Výběr z rozsáhlého rozhovoru s Wolfgangem Sawallischem, který vedl v září 1987 v Praze Milan Slavický. Ten v úvodu píše, že dirigent odpovídal na otázky způsobem, který charakterizuje i jeho práci s interprety: „s vlídnou uvážlivostí, ale zároveň s jasnou, energickou a nekompromisně jednoznačnou definitivností, s nadhledem svědčícím o širokém intelektuálním zázemí a současně s živou zaujatostí“.
Jaké bylo Vaše první setkání s českou hudbou, co jste dirigoval jako první a jak se tento váš vztah vyvíjel?
Byla to moje počínající spolupráce s gramofonovým světem, která mne jako mladého dirigenta přivedla k české hudbě. EMI v Londýně mi v roce 1953 nabídla první desku produkovanou známým Walterem Leggem, manželem Elisabeth Schwarzkopfové. Pan Legge se mnou jako s německým dirigentem chtěl postupně vybudovat můj gramofonový repertoár, ale nechtěl začínat hned od Brahmse, Beethovena, Schuberta či Schumanna. Chtěl začít od něčeho, co vyžaduje pohodu, srdce a radost, a navrhl mi proto Dvořákovo Scherzo capriccioso, předehru Karneval a Osmou symfonii G dur.
Všechny tyto skladby jsem chtěl nejprve hrát koncertně, a tak jsem je zařadil na program v Augspurgu, kde jsem tehdy působil, a měl jsem z práce na nich ohromnou radost. Okamžitě jsem zatoužil dělat od Dvořáka víc a přes něj jsem se dostal ke Smetanovi, Janáčkovi, Martinů. Tak jsem v sobě objevil a rozvíjel tuto zálibu a lásku k české hudbě. Odpovídala mému naturelu možností ukázat radost z hudby a zároveň přinést svět citu, výrazu a osobních emocí. Smetanova a Dvořákova hudba odpovídala této syntéze, která mne od nejranějšího dětství přitahovala k muzicírování. Dělá mi ohromnou radost, že mohu provádět nejen Dvořákovu symfonickou hudbu, ale také duchovní – Requiem, Stabat mater, Svatou Ludmilu, i Svatební košile; to jsou skladby, které velmi vycházejí vstříc mému vnitřnímu naladění. Pro RCA jsem nedávno nahrál Mou vlast s Orchestre de la Suisse Romande a koncertně jsem kompletní Smetanův cyklus dirigoval v Mnichově, Ženevě, v Tokiu s NHK Orchestra, s Filadelfským orchestrem a minulý rok, čehož si obzvláště vážím, jsem byl pozván k řízení zahajovacího koncertu Pražského jara s Českou filharmonií a s tímto dílem.
Celý rozhovor vyšel v roce 1990 v knížce „Rozhovory z Domu umělců“, EDITIO SUPRAPHON…
| < Předchozí | Další > |
|---|
Letošní léto předvedlo různé podoby, kdy slunce pálilo o sto šest, na mnohé se nalepilo dovolenkové tempo (můj manžel ho nazývá „plážové“) a občas seslalo přílivy deště. Co dělají spisovatelé a ilustrátoři v létě? Jak se jim píše či kreslí po...
Herečka Jana Andresíková jako host Toboganu v pyžamu vyprávěla o svých neuvěřitelných karambolech, které ji v životě potkaly. Její zdravotní karta má několik stránek popsaných odshora dolů. Pa...
Nahlédnou do doby před „vypuknutím“ proměny zemědělské oblasti v začínající se rozvíjení nejprůmyslovější části Čech, přes malířský štětec, umožňuje výstava obrazů E. G .Doerella v ústeckém muzeu do poloviny měsíce ledna příštího roku.
V našem městě jsou dva bijáky a v obou se hraje velice skvostně. Jeden je v Národním domě, druhý pak v Lidovém domě a hraje se v sobotu a v neděli. (…) My hoši, co spolu mluvíme, nechodíme do Národního domu, jelikož jsou tam okna vy...
„Na plný plyn“ je film o generaci, která nečeká na konec války, aby začala žít. O mladých lidech, kteří hledají svobodu, identitu a smysl v situaci, kdy se svět kolem nich zastavil — a kteří se rozhodli jet dál, navzdory všemu.
