Souřadnice Vegy. Nový román Pavlíny Křivánkové čtenáře nešetří

Pondělí, 29 Červen 2026 11:13 Taťána Kročková

souradnice-vegy

Pokud jste četli Chalupu a líbila se vám, budete nadšení i z nového romány Pavlíny Křivánkové: Souřadnice Vegy. Já Chalupu nečetla, ale Souřadnice Vegy mě upoutaly od prvních řádků. Perfektně napsané, vynikající psychologie postav, vypravěčský styl autorky mi vyhovuje. Připravte se však na to, že kniha čtenáře opravdu nešetří, je plná tíhy, smutku, životních zmarů, vzteku, traumat a rozhodně to není oddechové čtení k vodě. Připravte se na pořádné drama!

Od začátku knihy se setkáte s několika postavami a jejich životními příběhy, které se navzájem proplétají, což postupně během čtení rozkrýváte: kdo je kdo, kdo ke komu patří, jaká je pojí minulost, jak se k sobě chovají, co kdo prožívá, jaké mají tito lidé smutky a bolesti, svá trápení. Petrovi a Aleně zemře jediné dítě, Alena touží po dalším, Petr si zvyšuje sebevědomí jinde. Jeho sestra Magda má toho opravdu hodně za sebou a dost ji to poznamenalo. V knize se setkáte s otevřeným popisem domácího násilí se vším všudy. Postupně rozkrýváte minulost a všechno to, co se v ní odehrálo. Pak jsou tu další postavy, třeba Petrova matka Barbora, ale i další lidé z pomezí Karpat. Tím, jaký je to nářez, se definuje jen velmi obtížná identifikace s některou z postav, je to jako když skládáte puzzle s hororovými motivy a čekáte, co z toho vzejde. Dramat je tam až příliš, někdy si říkáte, zda je to opravdu autentické a možné, ale výborná psychologie a popisy vytvářejí tíživou atmosféru, která autentická je. Dokonce tak moc, že se vám už kvůli tomu bude knížka špatně číst.

Knížku ale určitě doporučuji, autorka píše skvěle a vytváří silné lidské příběhy.

Souhvězdí Lyry tvoří nenápadný nepravidelný tva, podobně jako rodina. Na jeho chvostu se nechází Vega. A ta má sílu přitahovat, vychylovat a někdy i ničit rovnováhu...

souradnice-vegy