Ne vždy od života dostaneš to, co chceš, ale to, co potřebuješ

Čtvrtek, 26 Září 2024 06:00 Dagmar Magnusková

modrá jako naděje Každá z těch žen na prahu „čtyřicítky“ je svým způsobem unavená životem. Zaběhlou opakující se rutinou, která zdánlivě nemá východisko. Trápí se a jedna po druhé hledají více či méně smysluplná řešení svých momentálních tíživých životních situací, s proměnlivou úspěšností. Přejí si jen nalézt klid a dosáhnout naplnění ve svém životě, nebo i snad něco jiného. V některých případech ani neví, co vlastně chtějí a tak hledají, tápou, rezignují, bojují, dělají změny. Život však i přináší nečekaná překvapení, která mohou být i traumatická. V knize spatřuji jako hlavní téma jisté životní moudro, a to: „Ne vždy od života dostaneš to, co chceš, ale to, co potřebuješ“.

Čtyři dlouholeté kamarádky se pravidelně schází, aby jedna po druhé probraly život svůj, i těch ostatních. Jsou velmi rozdílných povah, názorů i přístupu, jak překonávat překážky. Dvě mají děti, dvě nemají, jedna žije v dlouholetém manželství, jedna je samoživitelka, dvě jsou bezdětné, jedna z nich žije jen svou prací a je sama, druhá žije v dlouholetém partnerství. Žijí životem, kterým by mohla žít každá z nás. Na první pohled obyčejné osudy, i když moc dobře víme, že žádný obyčejný život doopravdy není.

Nebudu se více rozepisovat o jednotlivých příbězích každé z žen, nechám na čtenáři, ať si udělá vlastní úsudek. Já jsem měla trochu problém se ztotožnit s některou z hlavních hrdinek, i když jedna mi svým aktivním přístupem, který si nakonec zvolila, přece jen byla bližší. Příběh je napsaný moc hezky, je čtivý, srozumitelný, nijak složitý. Máte přečteno za chvíli. Jen mi možná chyběla určitá hloubka citů, nebo možná to bylo tím, že příběh nám předkládal nějaký pomyslný vypravěč, který měl pomyslný nadhled nad jejími trápeními. Co však zaujme na první pohled je krásná modrá obálka, která přímo vybízí k nahlédnutí.

modra jako naděje