Kultura21.cz

Nová kniha Sylvy Lauerové nese název Ovace nevlídnosti a obsahuje výběr poezie z let 2010-2012. Titul vás upoutá nejen svým paradoxním názvem, ale i graficky velmi zdařilou vazbou s netradičním průsvitným přebalem, který svým pergamenovým vzhledem evokuje pocit tajemna a neuchopitelnosti, něžné nevlídnosti. Autorkou grafických ilustrací, velmi přiléhavě a vkusně doplňujících text básní, je Monika Sedlářová.

O samotné básnířce a spisovatelce Sylvě Lauerové se v anotacích můžete dočíst zejména to, že je řazena mezi kontroverzní osobnosti české literární scény se sklonem k provokování a tvrdošíjnému zachovávání extrémní tvůrčí polarity… Zda ona sama se s touto charakteristikou ztotožňuje nevím, ale je možné, že její pohled na svět a události v něm je natolik reálný a přesný, že si s tím ti „takzvaně normální“ nevědí rady a uchylují se k podobným, extrémně laděným prohlášením. To však nic nemění na pozici Sylvy Lauerové mimo meze průměrnosti a obyčejnosti, neboť obsah veršů se dotýká i běžných témat s hlubokým vhledem do lidských duší v jejich rozervanosti, touze po lásce, dokonalosti a hledání smyslu žití.

Ačkoliv většina básní evokuje pocity deprese, bezradnosti a beznaděje, v mnohých lze nalézt i stopy humoru, sarkasmu a laskavosti. Některé glosují i společenské klima, aniž by však odradily čtenáře. Naopak – mohou jej nakopnout a inspirovat k dalšímu přemýšlení a sebereflexi, stejně jako verše o ztracených láskách, mládí, iluzích, ba i smrti. Protože i přes všechno to temnější ladění sbírky jím prosvítá naděje a víra – hlavně v sebe sama, v nekonečnost lásky a sílu přátelství.

Právě proto nesou niterná sdělení básnířky silný duchovní rozměr, se kterým nám předkládá laskavou nevlídnost. Nevlídnost, díky níž můžeme mnohem intenzivněji vnímat opačnou polaritu stavu naší mysli a emocí.

Na webových stránkách autorky ( www.sylvalauerova.cz ) naleznete nejen informace o ní samotné, ale i o jejím díle, akcích a projektech, do nichž vkládá svou energii. Z reakcí čtenářů zaujme výstižný obsahově-pocitový „výcuc“, který, podle mého názoru, velmi zdařile postihuje a shrnuje podstatu Ovací nevlídnosti: „... ve vlaku do Prahy mohla bych být označena zklamaným mimem toužícím po štěstí ve vlastním mozkem determinovaném světě nebo snad ještě lépe královnou bezradnosti, když  pořád čekám a ptám se  Kde je ten anděl ke mně milosrdný? Kde je ten, kdo křídlem mé pochybnosti smetá? Připadám si jak perpetuum mobile, pro které bolest je setrvalý stav. Už nechci víc tvé moře jedu…v naději vysypávám místo v srdci, kde po tobě zbyla stopa. V hlavě si promítám, jak jdu mezi stromy za tebou…opět domů… kde docela prostě-lidsky vytvoříš náladu vanilkovo-skořicově intimní, kde budeme vést naše pozdní monology a já v Tvé náruči a v touze znovu nacházím se i sebe a znovu se bojím, že zítra už nebude co říct.
Některé věci jsou tak prosté...
Tvé verše mám ráda, i Tebe!
(Jitka, 32)

A komu Sylva Lauerová knihu věnovala?...“ možná právě Vám ne“

Ovace nevlídnosti
Autor: Sylva Lauerová
Ilustrace: Monika Sedlářová
Vydáno: 2012
Počet stran: 111
Nakladatelství: van Aspen, s.r.o.
Hodnocení: 97%

Zdroj foto: sylvalauerova.cz