Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Už dlouho jsem nebyla v takových rozpacích jako nad knihou Hana Hegerová: Lásko prokletá. Nakladatelství Malý princ inzeruje tuto knihu s mottem „Francouzi mají Edith Piaf, my máme Hegerovou.“ A tohle víme již řadu let, po která posloucháme její překrásné šansony. Tak, jako kdysi napsala životopis Edith Piaf její sestra Simone Berteautová (Opera Mundi, Paris 1969; v Československu ji vydalo nakladatelství Slovenský spisovatel, Bratislava 1980), tak se nyní pokusil o něco podobného Miroslav Graclík.

Těšila jsem se velice na čtení. Ale tyto dvě knihy se od sebe liší jako den a noc. Zatímco Simone Berteautová věnovala knihu „Tebe, moja Edith. Túto knihu som napísala verne, bez prikrašľovania, tak aby v nej bolo počuť tvoj smiech aj plač,“ autor neautorizovaného životopisu Hana Hegerová: Lásko prokletá takové ambice nemá. Po pravdě musím říci, že mě svou knihou zklamal. Chybí mu jak láskyplný, přátelský vztah k ní, tak lehce ironický nadhled. Takže smích a pláč Hany Hegerové dostáváme v banálním balení lehce bulvárního tisku a slova jejích písní zde vyznívají skoro satiricky (Žila som správne?!). Upřímnost autora se někde vytratila? Zamýšlím se, jaké pohnutky ho vedly k sepsání právě této biografie.

Chvályhodné je, že autor shromáždil řadu informací o životě a díle Hany Hegerové. Knihu rozdělil didakticky po jednotlivých desetiletích zpěvaččina života, od narození až do současnosti. Nakonec přidal tzv. Střípky (hodnocení jejích písní očima kolegů i kritiků), diskografii, filmografii, televizní dokumenty a medailony, televizní pořady, knihy a anketu popularity (výsledky Zlatého a Českého slavíka od roku 1962 do roku 2013). V závěru jsou pak v příloze barevné fotografie Hany Hegerové.

Připadalo mi však po celou dobu, že v předimenzovaném životopisu čtu zčásti drby z Blesku (podle uvedených pramenů v závěru knihy jsem se, bohužel, nespletla), zčásti kompilace rozhovorů z vybraných společenských časopisů, vše doplněno vybranými rádoby fundovanými historickými fakty. A že je zkrátka celý text ušit příliš rychle horkou jehlou, kterou si Hana Hegerová nezaslouží. Je v pořádku, že si autor tuto ženu neidealizuje, ani to od něj jako čtenářka této knihy a posluchačka jejích šansonů nečekám. Ale poctivější (a tudíž pracnější) autorský přístup bych uvítala, včetně práce s mateřštinou. Texty jsou plytké, chybí jim šťáva. Řada informací je nadbytečných, nepodstatných, brzdících plynulost vyprávění. Jako by se jednalo o hlášení. Autor si občas zbytečně přihřívá svoji polívčičku a připomíná své předchozí knihy, snad aby navnadil čtenáře. Působí to však příliš prvoplánově. Převzaté rozhovory jsou daleko zajímavější než zbylý text, takže výsledek působí nevyváženě. Ani graficky kniha příliš nepotěší. Kvalita reprodukovaných fotografií není příliš vysoká, řada z nich má velmi malé rozměry a méně by zde znamenalo lépe. Nadpisy s textem jsou na sebe zbytečně nahuštěné a text se tak stává nepřehledným. Vše působí chaoticky, nedokončeně.

Není mi jasné, komu vlastně autor tuto knihu nabízí ke čtení. Publikum Hany Hegerové je náročné a nepaběrkuje po povrchu. A zájemci o bulvár zase většinou neposlouchají Hanu Hegerovou (ale mohu se, samozřejmě, mýlit). Být Hanou Hegerovou, asi bych tento životopis taky neautorizovala.

Hana Hegerová. Lásko prokletá
Autor: Miroslav Graclík
Žánr: životopisy
Nakladatelství: Miroslav Ilenčík – Nakladatelství Malý princ
Rok vydání: 2014
Počet stran: 348
Zdroj foto na obálce: Jakub Ludvík

Hodnocení: 50 %