Dva životy. Nový román Ewalda Arenze

Pátek, 26 Červen 2026 11:38 Taťána Kročková

dva-zivotyP

Romány německého autora Ewalda Arenze se u nás těší velké oblíbenosti, protože přinášejí silná témata a příběhy týkající se zejména mezilidských vztahů či mezigeneračních problémů. Po úspěšném románu Staré odrůdy je tu další, nazvaný Dva životy. Od začátku mě upoutal malebný popis venkovského způsobu života a atmosféra, v níž se příběh odehrává. Ale nějak jsem se nemohla snadno začíst a knížka chytne za srdce teprve až v polovině, kdy se doopravdy něco stane…

Na knihu mě nalákala krásná obálka a venkov, který sliboval přesně tu atmosféru, jíž jsem si chtěla společně s knihou prožít a nacítit. Vracet se v minulosti do sedmdesátých let však nebylo místy snadné a ztotožnit se s postavami, jejich životem a pocity také ne. Jako by to bylo něco, co spíše v člověku vyvolávalo nejen nostalgii, ale i vzpomínky na dobu, do které už se nechceme vrátit. Jediné, co bych vrátila, byla ta přirozenost, příroda a venkovský způsob života. To, jak se tehdy na venkově těžko žilo a jak se ženy musely probojovávat životem, bez možností, vzdorovat rodičovské autoritě či počítat s tím, že jediná budoucnost spočívá v tom se vdát a porodit děti, ani ne. Společně s hlavní hrdinkou si tak projdete její nástup do dospělosti a převzetí starostí, které na ni čekají až do okamžiku, kdy se stane něco opravdu hrozného.

Dvacetiletá Roberta kdesi na vesnici v jižním Německu v roce 1971 přijíždí po vyučení na švadlenu zpět do svého rodiště a očekává se, že převezme hospodářství a bude pomáhat svým rodičům. Vykreslená doba ukazuje dřinu, povinnosti, patriarchální systém a to, že když člověk o něčem sní, nikoho to nezajímá a nezbývá mu tedy nic jiného než dělat to, co se od něj očekává. Roberta své sny má, touží se stát módní návrhářkou a je zamilovaná do farářova syna Wilhelma. Má spoustu důvodů k tomu na vesnici zůstat, navíc ji vážou povinnosti, protože statek nemá kdo jiný převzít. Společně s Robertou román vykresluje také postavu Wilhelmovy matky Gertrudy, která venkov nesnáší a opět jen přijímá nevyhnutelnost svého osudu. Do poklidu vesnického života i pomalého tempa románu zasáhne drsná událost, která zamíchá životy všech.

Knize se v podstatě nedá nic vytknout, ale pokud vás od začátku nechytne a tohle prostředí, doba ani způsob psaní vás neupoutá, nedá se nic dělat. Já sama jsem čekala víc, nevím, zda je to záležitost překladu či autorova stylu psaní, ale jeho knihy mě vždycky nalákaly a pak jsem měla problém je dočíst. Možná by mi tyhle příběhy vyhovovaly více jako film s tou správnou vizuální atmosférou podtrhnutou hudbou. A rozhodně autorovi přeji, aby podle jeho románu nějaký film natočili. Anebo se tak už stalo?

dva-zivoty