Markéta Harasimová: Poháry touhy

Violina minulost je opředena tajemstvím – její matka odmítá mluvit o rodině zemřelého otce. První střípky pravdy tak Viola nečekaně odhalí až ve chvíli, kdy se jako dospělá ocitá na dramatické životní křižovatce. Východisko z těžké situace vidí v nečekané závěti svého dědečka, o jehož existenci neměla ponětí. Do klína jí spadly vzácné vinohrady, ale také polorozbořený vinný sklep. Třebaže o vinařském řemesle nic neví, rozhodne se Viola z ruin vybudovat nové vinařství a navázat na rodinnou tradici. Střetne se s řadou překážek a předsudků, nepřízní osudu i lidskou zákeřností. Zažívá žhavá erotická vzplanutí a poznává odvrácenou tvář lásky, ale také skutečné přátelství. Na scéně se však objevuje chladnokrevný násilník zaměřený na mladé ženy a Viola se ocitá v jeho hledáčku. Jako mrazivé poselství ze záhrobí se jí navíc začíná zjevovat duch zesnulého dědy s tajemnými vzkazy, které je potřeba rozluštit. Nad Violou se postupně stahují temné mraky a začíná jí hrozit smrtelné nebezpečí… Ponořte se do napínavého příběhu plného emocí, dráždivé erotiky, tajemna i nečekaných zvratů…

Po přečtení téhle upoutávky jsem věděla, že tu knihu musím mít. Když jsem dočetla Prolog, už nikdy jsem ji nechtěla opustit a v duchu se omlouvala synovi, že bude nějakou dobu o suchém rohlíku. Mám ráda českou původní tvorbu. Mám ráda, když mě autor zaujme a vtáhne do děje. Zpravidla to poznám po pár řádcích, stejně jako tady. Hned na začátku docela rána – pohřeb na Moravě a zásadní rozhodnutí. Autorka čtenáře nešetří už od prvních stránek. Žádné fádní a nudné pasáže, krkolomné výrazy a nereálné slovní obraty. Měla jsem dojem, jako bych otevřela dveře a vstoupila do místnosti, kde se příběh odehrává. Dveře se za mnou zavřely a já byla uvnitř toho. V tomhle duchu jsem prožila celých 317 stran a pak mě to zase vykoplo ven. Žila jsem v napětí, vášni, vzteku, bezmoci, beznaději, rozčilení, pokoře, překvapení, nakonec i vzrušení, radosti, ujištění, pochopení a odpuštění. Cítila jsem ty emoce úplně jasně, klepaly se mi ruce, smála jsem se, plakala, pohrdala jsem… Tohle všechno umí Markéta Harasimováve čtenáři vzbudit. A já jsem jí to uvěřila beze zbytku. Celý příběh se mi zdá reálný a ani jednou jsem neměla dojem, že bych měla pochybovat, zda je vůbec možné, aby se věci staly tak, jak běží touhle knihou.

Viola je zpěvačka a žije v Praze. Je zvyklá pohybovat se ve vyšší společnosti a je svéhlavá a oblíbená. Nemá ráda, když jí někdo diktuje, co má dělat a jak se má chovat. Je už dospělá a má svůj názor. Jakoby nestačil komplikovaný vztah s matkou a jejím manželem, celkem brzy se čtenář setkává s Violiným manželem, samolibým, despotickým a žárlivým frajírkem. Viola už má po krk jeho neustálých urážek. Už ji nebaví poslouchat, jak on je tím, díky komu je tam, kde je a že mu za to není patřičně vděčná. Je rozhodnutá, že se rozvede. Udělá však fatální chybu. Ale… Vždycky je nějaké ale, které může situaci přehodnotit. A tady je taky. Otázkou je, zda to byla chyba, nebo ta poslední kapka, kterou potřebovala k rozhodnutí. Věci se vždycky stanou tak, jak se stát mají, jen každá událost má svůj čas. Nechce se mi odhalovat děj, protože ten příběh musíte vnímat od začátku dokonce a postupně odkrývat a chápat kroky, které po sobě šly celkem logicky.

Chvílemi jsem měla pocit, jakoby autorka psala o mých pocitech. Měla jsem k Viole velmi blízko a chápala její bolest a touhu po pravdě. Největší bolestí v srdci byl její komplikovaný vztah s matkou. Od chvíle, kdy Violin otec tragicky zemřel, jakoby z matky vyprchal život. I když se podruhé vdala, Viola cítila, že není šťastná. O minulosti mluvit nechtěla a každou otázku na to téma zamluvila. Vídaly se občas, protože Viola nemohla vystát matčina muže a stejně tak on ji. Když ale za dramatických okolností odešla od manžela, neměla kam jít a tak zakotvila u matky s otčímem. Věděla, že je to nešťastné řešení a slíbila si, že si co nejdřív něco najde a odstěhuje se. A v tu chvíli nastal v jejím životě zásadní zlom – stala se majitelkou vinného sklípku na Moravě. Když zemřel její dědeček, odkázal jí všechno, co měl. Viola chytila tuhle šanci pevně do rukou a ze dne na den začala žít úplně jinak než dosud, hlavně úplně jinak, než by si kdy uměla představit. Nasedla do auta a odjela na Moravu, do prostředí které neznala, mezi lidi, které nikdy neviděla a nevěděla, jak ji přijmou. Od první chvíle mezi vinaři měla hodně těžkou pozici, ale něco ji hnalo jít dál a setrvat. Chtěla splnit dědovo přání, aby jeho vinohrad neumřel. Viděla ho jako dvouletá a potom už nikdy. A taky si uvědomila, že by tady mohla najít nějaké svoje předky, se kterými se vlastně nikdy nepotkala. Začala úplně od nuly. Nic nevěděla a zpočátku byla terčem posměchu a pohrdání. Viola je ale pracovitá, a když se do něčeho zakousne, tak se nepustí. Co na tom, že jí jde o život, určitě se nějak vykřeše…

Markéta Harasimová píše převážně eroticky laděné, kriminální příběhy ze současnosti, zaměřené na české prostředí. Její díla se často pohybují až na hranici thilleru, nepostrádají ale nádech romantiky a humoru. Potrpí si na dialogy, emoce a napětí. A nic z toho tady rozhodně nechybí. Akce, tajemno, erotika, logika, všechno nadávkované v přesném poměru, aby se čtenář ani chvíli nenudil a musel se i zamyslet. A tak jsem se zamyslela…

Tahle kniha by vám neměla doma chybět. Pokud máte rádi napětí, tajemno a k tomu trochu erotiky, neměli byste jej minout bez povšimnutí.

Pohary touhy obalka

Název: Poháry touhy
Autor: Markéta Harasimová
Žánr: Beletrie/krimi, erotika, tajemno
Obálka & sazba: Petr Honzátko (www.cydonia.cz)
Foto na obálce: Vinařství Sedláček Kurdějov
Tisk a vazba: Těšínské papírny, s.r.o.
Vydalo: Nakladatelství MaHa, Hustopeče
Rok vydání: 2017, 1. vydání, vázaná
Počet stran: 317 ISBN: 978809067760-9
Hodnocení: 100 %
Zpracovala: Renáta Šťastná
Zdroj foto: www.marketaharasimova.cz