Kultura21.cz

Pětasedmdesáté narozeniny oslaví letos 20. ledna Jana Brejchová, která už na samém startu své umělecké dráhy zaujala jako nepřehlédnutelný dívčí tip. A bezesporu měla vše, co ke kariéře obdivované a obletované filmové divy potřebovala - půvab i talent stejně jako štěstí na role i režiséry.

Ve filmu debutovala rodačky z Prahy, kde se  20. ledna 1940 narodila, už v roce 1953. Tehdy byla vybrána do role školačky Píďalky pro film Olověný chléb. Poté se zase všechno vrátilo do normálních kolejí. Až když začala Jana Brejchová pracovat jako písařka, objevila se druhá šance v podobě nabídky role zkažené dívky Kamily ve filmu Vina Vladimíra Olmera (1956). Právě tímto filmem začala její kariéra filmové herečky, což dokumentují tři snímky natočené v těsném závěsu za sebou - drama Roztržka (1956), kriminálka Zlatý pavouk (1956) a tragikomedie Štěňata (1957).

Teprve potom přišly její "zásadní" filmy -Vlčí jáma (1957), Žižkovská romance (1958), Touha (1958), Morálka paní Dulské (1958), Probuzení (1959) nebo Vyšší princip (1960) - kde pod vedením takových režisérů jako byli Jiří Weiss, Vojtěch Jasný nebo Jiří Krejčík, vytvořila pozoruhodné herecké kreace. Dnes si je můžeme vychutnat na DVD nebo na televizní obrazovce ve "filmech pro pamětníky".

Už na rozhraní padesátých a šedesátých let minulého století patřila mezi nejpopulárnější  a nejobsazovanější české herečky. "Ale já jsem na tom nijak nepracovala. Ne, že bych si tu chtěla hrát na skromnou, ale přišlo to samo. Hodně jsem točila s vynikajícími režiséry na dobrých scénářích," řekla v jednom z novinových rozhovorů Jana Brejchová, která se přibližně od roku 1962 začala objevovat i v zahraničních filmech. Natáčela především v tehdejším západním Německu (Zámek Gripsholm,V prachu hvězd), Rakousku (Výstřely v tříčtvrtečním taktu) nebo Maďarsku (Vteřiny úzkosti).

I když ve své době patřila k nejfotogeničtějším evropským  herečkám, které dostávaly řadu nabídek, o tom, že by tehdejšímu Československu dala sbohem a točila jen v zahraničí, prý vůbec neuvažovala. Doma měla naštěstí největší česká filmová hvězda všech dob práce habaděj.

Z českých filmů, které měly v tuzemsku mimořádný divácký ohlas, to byly zejména filmy jako Kdyby tisíc klarinetů (1964), Ženu ani květinou neuhodíš (1966), Farářův konec (1968) Zabil jsem Einsteina, pánové (1969), Ďábelské líbánky (1970), Slečna Golem (1972) nebo Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974), přičemž šlo vesměs o komedie.

Svou takřka kultovní a diváky milovanou postavu - líbeznou královnu Elišku Pomořanskou - vytvořila v kostýmním hudebním filmu Noc na Karlštejně (1973). K ní přidala během let další velké charakterní role, v nich prokázala neobyčejnou šíři svého hereckého talentu -  Editu v adaptaci Páralova románu Mladý muž a bílá velryba (1978), Barbaru ve Schůzce se stíny (1982), jeptišku Salome v Zániku samoty Berhof (1983), Jitku v sugestivním  příběhu z nemocničního prostředí Skalpel, prosím (1985) nebo Janu v psychologickém dramatu Vlastně se nic nestalo (1987), v němž hrála její dceru vlastní dcera Tereza Brodská.

Přibližně od sedmdesátých let minulého století se Jana Brejchová věnovala divadelní práci, konkrétně zájezdovým představením, kde byly často jejími partnerkami Jiřina Jirásková nebo Květa Fialová. Autor tohoto článku si pamatuje zájezdové představení Žena v trysku století, kde v režii Zdenka Podskalského partneřila s Jaromírem Hanzlíkem. To bylo někdy v osmdesátých letech...

Na tituly je bohatá rovněž její televizní práce, která čítá plejádu zajímavých příležitostí, ať už to bylo třeba v půvabné hříčce Král a žena (1967), kde měla za partnera Jana Wericha, v inscenaci Jehla  (1982) či v seriálech F. L. Věk (1971), Arabela (1979), Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993) nebo My všichni školou povinní (1984).

Jednu ze svých prozatím posledních výrazných filmových rolí - Zdenu Hrstkovou, matku hlavní hrdinky - vytvořila ve snímku Kráska v nesnázích (2006), do kterého ji obsadil Jan Hřebejk. O rok později se jedna z nejvýznamnějších českých hereček objevila v několika dílech televizního seriálu Rodinná pouta (2007).

Mezi její životní partnery patřili dnes už světoznámý režisér Miloš Forman, německý herec Ulrich Thein a čeští herci Vlastimil Brodský, Jaromír Hanzlík a Jiří Zahajský. Z manželství s Vlastimilem Brodským má dceru Terezu Brodskou, která jde úspěšně v rodičovských šlépějích.