Severina a Simeón. Introvertní učitelka a charismatický Netvor

Sobota, 30 Srpen 2025 11:48 Taťána Kročková

severina a simeón

Letošní novinkou nakladatelství Odeon je román Severina a Simeón katalánské spisovatelky Immy Monsó ve skvělém překladu Marie Jungmannové. Upoutat vás může netradiční obálka i příběh svérázné hrdinky, který se odehrává od konce 50. let ve Španělsku. Autorka zasadila své postavy do období po španělské občanské válce, která ovlivnila životy mnoha lidí. V originále se kniha jmenuje Učitelka a Netvor a pojednává o vztahu dvou výrazných individualistů na pozadí španělských dějin na počátku 60. let 20. století.

Obsáhlejší román je vyprávěn velmi přirozeným jazykem, který otevřeně popisuje nitro a intimitu hlavní postavy. Vyniká nejen vynikajícím psychologickým prokreslením postav a poutavým vypravěčským jazykem, ale také popisem vnitřních stavů, myšlenek, pocitů, filozofických úvah a názorů na politiku. V podstatě mapuje nitro a hluboké úvahy i prožitky hlavní postavy Severiny, které doplňují doznání v závorkách jako by šlo místy spíše o deníkové záznamy. Mladá učitelka, která neměla zrovna nejšťastnější dětství, přijíždí v roce 1962 do malé horské vesnice v Pyrenejích, aby tam začala učit. Není to pro ni snadné, je velmi uzavřená, obtížně se přizpůsobuje a naráží na nepochopení ze strany svého okolí. Miluje knihy a obtížně rozumí druhým lidem. Potkává svéráznou postavu Simeóna, s nímž najde společnou řeč a naladění na stejnou vlnu skrze dlouhé rozhovory, stává se tak mužem jejích snů a představ. Současné vyprávění je proloženo událostmi a vzpomínkami na dětství, v závěru knihy se pak přeneseme v čase do doby, kdy už je Severina starší paní a komunikuje se svou dcerou a vnučkou.

Kniha je opravdu výborně napsaná a určitě doporučuji. Pro představu o stylu psaní přidávám i malé ukázky.

Ukázky z knihy:

Bylo nemožné vyhnout se toxickému mraku, který ve dne v noci poléval její duši vinou hustou jako dehet. Kde a jak se nakazila vinou, jako když se člověk nakazí svrabem, navzdory tomu, že neměla náboženskou výchovu ani příliš kontaktu s atmosférou doby? Byla promořena racionálním antiklerikalismem svého otce a mnohotvárným laicismem své matky, přesvědčena, že vina je ovládací nástroj všech náboženství a duchovenstvo hnízdem zkaženosti. Jak se v ní mohla vina tak snadno uhnízdit? Snad proto, že je žena? Cítila ji jako hustou a lepkavou mrzutost, naštěstí ji nikdy nedoprovázelo pokání, protože věděla, že je nevinná… (Ale cítila se vinna!) A přestože byla ponořena do té lepkavé tekutiny, podařilo se jí vždy osvobodit rty a vyslovit slabou omluvu. Pardon.

(...)

Severina sedí u okna, odpoutává se a pozoruje chodce. Její dcera mluví dál: „Včera jsme si s Guillem říkali, co by udělal děda po našem přechodu k demokracii… Koho by volil a tak…, komunisty…, socialisty…, možná nějakou levicovou nacionalistickou stranu… Kdoví, jak by se vyvinul…Co, mami? Co říkáš ty?”

„Já mám politiku v piči,” odpovídá Severina.