Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Na českém knižním trhu se čtenáři setkávají s celou řadou nakladatelských značek. Některé z nich vám nyní přiblížíme v seriálu o českých nakladatelstvích - takto se nám představují, takto vidí své profily, takový je jejich záměr. Myslíme si, že vám, našim čtenářům, tyto informace pomohou v orientaci na českém knižním trhu, určitě pak budete lépe vědět, od koho jaké publikace očekávat.

Jako jsem se naučila režírovat filmy, tak jsem se naučila vydávat knihy, říká Monika Elšíková

Nakladatelství Monika Elšíková vzniklo v roce 1998 proto, aby jeho majitelka a autorka knih pro děti mohla vydat leporelo s obrázky Adolfa Borna Jonáš a velryba. Původní nakladatel, který měl knihu vydat totiž od projektu ustoupil.

„Zůstaly mi v ruce překrásné Bornovy ilustrace a bylo mi líto knihu nevydat. Zkusila jsem se zeptat v nějakých nakladatelstvích, jestli by měli o knihu zájem, ale když jsem se dozvěděla, že by ji chtěli vytisknout v nějaké levné verzi a v polovičním formátu, řekla jsem, že to není formát pro velrybu, ale pro sardinky a odešla. jsem Stejně jako jsem se předtím naučila režírovat filmy, tak jsem se naučila vydávat knihy," vzpomíná na svou první vydanou knihu Monika Elšíková.

Kniha získala Zlatou stuhu a byla dvakrát přeložena do arabštiny a pro vídeňské ZOOM Kindermusem do němčiny, takže se ukázalo, že pečlivá příprava se vyplácí.

Dalším projektem nakladatelství byla kniha pro děti o opuštěném černošsko-romském chlapci Bubu, která se dočkala i dalšího vydání v Edici ČT, protože autorka a nakladatelka později na její motivy natočila film pro děti. Když se první vydání tisklo ve Zlíně, stála vedle tiskaře a kontrolovala barevnost obrázků Markéty Prachatické. Tiskař prý z toho byl natolik nervózní, že když se tiskla další kniha, vzal si raději dovolenou. Pečlivost se nicméně opět vyplatila, protože kniha získala titul Nejkrásnější kniha roku pro děti a mládež, Cenu ministra kultury a Cenu učitelů.

Třetí knihou Moniky Elšíkové bylo Dobré dílo Anastáze Opaska, které posléze vydalo Karmelitánské nakladatelství pod názvem Opat chuligán.

Jednoznačně nejúspěšnějším titulem nakladatelství jsou vzpomínky Dagmar Šimkové Byly jsme tam taky, které vyšly do dnešní doby už počtvrté. Je to příběh ženy, která byla nespravedlivě odsouzena komunistickým režimem na patnáct let a celý svůj trest si odseděla. Přes všechny útrapy, které Dagmar Šimková prožila na vlastní kůži, čtenáři říkají, že se její životní příběh čte jedním dechem a člověk po jeho dočtení už nikdy nemůže mít depresi. Na obálce titulu najdete doporučení takových lidí, jako Dominik Duka, Ivan Martin Jirous, Vladimír Merta, Karel Roden, Jáchym Topol, nebo Irena Dousková. Vzácné vzpomínky se staly četbou na pokračování v rozhlase, Karel Steigerwald na jejich motivy napsal pro Národní divadlo hru Má vzdálená vlast a Činoherní studio v Ústí je nastudovalo jako monodrama.

Monika Elšíková říká a produkcí nakladatelství stvrzuje, že ji zajímají silné lidské osudy a osobnosti. Proto vydala i knihu světoznámé dětské psycholožky českého původu Jiřiny Prekopové Aby láska v rodinách proudila; sborník věnovaný básníku Ivanu Martinu Jirousovi Aby radost nezmizela; nebo knihu příběhů a přání Milý pane kníže k 75. narozeninám Karla Schwarzenberga.

„Vždycky, když mě nějaký člověk zaujme, mám pocit, že nestačí jen vydat knihu, nebo natočit film. Nejraději dělám obojí. O Jiřině Prekopové a Karlu Schwarzenbergovi jsem natočila dokumentární portréty pro televizní cyklus Třináctá komnata, Ivanu Martinu Jirousovi jsem věnovala snímek 04826 Jirous, sto let od úmrtí Anastáze Opaska jsem nedávno připomínala v pořadu Reportéři ČT, stejně jako předtím Jirousovo úmrtí. Všechno se s podivnou synchronicitou sbíhá u staroříšského nakladatele Josefa Floriana, o kterém mi poprvé vyprávěl Anastáz Opasek. Florian se svým Dobrým dílem mi byl velkou inspirací. K němu do Říše jezdil jak Opasek, tak tatínek Karla Schwarzenberga. Jeho vnučka Juliana Stritzková se provdala za Martina Jirouse. Jirous mi do knihy o Opaskovi napsal báseň, kterou arciopatovi břevnovského kláštera věnoval, a také mi vytvořil text na záložku vzpomínek Dagmar Šimkové,“ svěřuje Monika Elšíková.

Poslední vydanou knihou nakladatelství je sbírka básníka z Petřin Jiřího Brůny. Se Starou Říší nemá společného nic, je to však břevnovský patriot a bydlí, co by kamenem dohodil, od Břevnovského kláštera. Sbírka se jmenuje Tramvaj plná andělů a kromě básní v české a anglické verzi je doplněna ilustracemi pražské malířky Mirky Mádrové.

Knihy, které v nakladatelství vyšly, získaly řadu cen a dvě z nich doporučení ministerstva školství. Monika Elšíková na dotaz, co považuje za svůj největší úspěch, odpovídá, že je to skutečnost, že pracuje ve společnosti "Pomáhám zlepšit svět, ve kterém žijeme". Už od mala měla vztah ke knihám, svou první napsala ve druhé třídě, kdy se rozhodla, že bude spisovatelka, a považuje za velké štěstí, že si svůj sen mohla splnit.

O ní a jejím nakladatelství se více můžete dočíst na webové stránce www.lefay.cz.