Kultura21.cz

Nejprve bylo v římském kalendáři měsíců méně. Január a február jsou doplněny. Jste zvědaví, proč nezačíná rok na jaře? Január - dvě tváře boha Januse mezi novým a starým: Původně měl římský kalendář měsíců deset a rok dní 304. Král Numa Pompilius přidal január, február a přizpůsobil kalendář měsíčnímu cyklu. Odtud měsíc. Nový rok kdysi v Římě, podle kterého je na Slovensku a mnoha jiných zemích kalendář dodnes, začínal jarním březnem, respektíve marcem. Január je pojmenován podle Jana, latinské jméno Janus, Ianus, římského boha dveří, bran, konce, začátku. Zobrazovali ho se dvěma tvářemi. Jednou obrácenou do minulosti, druhou do budoucnosti. 

Proč je kalendář kalendář?: Proč je první měsíc január? Tehdy volili v Římě konzulů. První den roku s novým konzulem byl nazván Nový rok. Bůh Janus, jeden z nejstarších bohů Pantheonu byl podle mytologie k lidem přívětivý. Jeho symbol: brána a klíč. Zasvětili mu počátek věcí. První den měsíce, neboli kalendae - z toho kalendář, první měsíc v roce - januarius. V jeho svátek se lidé slavnostně oblékali, přáli si všechno dobré, předávali dary. Na začátku každého díla ho prosili o pomoc. Jeho obraz je přítomen dodnes - na nejstarších římských mincích, assech. Velký Sečeň a 12 měsíčků: Jiné pojmenování prvního měsíce? Například leden ve starém slovanském jazyce - a z toho je leden v českém jazyce. Štúrovský název - leden je Velký Sečeň. Původ je v praslovanštině, slovese sěkti, sekat. V lednu je ve stromech nejméně mízy - jejich krve - nejlepší čas sekat je. Název Velký Sečeň je v pohádce O dvanácti měsíčcích, kdy na nejvyšším kameni měsíc Velký Sečeň s vatrálem v ruce sedí. V Jungmannově českoněmeckém slovníku se pro změnu píše: sečen je slovanské a moravské slovo s významem „červenec“. Nebo:”Sečen – měsíc, v němž se seno seče.”

Január a leden: Stejný měsíc, odlišný název. Jeden podle římského boha Ianuse, druhý podle ledově chladné zimní přírody.
Foto © Maja Kadlečíková

Február (únor) - Hromnice místo pohanských Luperkálií: Svátek Hromnic 2.2. a obcházení kostela se svíčkami zavedl papež Gelasius, aby nahradil svíčkový pochod během Luperkálií, známých také jako Februa. Svátky očisty, zasvěcené římské vlčici. Latinsky Luperca, v mytologii zbožštěná vlčice, což odchovala zakladatele města, Romula a Rema. Zvyky měly vést k čistotě duše, nazývala se Februatio a měsíc se pojmenoval ní. Február (únor) je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce. Má 28 dní, v přestupném roce 29 dní. Dnes původně latinský název měsíce Februarius je znám většině evropských jazyků. Není jediné pojmenování. Slovanské názvy: malý sečeň, luten a sněžen.

Valentino z Terni a Claudius: 14. února, svátek všech zamilovaných, Svatý Valentýn. Přišel na svět ve městě Terni, na jihu současné Umbrie. Kněz a lékař byl vyhlášen v rodném městě biskupem, později v Římě sledoval, jak se střídají císaři. Claudius II. sledoval, jak mu kněz nerespektováním příkazu narušuje disciplínu vojáků. Císař byl přesvědčen, že legionář rodinu mít nemá. Pokud je ženatý, není ochoten obětovat život tak snadno. Vojákům manželství zakázal. Valentýn ale oddával dvojice dál. Císař ho dal do vězení. Tam léčil nemocné do 14. února 269, dokud mu meč kata neoddělil hlavu od těla. Říká se, že vyléčil i slepou hluchou dceru vězeňského dozorce a zamiloval se. Schopnosti navrátit zdraví přesvědčily otce dívky, aby uvěřil v moc Ježíše Krista a dal se pokřtít. Valentýn měl před popravou napsat milé první valentýnku, lísteček: "Od tvého Valentýna".

Setnuli mu hlavu u mostu zázraků: Krátce poté ho vyvedli na ulici Via Flaminio nedaleko Milvijského mostu, kde mu setnuli hlavu. Most je znám zázrakem. V roce 312 tam bojovali římští císaři Konstantin I. a Maxentius. Konstantin vyhrál a stal se jediným panovníkem Římské říše. Zázrak? Podle kronikáře Lactantia měl vidění, že zvítězí, pokud si jeho vojáci namalují na štít znak chíró kříže. Kristův monogram vytvořený prvními dvěma písmeny řecké abecedy X (chí) a P (ró), jeden z nejstarších symbolů. Konstantinovi se měl před bitvou zdát sen: na nebi se objevilo znamení XP a ozval se hlas, což slíbil, že s ním bude vítěz. Stalo se tak, ačkoli jeho vojsko mělo 25 tisíc a soupeř Maxentius 100 tisíc mužů.

Znamení XP: Kristův monogram, známý také jako chí-ró je jedním z vyjádření Kristova jména zkratkou. Přesně řecky zapsaná slova Kristus - neboli Χριστός - v přepisu Christos. Vytvořen je řeckými písmeny X(chí) a P(ró), z toho značení chí-ró, respektive chíró. Monogram je rovněž považován za prezentaci vesmírných souvislostí. Platón při představě uspořádání vesmíru hovoří o křížení ekliptiky s nebesy jako o písmenu X. Římská říše se stala křesťanskou, císař Konstantin přijal na smrtelné posteli křest. Je to rozporuplná osobnost. Dal zavraždit nemanželského syna Crispa i manželku Faustu, křesťanští spisovatelé vyzdvihli, že zrovnoprávnil křesťanství s jinými náboženstvími říše. Kronikář Eusebios z Kaisareie ho přirovnal k "novodobému Mojžíšovi".

Nad hrobem mu postavili baziliku: Po usmrcení převezli tělo Valentýna do Terni, nad hrobem mu postavili baziliku. Papež Pavel V. nařídil archeologický průzkum a skutečně našli jeho ostatky. Lebku oddělenou od těla, důkaz smrti stětím. Lebka se ocitla v římské bazilice Bazilika Santa Maria in Cosmedin. Valentýn se historicky objevuje v seznamu křesťanských mučedníků z 5.-6. století. Dnes se po něm jmenují i katakomby v Římě.

Únorový Valentýn: Patron snoubenců ustanovený církví místo svátku nevázané lásky.
Foto © Maja Kadlečíková

Svátek zamilovaných namísto nevázaných orgií plodnosti: Valentýnský svátek začala církev slavit během úřadu papeže Gelasia I., 14. února roku 496. Toho, co zavedl Hromnice jako náhradu pohanských Luperkálií. Ve stejnou dobu se slavilo období bohyně plodnosti Juno. Ženy se obdarovávaly květinami, následovaly orgie na podporu plodnosti. Gelasius oslavy zakázal, jak náhradu dal Valentýna. Stal se z něj patron snoubenců.

Bůh podsvětí a bohyně horečka: Február čili únor byl někdy i měsíc bohyně Febris, v překladu „horečka“. Název má původ v latinském výrazu februare, což také znamená „lék na chyby“. V prvopočátcích mu také vládl etruský bůh podsvětí Februus. Podle legendy byli poslední tři králové Starověkého Říma Etruskové. Národ na vysoké životní úrovni žil na území dnešního Toskánska. Vysocí, černovlasí, měli ostrý profil. Připomíná vám ostrý profil Římanů? Mnozí měli etruské předky. V roce 510 Etrusky vyhnali, začala Římská republika. Podstata se nemění – energie světla, dobrá volba. Stále platí, vše dobré včetně lásky očišťuje. Dnes se píše o očistě vědomí, vzdání se nefunkčních vztahů, emocionálních vzorců, schémat, co zatěžují. Přestože možná nepotřebujeme sílu svíčkových pochodů, energie slunce a radosti je stále dobrá volba.

Březen, v minulosti první měsíc roku, podle římského boha Marse: Březen je podle gregoriánského kalendáře třetí měsíc roku. Má třicet jeden dní. Je měsíc jarní rovnodennosti. Co to znamená? Slunce přetne světový rovník a přejde z jižní polokoule na severní. Přijde k nám astronomické jaro. V římském kalendáři zasvětili třetí měsíc bohu Marsovi. Důvod? Vyschly po zimě cesty a Římané začali období vojenských výprav. Proto měl měsíc pod patronátem bůh boje a války. U Římanů byl marec (březen) kdysi, dokud dodatečně nepřidali do kalendáře měsíc január (leden) a február (únor), začátek roku.

Právě s březnem přicházelo nové období, jaro. Počítání od března jako prvního měsíce zůstalo přítomno i dnes. Také v aktuálním kalendáři na Slovensku i kalendářích jiných národů, co přijali kalendář římský. Některé měsíce mají v názvu latinskou respektive římskou číslovku. Například september (září), tedy sedmý měsíc v roce. Po přidání januára a februára ho dnes píšeme jako měsíc devátý. Už se od marce (března) nepočítá. V březnu také nastupovali římští úředníci do svého úřadu. Dokud se přibližně od poloviny 2. století před naším letopočtem nestal první měsíc kalendáře leden (január).

Bojovník a zemědělec: Římský bůh Mars není jen bojovník. Je také patron zemědělství. Polních prací. Zatímco Jupiter je hlavní římský bůh, Mars zůstal uctíván hned za ním jako druhý v pořadí důležitosti. Boj a obživa z polí byly pro Římany rozhodující. Starořímský bůh je přítomen nejen v Římě dnešních dob, ale například i v Paříži. V současnosti zahradní areál francouzské metropole nese název Marsova pole. V minulosti patřilo toto území hraběti d'Argenson a ten jej připojil k Vojenské akademii. Proto název po římském bohu války, Marsovi.

Po zavření akademie ztratilo území svůj vojenský význam, jméno však zůstalo. Dnes jsou to zahrady přístupné každému. Marec (březen) má v sobě bojovného boha Marse i jinak – podporuje boj za vzdělanost. Od roku 1955 je na počest Matěje Hrebendu, slovenského spisovatele a národního buditele, měsíc knihy. Vyhlásili ho v bývalém Československu, aby se natrvalo povzbudil zájem o knihy a čtení.

Marsova pole v Paříži: Pojmenované podle římského boha Marse, patrona měsíce březen. Dnes jsou to veřejné zahrady.
Foto © Maja Kadlečíková

Jarní rovnodennost: Za zmínku stojí jarní rovnodennost. Čili začátek jara právě v březnu. Letos je její den 20.3. 2023. Rovnodennost, ekvinokcium, je v astronomii okamžik, kdy má Slunce ke světovému rovníku nulovou deklinaci a sluneční paprsky dopadají v místě rovníku kolmo na zemský povrch. Deklinace v astronomii znamená úhlovou vzdálenost od nebeského rovníku. V okamžiku rovnodennosti je Slunce v jarním nebo podzimním bodě. Je to způsobeno sklonem zemské osy a oběhem Země kolem Slunce. V době jarní rovnodennosti začíná na severní polokouli jaro a na jižní polokouli podzim. Během podzimní rovnodennosti nastává na severní polokouli podzim a na jižní polokouli jaro.

Zodiakální světlo: Svátek příchodu jara pod taktovkou přírody je tedy jarní rovnodennost. Právě v tento den, 20. března přichází astronomické jaro. Astronomové upozorňují na zajímavý úkaz. Typické pro jarní rovnodennost je takzvané zvířetníkové, zodiakální světlo. Najdete ho při ekliptice, rovině zemské dráhy. Toto světlo je zjednodušeně řečeno prach v okolí naší největší hvězdy, Slunce. Vznikl z rozpadlých meteoritů, části komety. Na obloze ho pár dní po rovnodennosti je vidět, je-li čistá. Bez světelného smogu. Známý je také jako světelné znečištění. Je přítomno zejména ve velkých městech, z pouličního osvětlení a jiných uměle nasvícených objektů.

12 hodin kromě pólů: V den jarní a podzimní rovnodennosti je na všech místech na Zemi den se stejnou délkou slunečního svitu. Přesně 12 hodin. Výjimka je jižní a severní pól. V tento den na severním pólu poprvé po šesti měsících vychází Slunce. Končí polární noc a začíná polární den. Na jižním pólu nastává přesně opačný jev. Slunce zapadá, končí polární den a nastává polární noc. Okamžik jarní rovnodennosti přichází každý rok ve stejnou dobu. Příčina je rozdílná délka astronomického a občanského roku. Také vložení přestupného dne, 29. února, každý čtvrtý rok.

21. březen neplatí: Datum 21. březen, který najdete stále ve starších učebnicích a mnoho lidí ho stále považuje za 1. jarní den je již nesprávný. Platil pouze v prvních dvou desetiletích 20. století. V posledních letech bylo toto datum aktuální pouze každý třetí rok po roce přestupném. To znamená v roce 2003 a 2007. U nás byl 21. březen prvním jarním dnem už jen v roce 2011. Od roku 2012 jaro v našem časovém pásmu začíná 20. března. Od roku 2048 se bude objevovat také datum 19. března. Návrat k 21. březnu jako k prvnímu jarnímu dni nastane až po vynechání přestupného dne v letech 2100, 2200 a 2300.

Největší svátek Morena - Mara, Živa: To ale nic nemění na tom, že jarní rovnodennost je jeden z největších svátků v historii lidstva. Podobně jako den zimního slunovratu patřil i příchod jara k top událostem lidí v předkřesťanských časech. U Slovanů se nové roční období vítalo vynesením Moreny alias Mary. Ta symbolizovala slovanskou bohyni zimy a odchodu na druhý svět. Velkou slaměnou loutku oblékli do ženských šatů. Nejprve ji nosili po vesnici, osadě. Hodili do potoka a nechali spolu se zimou odplout. Známý je i zvyk rovnou ji spálit. Věřilo se, že spolu s Morenou odejde nemoc a smrt. Tím, že Morena byla bohyně zimy a také úmrtí, tradice má dvě známá vysvětlení. Pokud byla Morena zima, neměla co už na světě hledat a patřilo se, aby uvolnila cestu přicházejícího jara. Když ji místní více vnímali jako zosobnění smrti, věřili, že spolu s ní zničí vše, co zdravému životu vadí. Rovněž přeneseně. Takto se snažili pojistit prosperitu samých sebe, rodiny, obce.

Pálení bohyně zimy přetrvalo: Staroslovanská bohyně zimy a smrti Morena nebo Morana je známá dodnes. Její vynášení, spálení či utopení přetrvalo do dnešní doby jako živá tradice. Podle legendy byla Morena přitažlivá zimní sestra Živy, bohyně jara a života. Aby lidé jejího nástupu po období bez života v přírodě byli nápomocní, hodili Morenu do potoka nebo vody ze skály či z mostu. Nastoupila Živa, žezlo v ruce držela do podzimu. Když píšeme o římském Marsovi, pro úplnost dodejme, že římskou patronkou jara je Venuše, bohyně krásy a lásky.

Astronomické jaro nového začátku: V přírodě startuje březnovou jarní rovnodenností.
Foto © Maja Kadlečíková

Vynášení Moreny je tedy jeden z mála stále aktivních pohanských zvyků dávných dob. A jak bylo jasné, že Živa, Jaro nebo Vesna vládne světu? Hádáte správně. V obci se objevila větev stromu zdobená různobarevnými stužkami. Napadlo vás zdobení velikonočních respektive jarních vajíček? Podobnost je zřejmá. Vejce je symbol života. Velikonoce křesťanství mluví o zmrtvýchvstání - a novém životě. Stejná podstata, probudit a zachovat nový čistý život na více způsobů nelze přehlédnout.

Vášnivý Jarilo, slovanský Mars: K novému životu patří potomstvo a podpora nových ratolestí obecně. Slované spoléhali na boha jarního slunce, Jarila. Byl uctíván jako bůh plodnosti, vášně. Výborný bojovník a první farmář. Vzor zemědělského a pasteveckého života. Napadla vás podobnost s římským bohem boje a zemědělství Marsem? Pastýři žádali boha Jarila o ochranu domácích zvířat před divokými. Na jeho podporu se zemědělci spoléhají během první, obřadní orby. Věřili, že staroslovanský bůh dohlédne na kvetoucí rostliny, květiny. Plodnost zajistí oživením životodárných sil země po zimním odpočinku. Země časem zaplní úroda. Nebude hlad ani žádný nedostatek. Stačí, když přejný bůh slunce Jarilo oživí Matku Zemi ohnivým světlem a probere ji ze zimního spánku. Přehřátá jeho sluncem ráda podpoří život každého prospěšného semene, co do ní člověk vloží.

Nový život příchodu křesťanství: Poslem jara je sněženka. Podle jiného zdroje petrklíč. Návrat života do přírody zosobňovaly jarní deště – pro zem živá voda. Zdobená vajíčka a také ratolesti, mladé stromy. Jak jsme již zmiňovali, pohanské zvyky vítání jara nezmizely ani po příchodu a přijetí křesťanství. Nový život vítají křesťané Velikonocemi ve znamení umučení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Vraťme se k jaru. Co je jaro? Roční období v mírném pásmu. Přichází po zimě a předchází letu. Dvacátým březnovým dnem u nás, na severní polokouli začíná a letním slunovratem 21. června končí. Na jižní polokouli je tomu jinak. Tam jaro přichází 23. září a končí 21. prosince.

Jaro jako dohoda tří celých měsíců: V meteorologii je dohoda, nebo chcete-li konvence - totéž vyjádřeno jiným slovem, že jaro se počítá na celé měsíce. A to březen, duben, květen u nás a září, říjen, listopad na opačné polokouli. Ve skutečnosti to však přesně celé měsíce jak je zřejmé z data rovnodennosti nejsou. Březen ve staroslovenštině západních Slovanů, ve Slovanském kalendáři, se jmenuje březeň. Březen v češtině je až na jiné umístění měkčena identický.

Lunisolární kalendář a záhada slovanského nového roku: Západní Slované se zřejmě orientovali podle takzvaného lunisolárního kalendáře. Čili podle měsíčně - slunečního. Rozdíl mezi měsíčním a slunečním kalendářem se vyrovnal jednoduše. Měsícem třináctým. Rok Slované rozdělili podle zemědělských období. Pojmenování měsíců neslo původ staroslovanský. Zatímco na Slovensku se prosadil kalendář římský včetně názvu měsíce, v Česku se staroslovanská pojmenování uchovala.

Ledy se tvorí, lámou, čas bříz a zrození: Český leden je slovenský január, slovenský február - český únor. Český březen je slovenský marec. Říkali jsme, že slovenské měsíce mají římský respektive latinský původ. A jaký je důvod pojmenování měsíců v češtině? Jednoduchý. Leden nejstudenější měsíc, tvoří se ledy. Február je přírodní pokračování ledna – led se v tomto měsíci noří a láme. A třetí měsíc, březen? Březí dobytek rodí. Rovněž ale přichází v úvahu jiný důvod. Je čas bříz. Slovanským Novým rokem byly masopust, slavil se v březnu, kolem 20. Byl to čas novu měsíce před jarní rovnodenností. Staří Slované zdobili své domy smrkovými a borovými větvemi. Jehličnaté stromy měly odhánět zlé duchy ostnatým a ostrým jehličím. V jistém období se však za nový rok považoval zimní slunovrat 25. prosince respektive slovenského decembra. A to už jsme blízko současného nového roku aktuálního kalendáře ačkoli na faktu, že příroda startuje na jaře to nic nemění. Nový rok podle lidí a podle přírody není v kalendáři totéž.

Text, fotografie © Maja Kadlečíková