně nepatřím (smích)...
To rozhodně...a koho tedy zajímá hudba, kterou teď děláš?
Moc takových kapel u nás není, to by se dalo spočítat na prstech obou rukou, ale co vím, tak v zahraničí je jich dost. A i když je to úzkoprofilová hudba, vždycky se najde někdo, koho to hodně zajímá. U nás to hodně fičí třeba v Brně či Praze, různé tančírny a tak...
Tak přeji hodně hudebních úspěchů a radosti z tvorby!
Foto: Valérie Klosová
| < Předchozí | Další > |
|---|




Díky lásce ke knížkám se rozhodla studovat bohemistiku. Jako spisovatelka debutovala v roce 2013 básnickou sbírkou Černý rok a o dva roky později vydala román Do tmy, který jí o rok později vyne...
V Trenčíne to opäť žilo. Na zimnom štádióne Pavla Demitru sa konal tohtoročný druhý koncert na Slovensku Michala Davida. Po tom, čo 22. októbra vystúpil na pódium, dav začal šalieť, vlniť sa v tanečných rytmoch, spievať spolu s Michalom.
Centrum současného umění DOX v Praze uvádí výstavu Plakát v souboji s ideologií 1914-2014. Několik set exponátů pocházejících z českých i světových sbírek představuje pestrou škálu s politikou či sociální kritikou souvisejících plakátů, od ukázek klasické vál...
Dne 14. března bude mít v kinech premiéru komedie SLADKÝ ŽIVOT, která vznikla pod vedením producenta a režiséra Tomáše Hoffmana. Nyní se představuje prostřednictvím traileru a filmového plakátu.