Na zvířata bylo doposud nahlíženo z pohledu lidí když byla považována za potravu, za zdroj fyzické výpomoci, případně za domácí mazlíčky. Už v Bibli nacházíme pokyn, aby lidé panovali nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a celou zemí i každým plazem plazícím se po zemi.
Kniha ZVÍŘATA A JEJICH LIDÉ tuto optiku přetáčí, když načrtává dějiny zvířat (animal history) v rámci lidského společenství. Její editorku Milenu Lenderovou (*1947), jež stále působí na pardubické univerzitě, si pamatujeme díky mimořádně významné práci Z dějin české každodennosti. Hned v první kapitole své nové knihy se výmluvně táže: „Jsme zvířata? Jsme lepší než zvířata?“
Původně měly být tímto směrem zaměřené příspěvky předneseny na odborné konferenci, kterou však zhatil koronavirus. Podařilo se však nachystané materiály přetavit do podoby tisknutelných textů, kterých se posléze sešlo celkem 24.
Zvířata k užitku i potěše
Publikaci uvozuje zasvěcená editorčina studie, která mapuje základní okruhy „animal history“ – začíná lovem zvířat a pokračuje přes jejich domestifikaci, kdy se zvíře stává členem vlastníkovy rodiny, ať již jeho právní postavení bylo jakékoli. Přibližuje jak chov a výcvik (a nezapomínejme, že zvířat se už od starověku používalo nejen k těžké práci, ale také ve válkách), tak řekněme druhotný odraz do výtvarného umění, do dětského světa apod. Zmíní zvířata jako atrakci v cirkusech, zvěřincích či zoologických zahradách, dotkne se týrání zvířat. A samozřejmě připomene, že vždy existovala, existují a budou existovat zvířata divoká či pouze zdivočelá, člověka potenciálně ohrožující. Doplním, že zvířata mohla asistovat i při trestech smrti.
Jean-Baptiste Oudry - Liška ulovila bažanta - 1732
Kniha je rozčleněna do pěti oddílů, z nichž každý obsahuje tematicky spřízněné články. První oddíl shrnuje zamyšlení nad tím, jak zvířata inspirovala umělce, jak se s nimi leckdy svévolně nakládalo coby součásti erbů a městských znaků. Takže se dočteme o symbolice jednorožců, o zobrazování hmyzu na středověkých oděvech z chrámového pokladu v pražské katedrále sv. Víta, ale také o cestování Baťova lva 20. stoletím. Podnětné jsou postřehy o rolích zvířat v protiklerikálních karikaturách, které se objevovaly v tisku na sklonku habsburského mocnářství - a dokonce tvoří podstatnou část barevné přílohy.
Jak jsme zvířata vnímali a co vše jim přisuzovali
Druhý oddíl se věnuje soužití zvířete a člověka na trudné cestě od mýtu k vědeckému poznání. Sesypává studie možná až příliš soustředěné na dílčí okruhy: jednou probírají úlohu vlka v archaické slovanské společnosti, jindy si všímají pojetí osla (byl mimo jiné součástí Enšpíglových příhod), také obhlédnou přítomnost mnohdy fantaskních zvířat v dávných cestopisech, dotknou se zvířecí léčivé síly, jak byla komentována v raně novověkých uherských receptech, přiblíží úsvit zvěrolékařství.
Carlo Ruini - Anatomie koně - 1618
Další oddíly se obírají zvířetem coby darem, společníkem či dokonce přítelem, kdy obhlédneme zákulisí dvora Rudolfa II. i zvyklosti v carském Rusku, např. v souvislosti s aristokracií a jejími oblíbenými hony coby „ušlechtilým“ trávením volného času. Problesknou tu informace o „lovecké“ výchově ve šlechtických rodinách, do popředí proniknou i psi i kočky, ať již je chovali známí umělci (třeba Čapkové) nebo se o ně zajímal daňový systém. A doplňme, že hýčkaný domácí mazlíček leckterému člověku dodnes nahrazuje blízkost jiných lidí, eventuálně přítomnost vlastního potomstva.
Zvíře jako výdělečný předmět
Důležitý tematický okruh se vztahuje k užitkovým zvířatům, která poskytují srst, mléko i maso. Autoři probádali i navzájem vzdálené jednotlivosti – od chovu ovcí na schwarzenberském panství přes zásobování potravinami v socialistickém Československu a náhled českých cestovatelů, případně emigrantů na živočišnou výrobu v Argentině až k vegetariánství jako specifickému vztahu člověka k masu zvířat.
Bylany_znak
Závěrečný oddíl se zabývá zvířaty zneužívanými, což daleka nejsou jen ta, která mají své uplatnění ve sportu, ve (válčící) armádě, aby posléze skončila snědena. Zvláštní důraz se tu klade zejména na koně, autoři probírají vazby člověka k nim, popisují emoce v široké škále mezi soucitem a lhostejností. Avšak nedomnívám se, že by vojáci (kdysi) pracující s koňmi nebo jezdci (nyní) je ženoucí po závodišti vnímali svou činnost jako jejich zneužívání.
Má smysl knihu číst?
Zvířata a jejich lidé jsou tudíž knihou shrnující dílčí poznatky, roztěkanou a nespojitou. Autoři se tváří, že poskytují nezaujatý, doklady doložitelný náhled, aniž by začlenili svůj pohled a vztah. Kniha předkládá toliko výseky ze širokého panoramatu, které zvolené zaměření skýtá. Zajisté bychom nalezli řadu oblastí dosud nepokrytých, třeba zmapování proměňujícího se vztahu zemědělců drobných i velkých, někdejších i současných, k jejich zvířecím svěřencům.
Autoři pracují s různorodými doklady, převážně s písemnostmi včetně deníků, ale také s dobovým obrazovým materiálem. Cenný je ilustrační doprovod, který umožňuje vytvořit si co nejpřesnější představu o probíraných záležitostech. Jako vkročení do problematiky u nás dosud málo probádané (a v zahraničí spíše módní, můžeme ji vnímat jako součást „politické korektnosti“) lze tuto publikaci jedině přivítat.
Milena Lenderová (ed.): Zvířata a jejich lidé
Vydala Univerzita Karlova – nakladatelství Karolinum, Praha 2023. 535 stran
Hodnocení: 80 %
Foto: kniha, https://karolinum.cz/knihy/lenderova-zvirata-a-jejich-lide-28318
< Předchozí | Další > |
---|