Válečný konflikt na Ukrajině v podání očitého svědka z předních frontových linií je úchvatnou četbou!

Pátek, 18 Červenec 2025 10:02 Jan Hofírek

Zpěv sirén Jedním z nejcharakterističtějších (a současně nejostudnějších) rysů dnešních „vyspělých západních demokracií" je naprostá rezignace sdělovacích prostředků na objektivní informování veřejnosti. Došlo to dokonce až tak daleko, že z novinářů, kteří by měli být hlídacími psy demokracie, se staly hlavní opory establishmentu a hlásné trouby neomarxistické ideologie.

Právě řečené se zvlášť cynicky projevuje od chvíle, kdy vypukla válka na Ukrajině. Politici si záhy uvědomili, že se jim naskýtá jedinečná příležitost odvrátit pozornost od své neschopnosti řešit aktuální společenské problémy – a tak ať už se jedná o ekonomickou krizi, inflaci či drahé energie, všemu je najednou na vině Putin! V tom jim okamžitě začala sekundovat mainstreamová média, přinášející o konfliktu na Ukrajině zcela tendenční zpravodajství. Jedinými paprsky světla v této mediální tmě se staly tzv. dezinformační weby, popř. jedinci, kteří navštívili místa bojů a podali svědectví o tom, co viděli. V této souvislosti nemohu nezmínit knihu Katěriny Gordějevové s názvem Odnes můj žal, která se bezprostředně po vydání stala mezinárodním bestsellerem z toho prostého důvodu, že se v ní dostali ke slovu obyčejní lidé z obou stran fronty, což na čtenáře zapůsobilo ohromujícím dojmem. Náhle jim totiž došlo, jak promyšleně jsou manipulováni oficiálními zpravodajskými kanály. Domnívám se, že kniha Zpěv sirén, jejímž autorem je slovenský dobrodruh (míněno v dobrém slova smyslu) Tomáš Forró, může otevřít oči dalším lidem, dosud ovlivněným primitivní protiruskou propagandou...

Říká se, že je lepší jednou vidět než stokrát slyšet, přičemž o dění na Ukrajině to platí možná dvojnásob. Svědectví, s nímž přichází Tomáš Forró, je cenné právě proto, že v něm reflektuje jen a pouze to, co viděl na vlastní oči a informace takříkajíc z druhé ruky omezuje na nezbytné minimum. Jde o thrillerový příběh člověka, který s plným vědomím toho, o jaký hazard s vlastním životem se jedná, se znovu a znovu vydává do epicenter bojů – jednak s humanitární pomocí, také však (a možná především) proto, aby se z bezprostřední blízkosti seznámil s realitou bratrovražedného konfliktu. Hrůzné zážitky z frontových linií či z řady vojenských akcí, jichž se jako pozorovatel směl zúčastnit, jsou zaznamenány syrovým jazykem, jemuž ovšem nechybí plastičnost a právě symbióza těchto dvou za jiných okolností diametrálně odlišných literárních stylů dělá se Zpěvu sirén emociálně úchvatnou záležitost. Na stránkách knihy se permanentně setkáváme s děsivým naturalismem, který tu ovšem není pro efekt, nýbrž je takříkajíc přirozeným produktem válečných hrůz. Facebookovým „hrdinům", komentujícím vražedné běsnění z pohodlí obývacích pokojů, by možná neškodilo prožít byť jen jeden den na místech, kde pobýval Tomáš Forró...

Chtěl bych ale zdůraznit, že ne se vším, co je v knize napsáno, mohu souhlasit. Autor je nám sice představován jako „nezávislý reportér", ovšem jeho údajná nestrannost má své limity. Tak např. tam, kde se pouští do analyzování příčin ukrajinské tragédie, se spokojuje s opakováním otřepaných klišé, což působí až komicky za situace, kdy jindy varuje před černobílým viděním a prvoplánovým dělením válčících stran na zlé Rusy a hodné Ukrajince. Pečlivě se též vyhýbá jakýmkoli zmínkám o zvěrstvech, páchaným na ruském obyvatelstvu, ať už se jedná o masakr v Oděse z 2. května 2014, nebo osm let trvající ostřelování Doněcka a Luhanska ukrajinskou armádou navzdory dohodám z Minsku.

Pozitivní dojem z knihy u mě ale jednoznačně převažuje. Kromě již zmíněných očitých zážitků z frontových linií jsou v ní totiž prolomena mnohá tabu, o nichž manstream mlčí. Tomáš Forró s nebývalou otevřeností kritizuje všudypřítomnou korupci, kterou je Ukrajina pověstná a na níž nic nezměnila ani válka, snad jen s tím rozdílem, že nyní se kšeftuje se zbraněmi, dodávanými Západem, z nichž se jen malá část dostane k vojákům na frontu. Oleje do válečného ohně přilévají i mnohé nevládní a neziskové organizace, tahající z důvěřivých Evropanů peníze pro Ukrajinu, jež následně končí někde úplně jinde...

S Tomášem Forró se loučíme na počátku roku 2024. Od té doby válečný konflikt na Ukrajině doznal mnoha změn, ovšem to, co je zásadní, přetrvává dodnes – totiž statečnost ukrajinských obránců, kteří již více jak tři roky vzdorují ruské přesile. I proto je kniha Zpěv sirén stále mimořádně aktuální!

Zpěv sirén