Kultura21.cz

Olga Studničková Šípková je matkou dvou dospělých dětí, Michala a Adély, a také dvojnásobnou babičkou. Vystudovala FTVS UK, učitelský obor v kombinaci tělesná výchova a biologie. Celý svůj pracovní život zasvětila pohybu a organizování volného času žen. Před pár lety začala být aktivní v oblasti osobního rozvoje a po své zkušenosti s vyhořením a pobytem v psychiatrické léčbě se věnuje individuálně ženám i mužům jako koučka. Zaměřuje se hlavně na hledání toho, co lidem bere energii a vytváří vnitřní napětí. Stala se expertkou a lektorkou ve vzdělávacím portálu Dovychovat, kde se věnuje zejména kurzům pro ženy a osobnímu rozvoji. Stále předcvičuje a je lektorkou stylů dance aerobik, jóga, deepWork, PorteDeBras a také pořádá víkendy s pohybem a relaxací a pobyty s jógou.

Vítám vás u našeho rozhovoru, který odstartuji otázkou, jaké je z vašich zkušeností letní období z hlediska vztahů? Je to náročná nebo naopak spíše pohodová doba a proč?

Obecně z našich zkušeností, když už jsou partneři spolu na dovolené, mnohdy naráží na to, že spolu neumí komunikovat, že se vlastně neznají. Toto je hluboké téma. Někdy jim společný čas ublíží, když třeba dovolená úplně neklapne podle jejich představ, nebo jsou v pohodě, když tam mají dostatek společných koníčků a event útěků z reality. Ale to nemohu zobecňovat. Jistě je mnoho párů, kteří společný čas milují a mají si stále co říct (nejen o tom jaké počasí nebo co si dají k obědu).

Rozhovor se týká Knihy pro partnery, která vyšla letos v únoru. Jaké na ni máte zatím ohlasy? Jak se lidem líbí?

Kniha se moc líbí, je velmi návodná. Upozorňuje na to, co se dá vše udělat pro to, aby se partneři přibližovali k sobě.

Přečtěte si naši recenzi knihy: Kniha pro partnery je plná zajímavostí k zamyšlení

Knihu jste dali dohromady společně s manželem. Jak se vám společně pracovalo? Respektive, jak jste to měli mezi sebou rozdělené?

S manželem žijeme společným dialogem a zájmem jeden o druhého. Píšeme o tom, co žijeme a s čím se potkáváme v naší praxi. Máme to mnohdy rozdělené tak, že já píšu o příbězích ze života a manžel o principech.

Kniha je plná spousty příběhů z vaší praxe doplněných komentáři a také různými úkoly a podobně. Zajímalo by mě, jak se vám to vše dávalo dohromady? Podle čeho jste se řídili při kompletaci knihy?

Odpověď viz předchozí otázka. Nicméně, vždy jsme se nad tématem nebo kapitolou společně zamysleli a popovídali.

Měli jste dopředu pevně naplánované kapitoly a k nim hledali vhodný obsah, nebo to bylo celé jinak?

Každý navrhl kapitolu, která je mu blízká.

A bylo něco, co jste hned od začátku věděli, že v knize musí být? Že to nejde vynechat?

Samozřejmě komunikace, pohled na svět očima druhého a pochopení. bez tohoto se partnerství “úspěšně “ rozděluje.

Co vás vlastně vedlo k přípravě a napsání takové Knihy pro partnery? Co bylo vaší hlavní motivací?

Právě to, co vidíme okolo sebe, že lidé neumějí komunikovat, max povídat… Že mnohdy stačí málo a partnerství se může opět krásně rozvíjet. Mnohdy jsme hluší a slepí. A nebo už jsme tak na partnera rozzlobení, že už nechceme vidět a ani slyšet.

A s tím souvisí otázka, kdo by si podle vás tento titul neměl nechat ujít? Kdo jej nejvíce ocení a kdo by po něm měl sáhnout?

Lidé, kteří vnímají, že žijou už jen jako spolubydlící a chtějí ještě vztah “nakopnout” a být vzorem pro své děti zejména v komunikaci a řešení životních situací v porozumění.

Podtitul knihy zní: „V každém vztahu je naděje“. Můžete to trochu rozvést? Co si pod tím představit?

Myslím, že jsem vám odpověděla snad ve všech předchozích otázkách. Naděje právě tím, že mít partnerství v lásce a pochopení není žádná jaderná fyzika…

Na závěr jedno krátké zamyšlení, když se řekne výraz partner, jaká tři slova se vám jako první vybaví?

Láska, moudrost, zodpovědnost... Psala bych í více, ale chcete jen 3 (smích).

Děkuji moc za rozhovor!

Zdroj foto: Albatros Media