Kultura21.cz

V těchto horkých letních dnech vám přinášíme rozhovor s Pavlem Talašem, kterého můžete znát z našeho webu. A sice ne z článků, ale z rubriky Komiks, do kterého nám laskavě propůjčuje jeho stripy. Loni mu vyšla kniha s názvem 100x O sněhu a nejen o ní se nyní můžete dozvědět mnoho zajímavostí.

Pavle, v prvé řadě vám gratuluji k nedávným narozeninám a zeptám se, jak jste je oslavil?

Díky! No, co vám mám povídat. Čtyřicítka na krku, to není žádný med. Ale když se tomu člověk nepoddává, tak se to dá přežít. Oslava byla pouze rodinná, o to víc ale náročná.

Naši čtenáři vás znají jako autora komiksu O sněhu, mohl byste se ale na úvod sám představit? Co rád děláte a jak vypadá váš běžný den?

Nedávno jsem o sobě někde napsal, že jsem kluk, kterému táhne na čtyřicítku. No vidíte, uběhlo pár měsíců a můžu o sobě říct, že jsem kluk, kterému táhne na padesátku! To zní hrozně, že? Ale ten kluk ve mně pořád je. Ve volných chvílích mě můžete nejčastěji vidět s tužkou v ruce, ale těch chvil zase moc není. Jsem zaměstnaný člověk, doma mám ženu a dvě děti, takže ty kreslící chvilky se odehrávají hlavně po nocích. Vedle kreslení komiksů a ilustrování jsem ještě velkým fandou do fotografie a do muziky. Takže pokud zrovna nemám co kreslit, nebo není ta správná nálada, tak chodím ven fotit, nebo pracuji na mém hudebním projektu. Samozřejmě jen na amatérské úrovni.

Kdy se projevila vaše láska ke komiksům? Kdy vás tyto kresby s texty v bublinách pohltily? Na jaký komiks vy sám nedáte dopustit?

Ke komiksu jsem přičichl jako malý kluk díky „ábíčku“ a Čtyřlístku. Asi jako všechny děti mé generace. Později to byl ještě francouzský komiksový časopis Pif. Během dospívání jsem ale od komiksu i od kreslení úplně utekl a vrátil se k němu až asi v roce 2000. Tehdy jsem začal i znova kreslit. Kdo ví, kde jsem mohl být, kdybych neměl v kreslení více jak desetiletou pauzu. Sám se ale za velkého „komiksáka“ nepovažuji. Mám pár oblíbených autorů a komiksových sérií, které sleduji, ale plnou knihovnu komiksů u mě nenajdete. Všeho všudy mám doma asi jen 20 komiksových knížek a pár ročníků Crwe (komiksový časopis). A na co nedám dopustit? V první řadě je to série Kůstek od Jeffa Smithe a v poslední době i Usagi Yoimbo od Stana Sakaie. Mám raději komiksy, u kterých se pobavím.

Kreslil jste už odmalička, vzpomenete si, co jste tehdy kreslil nejčastěji? Byli to nějací panáčci, dopravní prostředky nebo jste zaznamenával různé události?

Jako malý jsem kreslil opravdu všude a všechno. Na detaily si už nepamatuji, ale vím, že když jsem s rodiči kamkoliv jel, vždycky měl táta u sebe tužku s bločkem, který mi dal, a měli ode mě klid:-). Když mi bylo asi 10, tak jsem nakreslil svůj první komiks, který pojednával o dvou kosmonautech, kteří cestovali časem. Škoda že se to ztratilo, rád bych si to připomněl… Nejvíc mě ale v kreslení ovlivnilo sledování kreslených pohádek. Samozřejmě Disneyovky, Pepek, Tom & Jerry… To byl základ mého portfolia, když jsem byl malý kluk. Seděl jsem u televize a pokoušel se ty postavičky kreslit, což je celkem zábavná disciplína, když si uvědomíte, že ty postavičky nepostojí.

Komiksy kreslíte tužkou a fixami a následně je upravujete v počítači. Co bývá složitější? Kresba samotná nebo softwarové úpravy? Pracujete se složitými programy?

Největším problémem je pro mě asi úprava obrázku do finální podoby v počítači. Hlavně když se jedná o barevný obrázek. Nemám ten správný cit pro barvy, takže se s tím opravdu peru. Proto je např. celá sbírka 100x O sněhu jen v odstínech šedi. Tam jsem doma. K úpravě obrázků používám výhradně Photoshop, který mi nabízí vše, co potřebuji.

Co říkáte na filmová zpracování komiksů? U nás třeba Alois Nebel nebo Čtyřlístek, v zahraničí například filmy od Marvelu (Avengers, Spiderman)? Dovedete si představit, že by z komiksu O sněhu byl celovečerní snímek?

Tak to je zajímavá představa:-). Ne, to opravdu ne, celovečerní O sněhu by asi nešlo. Ale nebudu zapírat, že jsem do ČT poslal nabídku do redakce Večerníčku. Tam bych si krátké sněhové příběhy ze „stovky“ (100x O sněhu) dovedl představit. Přišla ale odpověď, že jsou náměty stále stejné. Hlavní hrdina neustále řeší problémy se sněhem… Takže v tom nevidí žádný velký potenciál. No, vždyť o to v komiksu O sněhu jde! V tom je ta komičnost, ve které se může najít každý z nás, když si vzpomenete na některé tuhé zimy, kdy jsme se sněhem bojovali stejně jako hlavní hrdina komiksu… říkal jsem si.

A ohledně filmově zpracovaných komiksů. Osobně nejsem velký nadšenec do filmů. Ne že bych to nějak zavrhoval, ale zkrátka nevydržím sedět dvě hodiny u bedny. Pořád mám dojem, že by se ten čas dal zužitkovat jiným způsobem:-). Do kina nechodím skoro vůbec, a televizi vypínám přibližně během druhé reklamy. Kdyby bylo po mém, tak televizi doma ani nemám. A když už se chci na něco podívat, tak nejčastěji na dvd, to si udělám ale z filmu seriál a koukám na to třeba na čtyřikrát. Tu půlhodinu tomu dokážu věnovat. Jinak jsem samozřejmě rád, že nastal takový komiksový BOOM ve filmech. Komiks se tak dostane do podvědomí větším masám a o to jde. Komiksových nadšenců není nikdy dost:-).

Pojďme si povídat o komiksu O sněhu, který pod názvem 100x O sněhu loni v listopadu vyšel jako publikace. Jaký to byl pocit držet toto hotové dílo v rukách?

Hlavně za to musím poděkovat klukům z fanzinu Bubble Gun, pod kterým tento Speciál O sněhu vyšel. Riskli to se mnou, a jak se zdá, vyšlo to. Taky samozřejmě patří velké díky serveru Startovač.cz a všem, kteří tento projekt na Startovači podpořili. A jaký je to pocit? Je to PARÁDA! :) Vždyť je to snem asi každého kreslíře komiksů, mít svůj komiks v papírové verzi.

Hlavním hrdinou komiksu je Jaroslav. Má tato postava předlohu v reálném životě? Co vás obecně při tvorbě tohoto komiksu inspirovalo?

Jaroslav je asi v každém z nás. Počítám s tím, že většina z nás zná ten pocit, když jde v zimě s hrablem odhazovat sníh a krok za krokem za vámi odhrabaná cestička opět mizí pod novou sněhovou pokrývkou. Pár dílů je inspirováno skutečnými událostmi. Například hned asi třetí díl s názvem Jedno na ležáka, tak to je má osobní zkušenost. Sníh byl samozřejmě při počátcích této série tou hlavní inspirací. Tehdy byla fakt dlouhá a tuhá zima, tak o čem jiném kreslit, než o sněhu?

Na komiksu s vámi pracuje Roman BEESEE Bílek, jak taková spolupráce probíhá? Každý může přijít s nápadem nebo vymýšlíte a tvoříte spolu? Osobně si to moc nedovedu představit.

S Romanem jsme se viděli všehovšudy asi jen jednou, na pražském Crweconu. Tam jsme u pivka pokecali o komiksech a tehdy nějak počala naše bližší spolupráce. Ale protože bydlíme každý v jiném koutě republiky, tak to všechno probíhá na dálku, po netu. Roman přijde s námětem nebo scénářem a já to nakreslím, popřípadě něco málo doplním. Už tak nějak za tu dobu co se známe víme, co můžeme jeden od druhého očekávat, takže spolupráce nestojí žádnou velkou námahu.

Kromě pana Bílka se na komiksu podíleli i další scenáristé. Tam to probíhalo jak? Přišli s konkrétním námětem a vy jste jej nakreslil nebo jinak?

Většina spoluautorů-scénáristů už nastoupila do rozjetého vlaku, takže věděli, o co mi v komiksu O sněhu jde. A protože se sněhem máme všichni nějaké zkušenosti, tak se náměty jen sypaly. Všichni jsme byli naladěni na stejné vlnové délce. Prostě to klaplo. Díky všem spoluautorům se sešlo 100 dílů a mohlo to jít do světa. Velké díky patří i mé manželce Martině, která se jinak komiksu vyhýbá, jak jen to jde a dceři Natálce, která je takovým mým prvním kritikem většiny věcí. I ony přispěly svými náměty.

Na webu máte ilustraci k „připravované počítačové hře“ O sněhu. Jak to s ní vypadá? Můžete něco prozradit?

Tak tady musím zklamat… hru jsem připravoval se synem Tomášem, kde já dodával podklady a on se staral o programování. Ale času bylo málo, pak se nám sesypal počítač, data jsou někde v nedohlednu, takže PC hra nebude.

Ke komiksu vzniklo i několik Fan artů, tedy obrázků inspirovaných komiksem od konkurenčních kreslířů. Musí to pro vás být čest, máte z toho radost? Můžete říct, který vás nejvíce zaujal nebo překvapil?

Samozřejmě je to skvělý pocit, když kolegové kreslíři udělají fan art k vašemu komiksu. Je to známkou toho, že to mělo smysl, obětovat tomu ten čas. Opravdu jsem poctěn… Všechny fan arty jsou skvělé, nebudu nikoho vyzdvihovat nad ostatní, každý přišel se svým pohledem a mě to fakt potěšilo. Díky kluci!

Od ledna vychází na webzinu Vlčí Bouda nová série s názvem Sněhulení. Povězte nám o ní více, prosím.

Sněhulení mělo přiblížit komiksovou sérii O sněhu i těm dospělejším čtenářům, kteří očekávají od komiksu více černého humoru. Hlavním hrdinou v této stripové sérii už není Jaroslav, ale samotní sněhuláci, kteří si neberou s ničím servítky. Na tomto stripu opět spolupracuji s Romanem Bílkem. Tentokrát se ale o scénáře dělíme. Něco napíšu já, něco on ale co dělal kdo, to už se nikdo nedoví… bereme to jako týmovou práci. Samozřejmě určitý rukopis v dílech zanecháváme, takže pozorný čtenář, který nás trochu zná možná autora rozpozná.

Kromě komiksů se zabýváte také prací na zakázku, například pro společnost Krásno. Je pro vás takové kreslení výzvou? Jak probíhá tvůrčí proces?

Ano, zakázkovému kreslení se taky věnuji, ale postupem času zjišťuji, že to není to pravé ořechové. Proběhlo pár zakázek, které mě vyloženě zklamaly, a já si začal říkat, jestli mi to za to vůbec stojí. Ale najdou se samozřejmě i zakázky, které vyloženě těší. Jen zadavatelé jsou čím dál tím víc nároční:-). Pro spokojenost na obou stranách potřebuji hlavně dostatek času, ať se můžu se zakázkou ztotožnit. Bohužel je běžnou praxí, že všichni honí všechno na poslední chvíli a pak to podle toho taky vypadá. Nepopírám ale fakt, že mě velice těší, když někde vidím svou práci. Zmíněnému Krásnu jsem mimo jiné kreslil stolní kalendář, takže je příjemné vědět, že v desítkách domácností budou mé kreslené vtipy doprovázet vlastníky kalendáře po celý rok.

Pokud nemáte přesné zadání, jak dlouho vám obvykle trvá vymyslet, co budete kreslit?

Stává se, že zadavatel zakázky nemá vymyšlený ani námět, o scénáři nemluvě. Stává se to sice málokdy, ale stává. To pak potřebuji zalézt někam do ticha, aby mě nic nerušilo… Nejsem zrovna dobrý scénárista, takže potřebuji klid a čas na to, abych něco vymyslel. Pokud se jedná třeba o vymýšlení krátkých stripů, tak si je zkouším nejčastěji na dceři (12). Pokud pochopí z mého výkladu myšlenku a zasměje se, tak je to ok. Nakreslené to pak vypadá ještě o něco lépe, protože jako vypravěč nestojím za nic. Pokud je tedy i slovně podaný vtip úspěšný, vím, že je to v pořádku.

A co když múzy spí? Co vás dokáže takzvaně nakopnout a vrátit inspiraci?

Stane se, že to někdy prostě nejde. Nejdelší výluku v kreslení jsem měl asi měsíční… to jsem si už říkal, že jsem asi skončil. Je to zvláštní, někdy i tu nejvykreslenější věc, kterou jindy zvládám po slepu prostě nedám. Jako bych měl cizí ruce. V tu chvíli to zkrátka neumím. Kdo ví, čím to je. Většinou mě zpátky nakopne sledování prací jiných kreslířů, jako jsou Michael Petrus, Roland Rawen Havran a další. Dívám se na jejich práce a říkám si: „to bych přece taky dal…“ Samozřejmě bych to nedal, každý kreslíme jinak, po svém, ale ten impulz tam je. Je to taková zdravá konkurence. Úspěchy ostatních mě popohánějí vpřed.

Na závěr se zeptám, na které své dílo jste nejvíce pyšný?

Asi vždy na to poslední. Po vydání 100x O sněhu to byla právě „stovka“. Pak jsme s BeeSeem dokončili 63 stránkový komiks O sněhu – Hledání Jara (který zatím čeká na svého vydavatele), tak tehdy to byl tento komiks. No a teď jsem se pustil po dlouhé době do nového projektu s názvem XIO, který si i sám píšu. Bude to komiks s prvky sci-fi a fantasy, ale tak nějak po mém… humor nebude chybět. Zvláštností tohoto komiksu bude to, že každou epizodu bude kolorovat jiný výtvarník. Pokud jich tolik najdu a přemluvím ke spolupráci. Tak na to jsem pyšný, tak nějak předčasně, právě teď.

Děkuji za rozhovor!

Já děkuji… a zdravím čtenáře K21.

Zdroj foto: archiv autora

Více informací:  www.patart.cz, pata.kocogel.info