Čeští čtenáři si měli zatím možnost přečíst přibližně třetinu Paasilinnovy tvorby. Takže ví, že autor rád své příběhy proplétá se zvířaty – ať už se jedná třeba o Zajícův rok, Les oběšených lišek – a nebojte se hororového názvu, jde o velice milý příběh, Chlupatý sluha pana faráře – kde se ukázalo, že medvěd zastane téměř jakoukoliv práci. A tentokrát se zaměřuje na to, co dělat s vysloužilými slony.
Sanna Tarkiainenová se zhlédla v cirkuse, jenže místo toho, aby vystupovala jako hvězdná artistka, jak by si přála, má na starosti zvířata a do manéže se pořádně nedostane. A co teprve tehdy, když zůstane na ocet s malou slonicí Emilkou.
Tentokrát už pod pseudonymem Lucia Lucander vyráží dobývat ruské stepi s vlastním vystoupením. Nezáří jen Emilka, i Lucia se konečně dostane „ke slovu“. Potkávají Ivana, který jim pomáhá s každodenní starostí o slona a zajišťuje přepravu na místa vystoupení, což jsou obvykle vlaková nádraží.
Spolupráce mezi Lucií a Ivanem směřuje až ke svatbě – ale spíše pro tu obrovskou oslavu, než z opravdové lásky. Lucia však cítí, že je čas se vrátit do rodného Finska, neboť volání domova je čím dál tím silnější.
Jenže co se nestane! Evropská unie vydává vyhlášku, podle které už v cirkusech nesmí vystupovat zvířata. Emilka, už zběhlá umělkyně najednou nemůže pokračovat v představeních – a to umí i ruského kozáčka!
Nezbývá, než se začít tvářit, že ve Finsku žádný téměř čtyřtunový slon není. Nenápadně mu hledat nový prozatímní domov, než se vymyslí způsob, jak by se Emilka mohla vrátit domů, ke svým předkům, do Indie nebo Afriky.
Tak začíná letní dobrodružství plné cestování a kreativního myšlení a taky bohaté na dobrosrdečné muže, kteří chtějí pomoc krásné dámě v nesnázích. Autor zde opět využil svého netradičního pohledu na věc a laskavého humoru. Kniha se odvíjí v poklidnějším tempu. Za mě osobně knihu řadím spíše k průměru, než ke hvězdám z Paasilinnovy tvorby, ale pokud si potřebujete odpočinout a vydechnout od stresu a napětí, Emilka s Lucií a jejich přátelé vám jistě pomohou.
Další z knih, na kterou jsme uvedli recenzi: http://kultura21.cz/literatura/13335-hejkal-komu-neni-shury-dano-dlouho-duchem-nebude-arto-paasilinna
Nejdelší chobot ve Finsku
Autor: Arto Paasilinna
Žánr: světová próza
Nakladatelství: Hejkal
Rok vydání: 2016
Počet stran: 192
Hodnocení: 80 %
Zdroj foto: http://www.kosmas.cz/
http://www.hejkal.cz/nakladatelstvi/titul.asp?79
| < Předchozí | Další > |
|---|
Básník a dramaturg České televize Jaromír Šlosar miluje Beskydy. Právě on je tím správným člověkem, který přijal ochrannou ruku nad naší soutěží Povídky z lesa. Popovídala jsem si s ním o jeho začátcích, básnic...
Příběh tří kamarádů Poppy, Zacha a Alice vtáhne čtenáře do děje tak rychle, že si toho nestihne ani všimnout. Najednou není schopen přestat číst a knihu odložit. Čte ji se zatajeným dechem od začátku až do konce, bez přestávky. Jistě jste již někdy...
Když jsem šel na představení Rychlé šípy, nevěděl jsem, co od toho mám čekat. Pětici kamarádů zná snad každý. Všichni vědí, kdo to byl Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Čer...
V dobách, kdy československé televizní vysílání bylo teprve v plenkách a kdy informace o dění ve světě dostával divák především prostřednictvím filmu (a to jak díky cestopisným dokumentům, tak týdeníkům, uváděným před celovečer...