Kultura21.cz

Milan Cyrus hraje nestárnoucí hity. Nezajímá ho moderní hudba, ale evergreeny. Se svou kapelou The Yellow Socks tvoří vlastní songy ve stylu 50. let a vystupují v kostýmech, které evokují tehdejší dobu. Co na sebe tento zpěvák a muzikant prozradil?

Milane, tys vždycky miloval retro hudbu. Kde se to v tobě vzalo?

Když mi bylo tak deset, jedenáct roků, poslouchal jsem hodně cédéčka, co měli rodiče doma. A tahle poválečná hudba mě oslovila nejvíce. Zjišťoval jsem si o tom období různé informace, líbil se mi ten životní styl, doba rozkvětu, zkrátka všechno po 2. světové válce.

A pocházíš z muzikantské rodiny?

Oba dědečkové byli muzikanti, jeden děda hrál na bicí a můj syn už teď na ně hraje taky – chodí do hudebky. Přijde mi to takhle přirozené a mít dobrý hudební základ je potřeba. Mně hodně dalo chodit do souboru Ostravička, kde jsem strávil spoustu krásných let svého života. Hodně jsme cestovali a vypěstoval jsem si v sobě lásku k hudbě a k folklóru. Vyrůstal jsem tak v hudebním prostředí, ale hrát na hudební nástroj začal až v dospělosti, Na kytaru jsem se naučil sám až když mi bylo nějakých dvaadvacet roků...

Na co všechno tedy hraješ?

Na kytaru a akordeon…

Prozraď něco o tvé kapele. Jak tě napadlo vytvořit takovou sestavu?

Ten nápad ve mně uzrával už delší dobu. Chtěl jsem mít i svoje písničky a nehrát jen covery. Bylo ale těžké sehnat k sobě ty správné lidi, proto to trvalo tak dlouho. Máme kytaru, saxofon, kontrabas, bicí a piano. Nástroje si vozíme sami. Teď nám odchází bubeník, který založil rodinu a narodilo se mu dítě a který navíc hraje ve své prioritní kapele Degradace, ale už máme za něj náhradu.

A kde všude se chystáte s tímto stylem vystupovat? To asi není úplně pro každého, že?

Tak je to úzkoprofilová muzika a asi nemůžeme počítat s tím, že nás budou hrát v každém mainstreamovém rádiu. Ale možnosti tu jistě jsou...Prozatím jsme vystupovali po Frýdku-Místku, teď přes zimu snad bude čas něco nahrát. Materiálu máme dost, už máme přes 20 písniček… Všechno se pojí s typickým oblečením a stylem, atmosférou té doby, takže věřím, že je to pro diváky a posluchače zážitek…

Jaký hudební styl tam vlastně spadá?

Tak třeba rock&roll, country, doo wop, blues, RnB…

A co je tvým cílem? Čeho chceš v tomto dosáhnout?

Mým cílem je vystupovat i ve větších městech nebo třeba v zahraničí na festivalech tohoto typu, například v Rakousku či Německu. A hlavní je to, že nás to baví…

Hudbu i texty si skládáš sám?

Určitě. Není to nic složitého. Anglicky umím dobře a mám hodně naposloucháno. Texty jsou většinou o lásce a o životě, jednoduché fráze, které člověka chytí… Když se zadaří, mám hotovou písničku i za 15 minut…

Třeba ta tvá cover videa na známé evergreeny, kde si všechno děláš sám, jsou naprosto skvělá…

Tohle všechno sám naposlouchám, protože neznám noty, a dám to nějak do kupy. Hodně mě to baví. Ale musím říct, že to je neskutečná piplačka, na jedné písničce jsem takhle třeba strávil 10 hodin práce…

Tys byl prý i ve Superstar. Jak to dopadlo?

Moc slavně ne. Nechali mě odejít a řekli mi, že takový styl dneska nikoho nezajímá. Přesvědčil jsem se ale o opaku a vím, že tam potřebují takové tvárné typy, ke kterým já rozhodně nepatřím (smích)...

To rozhodně...a koho tedy zajímá hudba, kterou teď děláš?

Moc takových kapel u nás není, to by se dalo spočítat na prstech obou rukou, ale co vím, tak v zahraničí je jich dost. A i když je to úzkoprofilová hudba, vždycky se najde někdo, koho to hodně zajímá. U nás to hodně fičí třeba v Brně či Praze, různé tančírny a tak...

Tak přeji hodně hudebních úspěchů a radosti z tvorby!

Foto: Valérie Klosová