Kultura21.cz

Redaktorka Lenka Kališová miluje knihy. Nutno uznat, že je to naše nejpilnější recenzentka! Její recenze doprovázejí fotografie nádherných zrzavých kocourů, kteří se vždycky tváří podle toho, o čem daná publikace je. Co Lenka ráda čte a jak je to s kocoury se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Lenko, jaké knížky nejčastěji čteš?

Ačkoliv čtu všechno - snad kromě červené knihovny a Young Adult – převládají u mě opravdu dva typy knih. Jedním z nich je sci-fi a fantasy a druhým právě zmíněné detektivky. Mám moc ráda právě britský typ detektivek typu Agathy Christie a Arthura Conana Doyla – které by dnešním čtenářům mohly přijít třeba i trochu nudné, protože se v nich nic neděje a netečou tam hektolitry krve. Ale mně se právě tenhle styl líbí – je zaměřený na psychologii postav a jejich motivy více než na daný zločin. Většinou si třeba myslíme, že vrahem je nějaký duševně vyšinutý člověk, a přitom to může být i matka od dětí, které prostě jen praskly nervy.

Z novodobých detektivek je pro mě úplný top Trilogie Milénium Stiega Larssona – Lisbeth Salander je naprosto úžasně napsaná postava a je zároveň jedna z mých oblíbených literárních postav celkově. A kdybych měla odpovědět a to, co mě na detektivkách baví úplně nejvíce, tak je to právě to, že tam není nic černobílé, i když jsou tam jasně vymezené strany mezi policisty a pachateli.

Kolik knih tak přečteš, dejme tomu, za měsíc?

To záleží hodně na tom, jak velké bichle ty knihy jsou. Pokud třeba nečtu něco na způsob ságy Písně ledu a ohně (Hra o trůny), tak přečtu v průměru 5-6 knih měsíčně.

Tak to je opravdu slušné. A co ti tví rezaví krasavci, kteří zdobí každou recenzní fotografii s obálkou knihy? Je to už taková tvá poznávací značka….

Rezavé krasavce mám už sedm let, jsou to sourozenci a dostala jsem je pár dní před narozeninami. Nepózují rádi, musím si vždy vyčíhnout chvíli, kdy spí a rychle je vyfotit, než uraženě odejdou nebo se otočí na jinou stranu. Kupodivu ale jako by věděli, proč je fotím a zatváří se tak, že to k obálce knihy celkem sedí. Pojmenovala jsem je honosně Benedict a Nicolas, ale slyší většinou jen na zvuk otvírané kapsičky nebo na zaštěrkání mlsotek. Já jim říkám buď moje zrzavé šílenství nebo chlupaté potvory.

Jsou nádherní...A co kromě četby a mazlení s kocoury v pelechu tropíš?

Já si sama ze sebe dělám srandu, že jsem trochu hobit – to znamená, že mám nejraději dobrou kávu, jídlo, knihu a pohodlí. Nejsem dobrodružný typ a všechna svá dobrodružství raději zažívám prostřednictvím knížek. Proto u mě vede sci-fi a fantasy žánr jak v knihách, tak i ve filmech a seriálech. V seriálech vede Doctor Who,který sleduju už několik let, dokonce i ty klasické díly od roku 1963 – Peter Capaldi je podle mého názoru nejlepší Doctor. Ted´ jsem nedávno byla naprosto nadšená poslední sérií seriálu Stranger Things a novou řadou Star Trek Discovery.

Kromě knížek ještě čtu komiksy od Marvelu, takže kdy je v kině něco od nich, tak jdu do kina. Miluju svět komiksů (nejsem ovšem ten zarytý fanda, který ví všechno o všem), co se týká mých oblíbených hrdinů vedou Wolverine a Deadpool. Jsem tak trochu geek, jak už jste si stačili všimnout, a mohla bych mluvit o tomhle tématu dlouho. Pokud se ovšem dostanu někdy ven na sluneční světlo, ráda chodím do antikvariátů, knihobudek, čajoven, knihkupectví a do přírody.

A nyní klasická otázka - co pro tebe znamená pojem kultura?

Pro mě je pojem kultura něco, co předá umělec, ať´už hudebník, výtvarník, módní návrhář, herec nebo spisovatel, dál lidem. Je to právě ten zážitek, který je obohatí a je jedno, jestli je to člověk, co hraje na ulici na kytaru a zpívá, nebo operní zpěvák, kvůli kterému se obléknete do gala. Kultura může být i prostředek k vyjádření politické situace, znázornění historie, k pobavení, zamyšlení a taky k pláči. Je to něco, co často definuje celou společnost, z čeho se společnost skládá.

V každé zemi máte jiné zvyky, jiný smysl pro humor, jiný styl myšlení a jiný styl oblékání a také jiný druh kultury. Takže bych řekla, že já vnímám kulturu jak dvojí – jednu, která je specifická a odlišuje jednu zemi od druhé a druhou, která je schopná všechny společnosti sjednotit.

Foto: Archív Lenky Kališové