Esther a Jerry Hicksovi mě nesmírně potěšili! Pokračování Sáry jsem držela v rukou s něhou a pokorou a nesmírným čtenářským vzrušením. Jako zákusek, který si šetříte na chvíli, kdy budete doma sami nebo jen tak v pelíšku. Tak na takovouhle chvíli jsem si šetřila Sáru, knihu třetí.
Ze srdce nám hned zkraje popřál Jerry Hicks, ať si užijeme radostné dobrodružství. Ano, tahle kniha je o radosti. O prosté radosti ze života, o víře, že tato radost nejen existuje, ale že jsme se pro ni narodili. Ačkoliv samozřejmě zákon přitažlivosti a Abraham-Hicksovo učení o přijímání naší přirozené pohody (směřování našich myšlenek k těm dobrým věcem) se může zdát příliš kytičkové a růžové, tento příběh je zasazen velmi citlivě nejen do dětského reálného prostředí, ale také do dětské duše.
I když je kniha psána ve třetí osobě, cítíme tu jednotlivé myšlenky a emoce, které prožívají školní děti ve svých deseti, dvanácti letech. Dostáváme se do jejich možná ještě nezralých a nevinných duší, i když mnohdy v sobě nesou už velmi těžká zranění. Dívka, která do trojice hlavních hrdinů (Sára, Seth a Šalamoun) vstupuje, se musí smiřovat se ztrátou své maminky. Jak stále zachovávat klidnou mysl, moudrost a prožívat štěstí? Drobnosti všedního dne, krátké i delší promluvy s magickou bílou sovou a zdánlivě obyčejné příběhy a denní události – je zvláštní, jak tato kniha nijak nevyniká dějem, ale zanechává v duši čtenáře hlubokou stopu.
Hlubokou podvědomou stopu.
Ne vtíravou, jako televizní reklama nebo bulvár, ale něžnou a hebkou jako pohlazení prachovým pírkem, které si budete pamatovat navždy. Ne třeba děj, ale tu emoci, ty pocity, které jste u čtení, nakonec jakéhokoliv dílu Sáry, měli…
„Sára se zastavila u svojí skříňky, nacpala dovnitř batoh s učením a bundu, vyndala si knížku z knihovny, kterou měla rozečtenou – a sáček s obědem. Hm, krásně voní, všimla si. Vlastně celá skříňka voněla po sendviči, který jí máma ráno připravila. Knížku z knihovny si dala do podpaží a otevřela pytlík, aby prozkoumala jeho obsah. Spatřila jasně červené jablko, dvě čokoládové placičky a hezky zabalený sendvič. To, co viděla, ji potěšilo. Jak byla zaujatá obsahem sáčku, nedívala se, kam jde, a zastavila se, až když do někoho lehce narazila ramenem.
Omluvně vzhlédla a před sebou spatřila stát rozveselenou Anetu.
„Ahoj Sáro, jak se máš?“ „Dobře. Promiň, že jsem do tebe vrazila. Nekoukala jsem na cestu, protože jsem měla oči jenom pro svůj oblíbený sendvič…
… „Páni, krásně to voní,“ komentovala Aneta, která sledovala, jak Sára prostírá. Sářina máma rozdělila sendvič na dvě půlky. Teď Sára jednu vzala a spolu s ubrouskem ji podala Anetě. Snažila se přitom, aby ho držela v ubrousku a nedotýkala se ho prsty. Aneta se usmála. Nemohla si nevšimnout, jak je Sára pozorná. Obě dívky se ve stejném okamžiku hladově zakously do svého dílu sendviče a podívaly se na sebe.
„Teda, Sáro, nic tak dobrého jsem v životě nejedla! Jak ses mohla vzdát celé poloviny něčeho tak úžasného? Taková lahůdka!“
Když vám chybí maminka, chybí pak i třeba doma dělané jídlo. Ten široký duchovní rozměr, který celému příběhu dává Šalamoun, a poněkud trnitá cesta k vyrovnanému přátelství naší čtveřice je čas od času roztříštěn něčím lidsky a domácky obyčejným. Miluju, když se knihy zabývají takovými detaily, jako je ranní vyhřátá postýlka, vůně oběda nebo atmosféra sobotního nákupu v supermarketu.
Tohohle všeho je Sára, kniha třetí plná. Sáry, všechny tři díly, jsou pro mne mimořádnými knihami, které mají v knihovničce své čestné místo a čas od času kontroluji, nejsou-li někde zatraceny, ztraceny, protože to by byla věčná škoda. Až si je jednou přečtou potichu a o samotě moje děti, bude to nesmírně vzácná chvíle. U které už ale nebudu. Bude jen jejich. Jen ony samy začnou v tu chvíli chápat, jak funguje svět.
Sára, kniha třetí/ Sara, Book 3
Přeložila: Petra Vlčková
Návrh obálky, ilustrace: Petr Vyoral
Originál vydalo: Abraham-Hicks Publications, Texas, USA, 2002
České vydání: Synergie Publishing SE, 2013
Vydání: první
Hodnocení: 100%
| < Předchozí | Další > |
|---|
Show Česko Slovensko má talent letos moderuje dvojice Marcel Forgáč a Milan Junior Zimnýkoval. Společně se znají od roku 1998 a 6 let moderují společně. Co pro ně znamená tato příležitost a co je dokáže nadchnout? To se dozvíte v našem rozhov...
Knihou s názvem Vítězové se uzavírá trilogie Medvědín od Fredrika Backmana. Fanoušci tohoto severského spisovatele i čtenáři předchozích dílů by si ji rozhodně neměli nechat ujít!
Na Malostranském Úvoze, v nenápadné, nevelké galerii Josefa Sudka můžete vidět několik fotografií z díla mimořádného, avšak nedoceněného umělce Miroslava Jodase (1932 – 2013). Výběr fotografií na výstavě je sice malou, ale přesto názornou ukázkou...
Už 32. ročník Mezinárodního festivalu Divadlo proběhne od 11. do 19. září a představí českým divákům jak další výjimečné zahraniční inscenace, tak také tradičně výběr z toho, co vzniklo za uplynulou sezonu na domácích scénách. Pro...
Každoročně pořádaná přehlídka filmů Jeden svět (letos ve dnech 6.-15. března) dokládá urputný, mnohotvárný boj o prosazení i dodržování základních lidských práv kdekoli na světě. Pro českého diváka má hlavně ten význam...