Početné literárněvědné slovníky obohatilo nyní Vademecum poetiky (a vademecum znamená příručku - latinské vade mecum lze přeložit jako "pojď se mnou" nebo "následuj mne") a její autor Tibor Žilka se přidržuje klasického, úzce vymezeného pojetí takových publikací, ale přitom (v druhém vydání knihy) zohledňuje i přibývající intermediální propojení směrem k dalším uměnovědným či jiným oblastem. Tak si můžeme například nalistovat heslo o literární metakomunikaci.
Autor nezamýšlí prosazovat nějaké normotvorné zásady jako závazné či ideální (jak tomu bylo mnohdy v dávné i nedávné minulosti), zachycuje co nejšířeji pole písemnictví, avšak vedle literatury zahrnuje do něho i drama a okrajově rovněž vizuálně zobrazivá umění jako divadlo, film či televizi, překvapivě nalezneme i přehledně zpracovaná pojednání o reality show nebo talk-show. Převažují přirozeně hesla věnovaná jak poezii (odtud pochází asi nejvíce pojmů), tak próze, Žilka si všímá členění námětového, žánrového i druhového, přibližuje stylová zakotvení.
Oceňuji i provázanost hesel: když se třeba dočteme o tom, že daktylotrochej se vyskytuje zejména v sylabotónické poezii, můžeme si v zápětí nalistovat, co je vlastně sylabotónický prozodický systém, i když uživatelské přehlednosti textu by ještě více prospělo, kdyby každé heslo nějakým způsobem označilo ty své části, které odkazují k dalším zpracovaným heslům. Naproti tomu nepovažuji za plně promyšlený výběr hesel věnovaných různým stylům a hnutím - nalezneme například rozsáhlý výklad o absurdním dramatu, případně novém románu, ale nikoli o poetismu, surrealismu nebo třeba socialistickém realismu.
Tibor Žilka se snaží o názorný výklad každého hesla, zjišťuje původ názvu (zpravidla pocházejícího z řečtiny), vypomáhá si občasnými ukázkami, vymezuje jeho působnost a zacílení, jmenuje umělce (zvláště domácí), kteří ten či onen pojem naplňovali. Například u literatury faktu upozorňuje na její vícežánrový rozměr a jako autora přiřazuje například Vojtěcha Zamarovského. U žánru pamětí zase doplňuje jako příznačnou ukázku ze Zemanovy knížky Jak jsem se mýlil v politice, i když poznamenává, že některé pisatelovy výroky přesahují únosnou míru vkusu. U kaligramu coby graficky členěné básně, která má tím pádem navodit i určitý estetický vjem, se navíc dočkáme názorné ilustrace v podobě Apollinairovy Eiffelovy věže – přikládám ji jak v originálním znění, tak v překladu J. Hořejšího.
U parodie zase zmiňuje Michala Viewegha, jenž v některých svých dílech parodoval postupy některých autorů světové i domácí literatury. Ale třeba právě u tohoto hesla si uvědomíme, že Žilka ne vždy zohledňoval dobovou podmíněnost některých textů - je například otázka, do jaké míry třeba v Donu Quijotovi jsme schopni dnes odečítat parodii kdysi oblíbených, ale dnes mrtvých rytířských románů. Některá hesla - například o populární literatuře - považuji za velice zjednodušená pro svůj důraz jen na přítomnost a neberoucí do úvahy široké časové kontexty.
U kýče upozorňuje na Milana Kunderu, jenž jej ve svých textech definuje a jeho kořeny nachází v bezvýhradném souhlasu s právě prožívaným bytím: "Pokud se člověk dívá na svět jen z jediného úhlu, nastává deformace viděné reality." Protože jednorozměrné náhledy reality mohou mít bezpočet zacílení, kýč se může podle toho různit - může být například katolický, protestantský, židovský, komunistický, fašistický, demokratický, feministický, evropský, americký, nacionální, internacionální. (s.148) Právě u kýče Tibor Žilka – na rozdíl od většiny pevně kodifikovaných a jakoby již strnulých termínů - ozřejmuje jeho proměnlivost a mnohotvárnost, vyvázání z jasně definovatelných pravidel, zvláště pak v postmoderní době.
Komu je Vademecum poetiky určeno? Nejen studentům, ale vlastně každému, kdo se zajímá o literaturu a chtěl by blíže seznámit s taji, které se v ní skrývají, chtěl by proniknout hlouběji do její struktury. Kupříkladu oddíl věnovaný tektonice textu pro mnohého čtenáře objevně shrnuje základní poznatky o kompoziční výstavbě každého fabulovaného slovesného, dramatického i filmového díla. Zkrátka: Vademecum poetiky rozhodně nepatří mezi ty svazky, na které by se usazoval prach, protože by je nikdo nepoužíval.
Vadecemum poetiky
Autor: Tibor Žilka
Vydala: Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra 2011, 426 stran
Hodnocení: 80%
Foto: Vademecum poetiky, www.myspace.com
| < Předchozí | Další > |
|---|
Nejen dramaturgii divadelního předplatného, ale také koncertů či besed má od letošního května v Domě kultury v Kroměříži na starosti Robert Rohál. Jako programový pracovník se také spolupodílí na dalších akcích a festivalech. Kultura mu v...
Začátek války na Ukrajině šokoval celý svět. Její průběh jste mohli sledovat na televizní obrazovce. Za tím, co jste viděli, se ale ukrývají i příběhy, které se na obrazovku nedostaly.
Mírně nadsazený název knihy a jasně oranžový obal mě okamžitě zaujal. Dělá si z nás autor legraci? Myslí to vážně? Brnká na struny našeho ega, abychom nahlédli a byli vtaženi do jeho úvah? Jsme vyzýváni k polemice? Nebo o co vla...
Městské divadlo Zlín se derniérou rozloučilo s hrou Brouk v hlavě, ve které v dvojroli exceluje Pavel Vacek, a nejen on.
Režisér Jiří Strach je navzdory svému jménu považován za jednoho z nejlaskavějších českých režisérů, a stejně tak působí i v reálu. Je trpělivým učitelem mladých filmových tvůrců a má upřímnou radost z jejich úspěchů, protože dobře ...