Kultura21.cz

Většina z nás považuje svou rodinu za naprostou samozřejmost. Každý přece máme mámu, tátu, možná také i sourozence, prarodiče, tety, strýce… Jsou však děti, které z různých důvodů nemohou vyrůstat ve své vlastní rodině a čekají, až se pro ně nalezne vhodná náhradní rodina. A takovou náhradní rodinnou péči poskytují především pěstouni. Pěstouni jsou lidé jako všichni ostatní, ale přesto se zdá, že jsou ohroženým druhem (je jich velmi málo). Rok od roku zájem občanů stát se pěstouny, a přijmout do své rodiny dítě jiných rodičů, klesá. V roce 2020 se chtělo stát pěstouny jen 55 rodin z celého Moravskoslezského kraje. A přitom jsou u nás stovky dětí, které žijí v dětských domovech!

Jaké jsou formy náhradní rodinné péče?

Náhradní rodinná péče má v Moravskoslezském kraji dlouholetou tradici, a to ve všech jejích formách – osvojení (adopce), pěstounská péče a poručenská péče. Jsou do ní svěřovány např. děti rodičů, kteří jsou nemocní, nejsou schopni zajistit péči o dítě, ocitli se v tíživé životní situaci, jsou pro dítě nebezpeční nebo si delší dobu nevytváří vhodné podmínky k převzetí dítěte do své péče.

Existuje také pěstounská péče na přechodnou dobu. Je to krátkodobá pěstounská péče, která trvá v rozsahu maximálně jednoho roku. Díky pěstounské péči na přechodnou dobu se daří zajistit péči především dětem útlého věku v náhradních rodinách a předejít tak jejich umístění do ústavního zařízení.

Co ale potom, když původní rodina dítě zpět ani po roce nemůže převzít a nemáme dostatek pěstounů? Mají tyto děti jít do ústavní výchovy?

Proto hledáme náhradní rodiny. Potřebujeme pěstouny nejen pro malé děti, ale také pro děti mladšího
a staršího školního věku, pro sourozenecké skupiny, děti jiného etnika, děti s výchovnými problémy a také děti se speciálními potřebami, tedy pro děti vyžadující specifický výchovný přístup. Potřebujeme nejen pěstouny, kteří poskytují dlouhodobou pěstounskou péči, ale také pěstouny na přechodnou dobu.

Jaké jsou děti, které potřebují náhradní rodinnou péči?

Děti, které přichází do náhradní rodinné péče, mají stejné potřeby a tužby jako děti vyrůstající ve vlastní rodině. Většina z nich však v průběhu svého dětství zažívala velké těžkosti a jejich potřeby nebyly naplněny v dostatečné míře tak, jak by bylo pro jejich zdárný vývoj žádoucí. Tyto děti často vyrůstaly v neastabilním prostředí a nepocítily dostatek lásky a podpory ve vlastní rodině. Pěstounská péče může pro tyto děti znamenat šanci, jak vše napravit

Pěstounem může být skoro každý. Měl by to být slušný člověk (manželský pár nebo jednotlivec), rodinný typ, trpělivý, tolerantní a v dobré zdravotní kondici, který chce pomoci dětem, které to potřebují. Pěstoun musí být týmovým hráčem, vstřícný spolupráci a otevřený novým věcem.

Má pěstoun nějakou podporu?

Pěstouni uzavírají dohodu s doprovázející organizací, tím získávají spolupráci se svým klíčovým sociálním pracovníkem, který je s nimi v pravidelném kontaktu, poradí při řešení různých situací, zajistí potřebnou odbornou pomoc a podporu pěstounům při realizaci jejich práv a povinností. S pěstounskými rodinami spolupracuje rovněž sociální pracovník orgánu sociálně- právní ochrany dětí. A samozřejmostí je také finanční podpora pěstounů ze strany státu. Pěstouni pobírají dávky pěstounské péče.

Proč se stát náhradním rodičem - pěstounem?

Náhradní rodiče:

• dají šanci dětem vyrůstat v rodinném prostředí
• konají užitečnou věc, pomáhají dětem, které to potřebují
• učí dítě mít někoho rád, zpět dostávají radost a lásku
• pomáhají dítě rozvíjet, jsou svědky jeho pokroku a připraví jej na budoucí život
• získávají cenné zkušenosti, odborné znalosti, učí se být trpělivými
• prožijí aktivní život, poznají nové přátele
• a v neposlední řadě prožijí s dětmi plno veselých chvilek, které obohatí jejich život

A zde jsou pro inspiraci krátké příběhy těch, kteří se již náhradními rodiči – pěstouny - stali:

Bydlíme v malé vesnici, na samotě. Končila mi rodičovská dovolená a já řešila, co bude dál. Neuměla jsem si představit, že budu denně vozit dítě autobusem do školky, později do školy v jiné obci a přitom zvládat ještě své zaměstnání, ze kterého bych se vracela večer domů. To jsem pro svou rodinu nechtěla. Vždy jsme si přáli více dětí, ale další dítě jsem už mít nemohla. Přijali jsme tedy děti jiných rodičů a stali se pěstouny. Nyní mám už dvě děti v pěstounské péči, jsem v domácnosti a nemusím denně dojíždět za prací. Máme velkou rodinu a myslím, že jsme všichni šťastní. (Jana P., 35 let)

Vždy jsem chtěla pomoci dětem, které nemají vlastní rodinu, ale měla jsem vlastní děti a manžela. Děti dospěly, žijí v zahraničí a manžel zemřel. Najednou se mi vše změnilo. Vzpomněla jsem si na svůj sen a stala se pěstounkou. Chtěla jsem pomoci dítěti, které nemá takovou šanci dostat se do rodiny a přijala jsem dítě lehce mentálně i tělesně postižené. Měla jsem z toho samozřejmě obavy, ale vše jsem za podpory odborníků a doprovázející organizace zvládla. Dítě s mentálním postižením je dítě jako každé jiné, snad jen, že potřebuje větší podporu. A tělesné postižení? Že špatně chodí? Ale zvládá to! A já vlastně také. (Anežka Z., 44 let)

V rámci našeho Moravskoslezského kraje jsou pro všechny zájemce a příznivce náhradní rodinné péče důležité stránky www.dejmedetemrodinu.cz. Zde naleznete nejen podrobné informace k náhradnímu rodičovství, nabídku připravovaných zajímavých akcí s touto tématikou a informace o akcích již realizovaných, ale také postup, jak se stát pěstouny.