Die Welt zhodnotil tuto knihu stručně: „Poutavý rodinný příběh“. Nerada opisuju z knih a používám myšlenky někoho jiného, nemá se to dělat, je to neetické. A navíc vy čekáte můj názor. Ale s tím, co jsem si přečetla na záložce obálky s líbivým motivem, se stoprocentně ztotožňuji: „Tři sestry, tři životy, tři lásky – a portrét celého století. Anne Gesthuysenová zajímavě proplétá současnost s minulostí …“. Autorku totiž natolik oslovily životní příběhy jejích tří pratet, že se rozhodla o nich napsat tenhle román. A udělala to opravdu skvěle!
Jsme přece sestry je rodinný román o třech sestrách, které se sešly na Tellemanově statku u příležitosti oslavy stých narozenin jedné z nich. Naše oslavenkyně Gertruda je celoživotní moralistka. Její sestra Katty je spíš živel a věčně rozesmátá, nepřipouští si starosti a i přesto, že je jí čtyřiaosmdesát, musí neustále čelit snahám Gertrudy o její převychování. Mezi nimi stojí sestra Paula, která je na půl s každou z nich a snaží se jejich věčné hašteření usměrňovat. Ne vždycky se jí to daří a je z toho značně unavená. I přes zdání, že jsou tyhle tři povahy naprosto rozdílné a je jen velmi těžké najít společnou řeč, nakonec se to vždycky povede. Vždyť jsou to přece sestry. Přišel čas, kdy si každá ze sester začíná uvědomovat, že času je málo a nastala ta pravá chvíle, kdy by si měly vypovídat všechno, co je trápí. Ať už jsou to zdánlivě zapomenuté křivdy z mládí, ale třeba i vztahy k mužům, o kterých, z blíže nevyjasněných příčin, nikdy nemluvily. Vznikají tak nečekané situace, které přicházejí neplánovaně a ochromují, nebo přinejmenším překvapují, naprosto nečekaně každou z nich.
Román je výpověďmi sester, které žily naprosto odlišné životy, uznávaly jiné hodnoty a zaujímaly ve svých životech různé postoje. Tahle mozaika vyžaduje soustředění a pozornost, aby čtenáři neunikly souvislosti. Vzpomínky, kterých tu není málo, přesně v tu pravou chvíli vysvětlují a dokreslují co, kdy, kde, s kým a někdy i proč.
V závěru knihy, v kapitole Mé tety a já se autorka zamýšlí nad tím, proč vlastně knihu napsala, co bylo tou hlavní inspirací a vzpomíná na dobu, kdy byla sama dítětem a co všechno se svými drahými pratetami zažívala. Jak si sama vzpomíná, tyhle tři dámy byly vždy středem celé rodiny. Na zmiňovaném Tellemanově statku trávívala Vánoce a byla tam šťastná. Proto také napsala příběh o třech fascinujících životech, přestože a možná i proto, že nebyly vůbec jednoduché. Na něco si sama pamatuje, něco ví z doslechu. Posuďte sami, jak se jí povedlo převyprávět část rodinné historie. Jistě to bylo jiné psaní, než kdyby to byl nějaký smyšlený příběh s vykonstruovanými souvislostmi.
V této knize najdete na třistatřiaosmdesáti stranách fakta, životní moudra a zkušenosti, nechybí tu ani humor a lehce absurdní situace, nad kterými možná budete kroutit hlavou. Ale přiznejme si, že takový je život každého z nás. Kniha čtenáře pobaví a dojme k slzám zároveň. Je napsaná nekomplikovaným slohem a celkově působí svěžím dojmem. Příběh tak zvolna plyne až do samého konce. A jak vlastně dopadla oslava stovky, kolem které se to celé točí? Tak to už si jistě rádi přečtete sami. Ideální čtení ke kávě nebo sklence dobrého vína, v krbu praská dřevo, plápolá oheň….

Jsme přece sestry
Autor: Anne Gesthuysenová
Žánr: Beletrie pro dospělé
Z německého originálu přeložila: Helena Smolaková
Redaktorka: Iva Šemberová
Obálka, vazba a typografická úprava: Lucie Zajíčková
Fotografie na obálce: Maggie Sparrow
Sazba písmem Walbaum: Jaroslav Bulíček
Vydal: Host – nakladatelství, s.r.o., Brno
Rok vydání: 2014, 941. publikace, vydání první, vázaná
Počet stran: 383
ISBN: 978-80-7294-978-6
Hodnocení: 85%
nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/beletrie-nejen-pro-zeny/jsme-prece-sestry-941
| < Předchozí | Další > |
|---|







Herce a zpěváka Tomáše Löbla můžete vidět na jevišti Divadla Kalich v muzikálech Osmý světadíl, Pomáda, Atlantida a Srdcový král. Kterou ze svých rolí má nejraději se dozvíte v následujícím rozhovoru, který poskytlo Divadlo Kalich
Román Skrytý ráj mě opravdu zasáhl. Autora jsem doposud neznala, ale byla jsem velmi příjemně překvapena. Přestože má kniha 440 stránek, přečetla jsem ji za tři večery a četla dlouho do noci. Od napínavého příběhu této, skoro by se dalo říct, historické detektivky, se ne...
Predstavitelia Trenčianskeho samosprávneho kraja a Trenčianske osvetové stredisko slávnostne otvorili 2. augusta výstavu troch výtvarníkov. Výstava sa konala na počesť ich druhého jubilea. Na pôde samosprávneho kraja sa tak stretli návštevníci s o...
Přiznám se, že oceňuji divadlo, které má co říct, není tendenční anebo které si na divadlo jenom hraje. Oceňuji umně zpracovanou klasiku stejně jako novinky, přičemž je mi upřímně jedno, jestli jde o dramata či (tragi)komedie. ...
