Paní les Jakuba Racka jemně hladí duši

Čtvrtek, 06 Březen 2025 11:05 Taťána Kročková

pani-lesP Vynikající básnická sbírka talentovaného Jakuba Racka představuje docela obyčejné obrazy ze života na venkově a v lese s odzbrojující upřímností a procítěností. Pokud patříte mezi milovníky přírody, zvířat, lesa, tradic a venkova, pak rozhodně nesmíte minout básnickou sbírku nazvanou Paní les, kterou letos vydalo nakladatelství Host.

Jakub Racek je studentem geografie a historie na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a finalistou Literární soutěže Františka Halase. Doposud publikoval v různých literárních časopisech, ale nyní se konečně dočkal vydání své první básnické sbírky v nakladatelství Host. A právě dnes 6. 3. v 19:00 proběhne v Café Paměti národa v Brně malý křest a uvedení této sbírky na trh.

Milovníci poezie se mají rozhodně na co těšit. Já sama, hajného dcera milující les a vyrůstající na hájence, jsem z těchto veršů neskonale nadšená. Velký talent a cit se pozná na první pohled, na první přečtení. Je v tom něco tak přirozeného, samozřejmého a nenuceného, navíc vidíte moudrost a zkušenost, něco co je hluboko a na pozadí, proto byste nehádali autorovi pouhých 25 let života. Hraje si, tvoří, používá neskonalou pestrost, kombinaci tradic a moderního světa mladého muže, z veršů lze odhadovat i jeho soukromí, povahu a to, co k němu neodmyslitelně patří. To, jaký je a co, či koho, má či nemá rád. Beze studu, bez pocitu, že má něco skrývat. Autentičnost, spontánnost, přirozenost. Prostě jako když jdete na jaře do lesa, vyčůráte se u nejbližšího smrčku, zazpíváte si s kosem, myslíte na ukřižování Ježíše a svého dědečka, který v létě sušil seno v kupkách, padnete do trávy, zalehnete první sasanky a pozorujete poletující včelu a bázlivého zajíce, který vyběhne z křoví. Číst tyhle básně pro mě bylo jako vrátit se domů.

„Jistý čas jsem býval lesním dělníkem a paní les byla mojí milou. Dubnová rána se zakarpatskými dříči byla nezapomenutelná. Rád zachycuji život, jaký je, rád ho ohledávám v hranicích koloběhu přírody: jaro, babí léto, otava, sbírání kaštanů a advent.”

Jař

Jarem svítaly petrklíče
ležel jsi na odvalu vytěžené hory
a chtěl ses stát kopaničářem.

Stavební inženýři, geotechnici, krajináři
a všichni svatí si lámali hlavu.
Takhle to dál nejde,
jako by někdo zatroubil na trumpetu.
Musíme s tím něco dělat,
řekl hlavní inženýr
a zastrčil si košili do kalhot.
Pod ním vytěžený kraj, nálety, zběsilosti a stepi.

Měl jsi nachystanou velikonoční liturgii,
přepásaná bedra a červený sprej.
Ve vzduchu se vířil jehnědí pyl,
včely se množily u česna.
Hrála vesnická harmonika,
tvoje magnetická střelka byla toho času jař.

Pan otec

Přespáváš v prádelně,
bez obrazů místnost plachá jako lasice hranostaj.
Přísně odlité zvony daruješ nepatrným vládcům,
rozloučíš se jen zamáváním ruky.
Otce ses kdysi ptal, co by chtěl napsat na parte.

Já jsem cesta, pravda a život.

Co na to měl říct – že tolik lásky nečekal?
Nečekal, že ho v noci budou budit lámající se větve
obtěžkané švestkami.

pani-les