Kultura21.cz

Vymyslela jsem si fiktivního redaktora, který mi položil pár otázek, jejichž cílem je prozradit o mně pár informací. Jmenuje se Alfréd Lebeda a je to děsný pohodář. Během našeho rozhovoru kouří doutník, popíjí fairtradovou kávu a občas vyhodí pravé obočí do závratných výšek. A má vousy, což se mi líbí.

Táňo, proč jsi vlastně začala pracovat pro magazín Kultura 21?

Pro K21 jsem začala pracovat proto, že mě tyhle věci baví. Není to o tom, že bych se nudou škrábala vidličkou od oběda na zadku, jsem upsaná málem k smrti, hrbím si hřbet a slepím do monitoru, bohužel častěji než je mi milé, ale jsem prostě psavec a písmenka jsou mým denním chlebem, kterým ještě krmím nějakou zvěř a odrostlejší drobotinu. Tím chci říct, že práce pro K21 je mým koníčkem, ale psaním článků se i živím.

Takže určitě píšeš i recenze. Co nejraději čteš a na jaké filmy chodíš do kina?

Opravdu ráda čtu a koukám na filmy. Filmů, které mě zasáhly, by bylo opravdu hodně, popsali bychom celou stranu A4 a možná ještě víc. Zaujme mě něco hlubokého, plného emocí a tajného smyslu hodného důkladné analýzy. Nejraději mám přesně takové ty filmy, na jejichž konci zůstáváte sedět s vytřeštěnýma očima a pusou dokořán, a teď použiji anglickou zkratku WTF, protože přesně tohle se vám točí před očima jako džungarský křečík v plastovém kole. Tím ovšem nechci říct, že mě zaujmou filmy plné násilí a sexu, na to si opravdu nepotrpím.

Foto: Kacerovká & Matějek

Aha, no neříkej, že zrovna ty jsi nesledovala Cizinku?

Ano, samozřejmě jsem sledovala Cizinku, ale tak to je věc trochu jiná. U některých scén jsem raději zavírala oči. Musím říct, že miluju historii a historické filmy. Jsem prostě klasik a trochu konzerva. A jsem už roky zamilovaná na Edmonda Dantese… samozřejmě ne kvůli tomu, že byl bohatý, ale pro jeho charisma a obrovskou vnitřní sílu a odhodlání.

Takže Dumas, fajn. A co jinak čteš?

Co se týká knih, když tedy opomenu jejich filmové zpracování, je to podobné jako u filmů, častěji mě však zaujmou odborné historické, psychologické, medicínské nebo filozofické knihy. Hlavně taky proto, že studuji filozofii a zajímá mě psychologie. Nejraději čtu asi Junga, no. Na beletrii už nemám moc času a víš jak to je, romány chce člověk spíše prožít než přečíst. Nicméně, abych nebyla na slovo skoupá, stále ve mně zůstává moje oblíbená kniha Ranhojič, která vypráví příběh mému srdci blízký.

Teď přijde otázka, kterou tady pokládají všichni všem. Co pro tebe znamená slovo kultura?

Pokud bych se měla vyjádřit k tomu, co pro mě znamená kultura, protože jsem synestetik, je to pro mě fialové slovo s nádechem barvy podzimního listí, voní divadlem a parfémy všech nastrojených dam. Je to červená sametová opona a otevřené piano, na které občas hraju. Musím říct, že je to prostor k setkávání lidí za účelem společně prožít nějakou emoci, kterou daný film nebo divadelní hra vzbuzují. Je to palác, ve kterém sídlí Umění a záleží jen na lidech, nakolik dobře se v tomto paláci Umění bude mít. Protože kultura utváří celá lidská společenství a ovlivňuje politiku i náboženství. Tedy rozhodně si myslím, že by měla.

Foto: Archív Taťány Kročkové

A co tvé zájmy a koníčky? Je jich asi hodně, že? Stíháš? Tví přátelé si prý stěžují, že pořád hodně pracuješ a rušíš domluvené schůzky.

Čas na koníčky určitě mám. Občas je to volské spřežení, jindy černý hřebec, který zvládá rychlost jako pardál. Pro mě opravdu důležité, aby cokoli člověk dělá, mělo smysl, dělal to naplno a s velkou vášní, a aby to třeba i někomu mohlo pomoct. Kromě toho, že si nedovedu představit, že bych strávila den bez návštěvy lesa se svým psem a poslechu kvalitní hudby, mám ráda čajovny, kavárny a historická místa. A taky samozřejmě píšu. Básně, povídky, ledacos. Protože jsem už spoustu let vegan a abstinent, do hospody nechodím a snažím se bavit jinak. Miluji tanec, bouřky, praskání ohně v krbu, moudrá slova a opravdu hodně staré knihy. Zajímám se o bylinkaření, aromaterapii, věnuji se i astrologii, výkladu snů a dalším věcem, které s tím tak trochu souvisí. Asi je raději nebudu všechny vyjmenovávat :-)

A opravdoví přátelé vědí, že i když jsem občas na zabití, tak tu pro ně jsem, kdykoli zase budou potřebovat horoskop, vypovídat se, vyložit sen nebo karty, poradit, co mají zdravého jíst nebo které bylinky na daný zdravotní problém pít. Já sice neřídím auto a neumím spoustu praktických věcí, ale mám tu zkušenost, že se na mě často lidé obracejí se svými niternými problémy. Proto jsem letos začala i pořádat přednášky a semináře.

Foto ze sletu čarodějnic: Archív Taťána Kročkové

Ach tak, to abych raději pomalu šel. Ženy, které běhají s vlky, jsou pro mě nebezpečné. Dokouřím doutník a půjdu si raději po svých. Ještě bys na závěr mohla prozradit nějaké motto….

Ano, chápu, na co narážíš :-) a motto? Kromě toho, že miluju latinské citáty, kterých bych mohla uvést opravdu hodně, uvedu pouze jeden, protože v něm je obsaženo vše. Přelož si ho :-)

...Omnia unus est...