Na začátku roku 1946 ve Východním Prusku vládnou tvrdou rukou vítězní Rusové. Berou si, co chtějí, a tyranizují původní německé obyvatelstvo. Malá Renata, její maminka, teta a sourozenci museli opustit hezký dům, kteří zabrali Rusové, a nastěhovat se do kůlny.
Je jim zima, mají hlad a při životě je drží jen vzpomínky na lepší časy a naděje na šťastnější budoucnost. Renatin nejstarší bratr se vypravil do Litvy, aby pro rodinu sehnal jídlo, ale když se ze své druhé výpravy nevrátil, rozhodly se jeho tři sestry vydat na cestu a také zkusit štěstí. Nešťastnou náhodou se však Renata ocitla na litevském území sama. Najde lidi, kteří jí dají jídlo a postarají se o ni? A setká se ještě někdy se svou rodinou?
Fenomén vlčích dětí
Slovním spojením „vlčí děti“ byly označovány německé, ruské i litevské děti, které po skončení druhé světové války bloudily samotné po území Litvy a žebraly, kradly, pracovaly výměnou za jídlo nebo se snažily najít někoho, kdo by se jich ujal. Tuto málo známou část historie zpracovává ve svém románu litevský spisovatel Alvydas Slepikas, který se o tohle téma dlouho zajímal, takže když se mu naskytla šance napsat román inspirovaný skutečnými příběhy, neváhal. Výsledkem je útlá kniha nesoucí název Jmenuji se Maryte.
Zimní příběh, ve kterém nenajdete popisy pocitů postav
Příběh překvapí svou dokonale popsanou atmosférou a básnickým jazykem. Popisy zimní přírody i života v zimě jsou stručné a strohé, ale dokážou vtáhnout do děje. Ten je pochmurný a plný beznaděje, která nakonec vždy přehluší touhy po lepších zítřcích. Protože když o všechno přijdete a ocitnete se v cizí zemi, jejíž jazyk téměř neovládáte, když vás trápí hlad a strach a ani to, že jste našli hodné lidi, neznamená, že jste v bezpečí a že o vás bude postaráno, je nemožné udržet si pozitivní myšlení.
Jak se však postavy cítí, si můžeme jen domýšlet. Autor jejich pocity zásadně nepopisuje a nechává čtenáře, aby si je interpretovali z jejich chování.
Dívka Renata, která si zachraňuje život větou „Jmenuji se Maryte a jsem katolička“, a její sourozenci hledají své místo ve světě na pozadí nelehké doby. Při čtení tak nějak podvědomě víte, že i když tyhle děti potká trochu štěstí, nevydrží to dlouho, ale i tak doufáte. Protože vědomí, že se tohle opravdu dělo a že to nekončilo dobře, tíží. Sílu tohoto příběhu umocňuje i epilog, v němž autor prozrazuje, co ho k napsaní knihy přimělo.
Jmenuji se Maryte
Autor: Alvydas Slepikas
Originální název: Mano Vardas – Maryté
Žánr: historický román, společenský román
Překlad: Věra Kociánová
Vydáno: Odeon, 2020
Edice: Světová knihovna
Počet stran: 208
Hodnocení: 95%
Jmenuji se Maryte - nakladatelství Odeon
| < Předchozí | Další > |
|---|
V dětství snila o divadle a cestování do velkých dálek. To se jí splnilo. Díky divadlu procestovala kus světa. A pět let hrála v ženevském divadle Le théâtre les montreurs d’images a během té doby se začala věnovat klasickému indickému tanci kathak, ...
Jak hluboký je svět lidských emocí, osudů a temný svět ve chvíli, kdy o všechno přijdete? Jaké to je oprášit kolena a urovnat ten pod nohama stržený koberec. Někdy vás k tomu dovede oklika, musíte opustit něco, abyst...
Letošní zlínský festival Culturea je věnován Francii a Brazílii. V redakci Kultury21 jsme nachystali sérii článků, které se budou týkat jak samotného festivalu, tak obou zemí. K francouzské kultuře patří neodmyslitelně malíři. Právě ve Francii vznika...
Přežilo politické zákazy, přežilo pandemii Covidu, kdy nejen divadla nemohla hrát. Nyní satirické divadelní představení Boss Babiš, se kterým Divadlo RePublika projelo celou Českou republiku, uvede 18. května od 19:30 hodin v divadelním sále kl...
Dokumentární festival se řadí mezi domácí špičku svou dramaturgií každý rok. Ale letos je program napěchován k prasknutí! Filmy o lidských právech, dokumenty o zdravotnictví, pohled na moc médií, přiblížení problematiky o mezil...
