Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Lelle jako každou noc usedá do svého auta a vydává se na cestu. Každou noc jezdí často i celé hodiny. Hledá stopy, naději, cokoliv co by mu pomohlo najít jeho dceru Linu. Tu jednoho rána odvezl na autobusovou zastávku a odjel do práce.

Patnáct minut poté přijel autobus, ale Lina do něj nenastoupila. Zastávka totiž byla prázdná. Od té doby uběhly tři roky a o Lině stále nikdo nic neví. Nikdo nic neviděl, svědci žádní, tělo se také nenašlo. Lelle si od té doby dává za vinu, že nepočkal těch osudných patnáct minut a nedohlédl na to, aby dcera do autobusu nastoupila. Nepřestává ji ani na chvíli hledat, nemá nikde stání a zase tráví další bezesnou noc za volantem. Stříbrná cesta je název trasy, kterou každou noc jezdí, kterou zná již nazpaměť, a na které Lina zmizela.

Mezitím se na odlehlý statek se svou matkou nastěhuje sedmnáctiletá Meja. Kolikrát se Meja už stěhovala, nedokáže ani spočítat. Stěhovaly se vždy, kdy si její matka našla novou známost a ve chvíli, kdy se chtěla zbavit té staré. Nikde neměla stálý domov a místa, na kterých bydlely, se stěží dají nazvat domovem. Jelikož se stále stěhovaly, Meja se nikdy ani nezačlenila do kolektivu ve škole. Jakmile si našla kamarády, její matka jí řekla, že se opět musí stěhovat. Matčin přítel, ke kterému se nastěhovaly tentokrát, má pověst podivína, ale kupodivu se k Meje chová lépe, než všechny matčiny předchozí známosti.

Oba, jak Meja tak Lelle, touží po tom samém – po klidu. Meja touží po klidu v podobě rodinného zázemí, kde by se nemusela bát vracet. Touží po normální mámě, kamarádech, všedním životě. Lelle touží po nalezení své dcery, ale zároveň se jejího nalezení bojí. Chce ji najít, ať to stojí, co to stojí, už jenom aby částečně zmenšil svůj pocit viny. Chce nalézt klid tím, že bude vědět, že jeho dcera je v bezpečí, živá a zdravá. Čím déle je ale Lina nezvěstná, tím menší je šance na to, že to tak bude. Přesto, že už šance je prakticky mizivá, Lelle svůj boj nevzdává.

Ačkoliv jsou oba dva naprosto odlišní a vzájemně se neznají, jejich osudy se protnou tak, jak si ani jeden z nich nedokázal představit. Za situace, která je oba navždy změní. Za situace, kterou by nikdo nechtěl zažít.

O autorovi:

Autorka pochází ze švédského přímořského města na severu Švédska, ovšem už několik let žije s manželem v USA v městě Denver. Studuje zde právo a zabydlela se tam natolik, že už má i dokonce dvojí občanství. Hned svým prvním románem zaujala čtenáře, a románu samotného se prodalo za celý rok přes 300 000 výtisků. Získala za ní ocenění The Glass Key (v kategorii nejlepší skandinávská krimi), švédkou Book of the Year Award a cenu za nejlepší švédskou krimi novelu od Academy of Crime Writers.

Ukázka z knihy:

Lelle nevnímal jak je unavený, dokud nesjel do příkopu a pneumatiky nezaúpěly. Pak si stáhl okénko a profackoval se, až ho svědila tvář. Sedadlo vedle něj bylo prázdné, Lina byla pryč. Tohle jeho noční ježdění by mu taky neschválila. Lelle si strčil do pusy další cigaretu, aby neusnul. Když dojel do Glimmersträsku, ještě ho od těch ran pálily tváře. U autobusové zastávky zpomalil a zaparkoval. Podezíravě si prohlížel tu nicneříkající skleněnou budku pomalovanou grafitty a ptačím trusem. Bylo velmi brzy ráno a ještě tudy neprojel ani první autobus. Lelle vystoupil z auta a došel k omláceným dřevěným lavičkám. Na zemi se válely obaly od sladkostí a odhozené žvýkačky. V loužích se odráželo noční slunce. Lelle si nevzpomínal, že by pršelo. Párkrát zastávku obešel a pak si vždycky stoupl na místo, kde tehdy stála Lina. Opřel se ramenem o špinavé sklo, jako ona. Lehce nonšalantně, jakoby dávala najevo, že je to normálka. První opravdová letní brigáda. Měla v Arjeplogu sázet stromy v lesní školce. Do začátku školy si chtěla vydělat slušné peníze. Na tom nebylo nic zvláštního.

Název: Stříbrná cesta
Autor: Stina Jackson
Překlad: Helena Matocha
Žánr: thriller
Vydáno: 2019
Stran: 252
Vydalo nakladatelství: Euromedia Group a.s.
Hodnocení: 85 %

Foto: Lenka Kališová

https://www.euromedia.cz/