Kultura21.cz

Pokračujeme s rozhovory s našimi redaktory, abychom vám přiblížili, kdo se skrývá za řádky těch všech recenzí a článků. Nyní o sobě více prozradila Jana Langerová, se kterou už jste možná komunikovali ohledně soutěží.

Jak dlouho jsi redaktorkou K21, a co tě k ní vlastně přivedlo?

S Kulturou21 to táhnu už od roku 2010, kdy jsem nastoupila výšku. Začala jsem studovat češtinu se zaměřením na práci ve sdělovacích prostředcích a zaujala mě práce editorky. Myslela jsem si tehdy, že se bude jednat o korektury. Nakonec šlo o vkládání článků do redakčního systému, což mě taky moc bavilo a prošla mi „pod rukou“ spousta článků. Brzy jsem začala také psát, což mi vydrželo dodnes. Chvíli jsem byla také zástupkyně šéfredaktorky a užívala si především domlouvání mediálních spoluprácí a také soutěží. Ty mám na starosti stále a těší mě psát výhercům a předávat radost dál.

Co pro tebe znamená slovo kultura, co ti evokuje?

Kultura pro mě znamená jít někam ven, a to ne do hospody nebo do přírody, ale za něčím. Za nějakou vyšší formou zábavy. Například chození do divadla beru jako rituál. Přemýšlím, co slavnostního si obleču, upravím se a pak si na sedačce užívám tu atmosféru a vypínám hlavu a soustředím se jen na výkon herců. Nejraději mám komedie, ale fascinují mě také muzikály nebo například biografické počiny jako bylo například představení Elegance molekuly od Dejvického divadla.

A blázen jsem také do koncertů, a to různých žánrů. Na prvním jsem byla s mou sestrou tehdy na Vypsané fixe a dodnes na to vzpomínám a na „fiXu“ nedám dopustit. Ráda mám i festivaly, kde s pivem v ruce existuje naprosto jiný svět. Můžu si tam naplno užít vystoupení mých oblíbenců i poznat něco nového. Mým posledním objevem je například thrash metalová skupina Phenomy z Libanonu, která mě nadchla na festivalu Ostrava v plamenech.

S naší skvělou partou kamarádů na festivalu Masters of Rock 

Máš raději knihy nebo filmy, a případně jaké?

Filmová fanynka moc nejsem, nevydržím u filmu nic nedělat, ale do kina si ráda zajdu odpočinout a dát si pro jednou tu kolu a popcorn. A to na nějakou marvelovku nebo třeba Hvězdné války, na které mě „naučil“ manžel. Přiznávám, že neznám úplně všechny postavy a souvislosti, ale u znělky mě vždycky mrazí a obdivuju George Lucase za celý svět, co vymyslel. Poslouchala jsem jeho biografii a je to podle mě magor v tom nejlepším slova smyslu. :-)

Poslední dobou jsem se zamilovala do audioknížek. Pracuju totiž z domu a zakomponovala jsem je do svého každodenního programu. Pouštím si je k snídani, přípravě oběda i úklidu a díky tomu zvládnu hodně hodin. Jsem nadšená z nabídky našich vydavatelství a dostávám se díky nim například k titulům, které by mě možná nebavily číst. Žánrově nejsem moc vyhraněná, občas sáhnu po něčem naučném, zkouším klasiku nebo současnou českou prózu a nejraději mám detektivky a krimi. Takže se teď moc těším na závěr Milénia – na audioknihu Dívka, která musí zemřít v interpretaci mého oblíbeného Martina Stránského. A ve frontě mám i audioknihu o Queen nebo první knihu Bratrstva od australského spisovatele Johna Flanagana.

Doma mám samozřejmě také kopce knih, které čekají na výrobu knihovny. Už ji máme s manželem v hlavě, brzy její plán hodíme na papír a za dlouhých zimních večerů už snad i vznikne. Budou v ní jak romány, tak kuchařky a podobné hobby knihy a také plno krásných dětských titulů.

Máš čas na nějaké koníčky a záliby?

Musím mít, protože nejen prací živ je člověk. Nejsem žádný workoholik a musím mít čas také pro sebe. K mým koníčkům patří například výše zmíněná hudba, mám plno svých oblíbenců, které sleduji a podporuji a to především na koncertech.

Doma si odpočinu při vaření, ráda vymýšlím nové pokrmy a zkouším různé kombinace, případně peču nějaké dobroty. Bydlím na vesnici, tak mám možnost utéct na zahradu a strčit takzvaně ruce do hlíny. Je to relax a navíc chuť vypěstované zeleniny je úplně jiná a ta radost s tím spojená nepopsatelná.

S manželem jsme nadšenci do Geocachingu – několikrát měsíčně vyjíždíme někam na výlety, kde hledáme skryté poklady – kešky. Občas tomu přizpůsobíme nějakou dovolenou nebo výlety a jsme nadšeni tím, co mnohdy objevíme. A nejde jen o krabičky, ale spíše zážitky a místa, o kterých bychom jinak vůbec nevěděli. Navíc se dostaneme do přírody a občas se musíme i překonat a to vše za to stojí!

S manželem u jedné "součásti" kešky

Prozradíš něco o své profesi, nebo čím se živíš?

S mou momentální praxí je nedílně spojeno psaní a také marketing. Ten jsem i vystudovala a především jej několik let „pilovala“ jako tisková mluvčí jedinečného festivalu Chillibraní. Nyní jsem redaktorkou serveru Podnikatel.cz, kde mám na starosti hlavně články o marketingu a financích. Jednou za čas píšu také o podnikatelích a jejich příbězích, což je moc zajímavé a naplňující. A k tomu občas stojím za nějakými administrativními drobnostmi nebo podporou na sdružených serverech, takže rozhodně nejde o jednotvárnou práci.

Jaké je tvé životní motto?

Podobně jako naše šéfredaktorka mám moc ráda citáty Johna Lennona. Jeden jsme měli i na svatebním oznámení, ale nedám dopustit na tyto, které mě hřejí svým optimismem:

Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.

Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.

A když někdy hloubám nad prázdnou stránkou, vzpomenu si na tuto větičku z plakátů knihkupectví Martinus.cz:

„Jde ti to dnes pomaleji? Nestresuj se. Marcel Proust někdy napsal jen sedm slov za den a stejně pak nevěděl, jak je má seřadit.”

Zdroj foto: autorka