Skvostný příběh, vyvolávající ve čtenáři pocity nadšení z krásy literatury!

Úterý, 04 Listopad 2025 06:00 Jan Hofírek

bdit-nad-ni-obalka Psát recenzi na tuto knihu není vůbec snadné a chtěl bych předeslat, že to, co jsem v ní „našel" já, nemusí být nutně v souladu s názory jiných čtenářů. Jisté je jedno – jde nepochybně o příběh, vystavěný s fascinující brilantností a troufám si říct i rafinovaností, v němž nás autor prakticky po celý čas drží v nejistotě a napětí. Mnohovrstevnatost, množství postav, časové přesmyčky napříč 20. stoletím a mnohé další záludnosti kladou obrovské nároky na naši představivost, čímž mám na mysli schopnost vcítit se do autorova uměleckého záměru. Jean-Baptiste Andrea navíc balancuje na hraně hned několika literárních žánrů, takže se jeho text fakticky nedá zařadit do obvyklých škatulek. Magický realismus, noir literatura, rodová sága, gotický román – to všechno lze v knize Bdít nad ní nalézt. Pojďme se nyní na ni podívat blíž.

V jednom italském klášteře umírá starý muž, který tu žije už čtyřicet let, ačkoli do zdejšího společenství nepatří. Pro mnichy, shromážděné kolem jeho smrtelné postele, je záhadou, proč mezi nimi tak dlouho pobýval někdo, komu to podle řádových předpisů nemělo být dovoleno – vždyť nesložil řeholní sliby! Jak to, že se těšil tak neobvyklé přízni církevních představených, kteří nad ním po celou tu dobu drželi ochranou ruku? Jaké tajemství si nese do hrobu tento podivný člověk, jenž už svou fyziognomií se vymyká normálu? V jednu chvíli se zdá, že umírající se snaží promluvit, že má něco na srdci, s čím by se rád svěřil, ale předsmrtná slabost mu to nedovoluje. Jeho mysl je ale stále jasnozřivá a i paměť mu slouží nad očekávání dobře. A tak to, co již nedokáže vyslovit ústy, říká aspoň v duchu jako by sám sobě – před jeho vnitřním zrakem se začne odvíjet dlouhá životní pouť člověka s neobyčejným osudem...

Michelangelo Vitaliani se narodil v roce 1904 ve Francii, kam jeho italští rodiče odešli za lepším životem. Otec byl sochař a matka si již během těhotenství umínila, že syn půjde v jeho šlépějích a z tohoto důvodu mu i dala slavné křestní jméno. Když ovdověla, rozhodla se poslat tehdy dvanáctiletého Michelangela do své původní vlasti ke strýci, který se živil jako kameník v jednom severoitalském městečku. Zde chlapec prožívá smutné časy plné dřiny a strádání ve společnosti opilce, jenž ho častuje neustálým spíláním i bitím. Mimo (jak se mu zkráceně říká) však projevuje neobyčejnou řemeslnou zručnost, takže mu mohou být postupně svěřovány čím dál náročnější zakázky. To však nic nemění na tom, že nadále živoří za stravu a bídné ubytování u nenáviděného tyrana. Kromě toho jej trápí fyzická anomálie, pro niž se stává častým terčem posměchu – je malého vzrůstu a zůstane to tak i v dospělosti, kdy se svými 140 centimetry výšky bude platit za kuriózní hříčku přírody. Zásadní změnou v jeho životě se stane seznámení se stejně starou dcerou šlechtice z místního zámku.

Viola je mimořádně oduševnělá dívka, doslova hltající knihy nejrůznějšího zaměření, takže ji rodiče mají za zázračné dítě. Její výjimečnost se však projevuje i v jisté výstřednosti a sklonech k mysticismu – Mimo ji poprvé potká v noci na hřbitově, kde s oblibou lehává na náhrobcích a údajně rozmlouvá s mrtvými. Mezi oběma mladými lidmi vzniká tajuplné přátelství, o němž nepochybují, že přetrvá všechny rány osudu, které se mu v budoucnu mohou postavit do cesty...

Jak už jsem zmínil, kniha Bdít nad ní je úchvatnou symbiózou mnoha literárních směrů, přičemž jako příslovečná červená nit se jí vine příběh o tajemné soše Piety, krásnější než je ta Michelangelova v chrámu svatého Petra. Je ukryta zrakům veřejnosti, neboť působí tak tísnivým a zneklidňujícím dojmem, že pohled na ni může u některých jedinců vést až k symptonům duševní nemoci. Jean-Baptiste Andrea projevuje nevídané spisovatelské mistrovství tím, jak tyto mysteriózní a svým způsobem i detektivní prvky začleňuje do dobové italské reality, především tedy do časů nástupu fašismu, uchopení moci Mussolinim a budování nové, údajně slavnou minulostí starého Říma inspirované společnosti. Román se postupně rozvětvuje do nových a čím dál spletitějších „vedlejších cest", přitom si však stále drží jednotnou vypravěčskou linii. Kromě fiktivních literárních postav se setkáváme i s reálnými historickými osobnostmi, uchvacují nás popisy přírodních scenérií i městského koloritu, dozvíme se hodně o tom, jak to vypadá v sochařských dílnách i o pracovních technikách při vytesávání krásy, ukryté v kvádrech kararského mramoru...

A co Mimo a Viola? Jak se v tomto světě, který si tolik libuje v násilí a bojích všech proti všem bude dařit jejich tajné dohodě o nepomíjejícím přátelství? V průběhu let se od sebe častokrát vzdálí a to nejen fyzicky – i názory na život, na smysl pozemského bytí doznají různých peripetií. Něco je však pořád vzájemně připoutává a zdá se, že to není jen onen dávný slib dvanáctiletých dětí...

Román Bdít nad ní je literárním skvostem, který by neměl uniknout pozornosti žádného milovníka hodnotné četby. Francouzský autor Jean-Baptiste Andrea za něj v roce 2023 obdržel prestižní Goncourtovu cenu a jestliže nyní vychází v českém jazyce, patří za to poděkování jak nakladatelství Jota, tak i Tomáši Havlovi, který odvedl skvělou překladatelskou práci!

bdit-nad-ni-obalka