Miluji tyto knihy. A obdivuji jejich autory, protože pohroužit se do hlubin paměti a doslova z ní vydolovat vzpomínky na první (a prvotní) vjemy, pocity a záchvěvy sebeuvědomění je již samo o sobě výkonem vskutku úctyhodným. Když se navíc tato surová hornina „prehistorického" Já podrobí zevrubné analýze takříkajíc sub specie aeternitatis a výsledkem je čistý destilát ducha, pak jde o proces, kterého jsou schopni jen nemnozí. A pokud se mezi těmito již tak výjimečnými jedinci najde někdo ještě výjimečnější, spatří světlo světa literární skvosty typu Příběhy z bezprostředního neskutečna Maxe Blechera, Nezralé bobule angreštu Ljudmily Petruševské či Památce paměti Mariji Stěpanovové. Po jejím přečtení se domnívám, že do této kategorie knih patří i Dům se dvěma věžemi.
Jestliže Maciej Zaremba Bielawski pátrá po vlastní identitě, není v tom nic samoúčelného, nejedná se o nějakou genealogickou vášeň či kuriózní libůstku, nýbrž o existenciální potřebu. Ten dům se dvěma věžemi, který dal knize název, je psychiatrická klinika, v níž je jeho otec primářem a matka lékařkou. Vzpomínky jejich syna jsou od prvních chvil spojeny s nejasným tušením podivného rodinného tajemství, jež je příčinou jeho duševního neklidu a ten zase akcelerátorem takřka obsedantní touhy pochopit, kdo vlastně je a co předcházelo jeho narození. Z letmých útržků rodičovských hovorů vysvítá, že se jejich cesty spojily ve chvíli, kdy se oba ocitli na osudové životní křižovatce. Prolínání dvou dějových linek, totiž dávného času dětství a dospívání s přítomností, kdy jako dospělý muž už konečně ví, jak to všechno bylo, činí z knihy psychologickou záležitost par excellence, zvláště když se záhy ukáže, že historie jeho rodiny je tragicky spojena s dějinami Polska 20. století.
Maciej Bielawski se narodil roku 1951 v Poznani, ovšem když píše svou knihu, dávno už žije v cizině. Jak se to tak stane, že Polák, milující svou vlast, se náhle ocitne ve Švédsku? Byla to pro mne úplně nová informace, když jsem se dozvěděl, že Gomulkův režim vyhnal v letech 1968–69 z Polska zbytek židů, kteří tu ještě zůstali po holokaustu. Potkalo to i jistou Elzbietu Immerdauer a její tři syny – jeden z nich se jmenuje Maciej... Je mu osmnáct roků a to je věk, kdy mu již matka nemůže odpírat odpovědi na trýznivé otázky. Některé pochybnosti však zůstávají a aby je mohl rozptýlit, musel autor knihy Dům se dvěma věžemi podniknout rozsáhlou výzkumnou anabázi, spojenou s návštěvou archívů a studiem starých dokumentů. Tedy pokud se mu je tam poštěstilo najít, neboť nezřídka se setkával s lakonickým sdělením, že o událostech, které ho zajímají, se žádná písemná zpráva nedochovala. I z toho mála, co se mu podaří objevit, si však dokáže udělat obrázek, co se v Polsku vlastně stalo – a nejde jen o léta nacistické okupace, ale i o dobu mnohem dřívější. Takřka s detektivní houževnatostí a cílevědomostí se snaží spojit zdánlivě nesourodé informace do logických souvislostí, kamínek po kamínku skládá svou mozaiku a výsledný obraz jej šokuje. Nedělal si pochopitelně iluze o objektivitě oficiální historiografie, ovšem nikdy by jej nenapadlo, že by mohla být vystavěna na tolika lžích. Přesně k tomu však došlo a zjištění, že je (tedy bylo) všechno úplně jinak, je popudem k napsání příběhu své rodiny, zasazeného do skutečných dobových reálií.
A ty nejsou pro Polsko nijak potěšující. Vůbec jsem třeba nevěděl o tom, že tam od samotného jeho vzniku bujel antisemitismus, sice ne tak brutální jako po roce 1933 v Německu, přesto však dost intenzivní a hlavně ponižující na to, aby se tamní židé přestávali identifikovat se svým státem. Autorova matka jako studentka musela ve škole sedět v lavicích určených pro židy, v roce 1937 přijala lékařská komora rozhodnutí, že jejími členy nesmí být osoby židovského původu a takto by se dalo pokračovat dlouho. Padá i mýtus o sjednoceném celonárodním odporu Poláků proti německým okupantům. Překvapený čtenář zjišťuje, že se to v porobeném národě jen hemžilo udavači, kolaboranty a dokonce i kreaturami, které vydírali své židovské spoluobčany pohrůžkou, že je jinak nahlásí gestapu. Naštěstí daleko více bylo těch, kteří s nasazením života židy ukrývali a jimž i Miacej Bielawsku vděčí za to, že se mohl narodit, když jeho matka zásluhou statečných polských vlastenců přežila nacistické běsnění. Z války se vrátil i jeho otec, který byl na jejím počátku zajat a následující roky strávil v táboře pro polské důstojníky, v němž panovaly neuvěřitelné podmínky. Což je kupodivu myšleno v pozitivním smyslu slova – při čtení závěrečné poznámky s názvem Souostroví Oflag jsem nevěřil vlastním očím...
Dům se dvěma věžemi je jednou z oněch fascinujících knih, při jejichž četbě zapomínáme na okolní svět, cítíme téměř symbiotickou spřízněnost s autorem a jako by na vlastní kůži prožíváme vše, o čem píše. Přečíst si ji považuji téměř za morální povinnost!

Název: Dům se dvěma věžemi
Autor: Maciej Zaremba Bielawski
Překlad: Jan Faber
Žánr: memoárová literatura
Nakladatelství: Protimluv
Rok vydání: 2025
Počet stran: 320
Hodnocení: 100%
Odkaz na web: https://protimluv.net/publikace/dum-se-dvema-vezemi/
| < Předchozí | Další > |
|---|






Malířka, apatykářka, žena, která měla v životě štěstí najít sebe samu a vášeň k životu, směr a svou přirozenost. A která dostala šanci napsat voňavý Receptář z barokní apatyky. Jaké je životní štěstí? Nejen na to se jí ze...
Cestující do Frankfurtu je detektivní román z roku 1970, který v češtině vychází poprvé. Jedná se o dílo Agathy Christie, které se vymyká ostatním knihám a vzniklo zřejmě kvůli obavám ze situace tehdejšího světa. Stojí za to?
Již tuto sobotu 31. 3. 2012 by si návštěvníci pražského Výstaviště neměli nechat ujít návštěvu kosmetického veletrhu Interbeauty. Uskuteční se tam devátý ročník Mistrovství České republiky Body Art 2012. A že se bude na co dívat!
Daniel Majling je autorem hry Láska! Prsty! Salman Rushdie!, kterou uvede v premiéře v sobotu 4. června ve Studiové scéně Divadlo na Vinohradech. Představení, které se hraje v překladu a dramaturgii Vladimíra Čepka, režíruje Barbora Mašková a vin...
Nakladatelství Casablanca se ujala záslužného úkolu, jakým je vydávání knižních monografií o jednotlivých světově proslulých filmech. Tak se čtenáři mohli seznámit například s Metropolis, Občanem Kanem, Sedmou pečetí, Andrejem Rublevem, Matrixem ...