Na knihu Marian Keyesové Tajemný dům jsem se těšila. Ráda čtu o prázdninách nenáročné zábavné příběhy včetně detektivek a tahle měla na obalu vzadu napsáno: „…podobně jímavou a přitom opravdu veselou knihu jste snad ještě nečetli…“. To znělo slibně. Přečetla jsem ji jedním dechem a musím říci, že splnila má očekávání. Je sice fakt, že jsem již četla řadu jímavějších a i veselejších knížek, ale i tahle nebyla špatně namíchaná.
Celý příběh se velmi dobře čte. Hlavní hrdinou je Helen Walshová, soukromé očko, které se právě kvůli ekonomické krizi příliš pracovně nedaří, takže přijde o svůj byt. Navíc prožívá stavy depresí. Celou svoji situaci popisuje s humorem sobě vlastním. Už úvod vás musí naladit: „…Přála bych vám slyšet moji sestru Claire, jak donekonečna vykládá a touží po tom, aby se jednoho krásnýho rána probudila ve cvokárně. Prý neexistuje větší slast…Přibatolí se roztomilá sestřička a zbaví nás povinností, snila Claire. Všem řekne, aby nám dali pokoj. Sdělí těm blbcům, že jsme se zhroutily, že to jej jejich vina a že na nás budou muset bejt o hodně hodnější, pokud se vůbec někdy vrátíme…“
Helen kvůli nesplácení hypotéky přijde o svůj malý byt, musí se vrátit ke svým rodičům, kolem jejího současného přítele, detektiva Artieho Devlina, se motá bývalá manželka, vrací se jí depresivní stavy a tak svět kolem sebe nevidí právě růžově. A v této situaci se na ni obrací její bývalý nápadník, Jay Parker, aby mu pomohla najít ztraceného člena kapely Laddz Waynea Diffneye. Protože je to jediná placená práce, která se jí nabízí, ujme se tohoto případu a postupně jej řeší. Návodem k řešení je Wayneův dům, kam se Helen neustále vrací.
Celé své počínání Helen komentuje, je zábavná, vtipná, hubatá, sebekritická, ironická a současně velmi milá: „…Zavěsila jsem s myšlenkou, že: A. Neříkej mi pusinko. B. Nedělej ze mě blbce. C. Neříkej mi pusinko. Jo, a za D. Neříkej mi pusinko.“ A současně moudrá: „…Kdybychom mysleli na všechny věci, který v životě můžou dopadnout špatně, neudělali bysme krok z domu. Neodvážili bysme se vylézt z matčina lůna“. Pokud si však myslíte, že se jedná o ženský román, jste na omylu. Tohle pobaví i muže, pokud ovšem neočekávají krev rozstříknutou po stěnách a zemi.
Během pěti dnů Helen případ vyřeší, ale jak to provede a co se stane nakonec, již prozradit nemohu. V každém případě se dovíme něco málo o Irsku, o depresích a soukromých detektivech.
Název: Tajemný dům/ z anglického originálu The Mystery of Mercy Close
Autorka: Marian Keyesová
Přeložila: Iva Emmerová
Žánr: detektivní román
Nakladatelství: BB/art s.r.o.
Rok vydání: 2013
Počet stran: 382
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto: BB/art
| < Předchozí | Další > |
|---|
Když jsem hledala informace o ní a o tom, co dneska dělá hvězda televizních inscenací a pohádek Ivana Andrlová, nebylo to vůbec jednoduché. Bulvární zprávy nevyhledávám a ostatní se ve velké míře opakují. Jako by krásnou princeznu opravdu někdo ...
Další dávku Příšerných příběhů pro děti, které milují duchařské historky, přiváží tentokrát prastará shnilá Černá loď s roztřepenými plachtami, proděravělá, jako kabát prožraný moly. Venku z...
Tři výjimečná letní představení pohádkové opery Čert a Káča Antonína Dvořáka uvedená v kouzelných kulisách anglického parku přilákají 16., 18. a 20. června diváky na Vysokou u Příbramě.
Tentokrát nevymýšlím originální titulek, protože už jen název filmu je dostatečně zajímavý na to, aby přitáhl vaši pozornost. Severský filmový podzim přichází se švédským komediálním dramatem, jehož hrdinové budou čelit zásadní změně v rodin...