Kultura21.cz

Nejchytřejší Čech, student Jiří Šafka z Hradce Králové, si 29. května odnesl z České mincovny svou zaslouženou výhru. Stal se totiž vítězem zábavné show České televize Nejchytřejší Čech. Pět čtyřicetidukátů v ryzím zlatě s portrétem Jana Amose Komenského v hodnotě milion korun mu ředal za přítomnosti notáře České televize obchodní ředitel mincovny Aleš Brix.

Pane Šafko, jak se cítíte s titulem Nejchytřejší Čech? Co vám účast v této soutěži dala?

Popravdě řečeno se cítím stejně, jako bez titulu. Není to nic, co by převrátilo můj život naruby a bez čeho bych nemohl žít. Spíš se těším, až to nadšení opadne a přátelé si mě přestanou dobírat. Soutěž samotná mě naučila hodně o mých slabinách a díky přístupu ostatních soutěžících i to, že rivalita nemusí nezbytně znamenat nenávist či závist.

Mohl jste si vybrat, zda chcete výhru v hotovosti nebo ve zlatě. Proč padla volba právě na pět čtyřicetidukátů v ryzím zlatě s portrétem Jana Amose Komenského? Co s nimi nyní plánujete udělat?

Ta volba pro mne byla jasná už ve chvíli, kdy jsem se o ní dozvěděl. Milion v korunách je krásná věc, nicméně hned od převzetí by začala ztrácet na ceně. V dnešní době je těžké najít kompromis mezi vysokým výnosem a nízkým rizikem investice, nicméně pro mne osobně se tomu nejvíce blíží právě zlato. Na druhou stranu, kdybych měl rodinu a splácel hypotéku, tak bych se určitě rozhodoval jinak.

Jaké jste měl pocity v okamžiku, kdy jste byl vybrán mezi 24 soutěžících ve hře Nejchytřejší Čech? Měl jste například trému z vysílání?

Tréma určitě byla poslední věc, na kterou jsem v té chvíli myslel. Když jsem se dozvěděl, že jsem postoupil, měl jsem pocit splněného úkolu – postoupit mezi 24 nejlepších – a zároveň pocit obrovské odpovědnosti před sebou. Vědomí toho, že člověk bude vystupovat v televizi, přináší především odpovědnost za to neztrapnit sám sebe a zároveň nezklamat lidi kolem sebe. A to se mi myslím podařilo.

Jaká disciplína se vám v průběhu hry zdála nejtěžší a jaká naopak nejjednodušší? Co je vaše silná stránka?

Nejtěžší a zároveň nejzajímavější disciplína pro mne rozhodně bylo křeslo, ve kterém jsme museli hledat slova a zároveň si hlídat časový limit. Je to opravdu soutěž, ve které můžete ukázat své strategické myšlení, schopnosti multitaskingu, soustředění i jazykové znalosti. Tedy soutěž hodna nejchytřejších Čechů. Zpětně bych samozřejmě posuzoval jako nejlehčí soutěž tu, ve které jsem získal nejvíce bodů. Hodně příjemné mi bylo hádání společných slov z indicií nebo takzvaná „šipkovaná“ ve finálovém dílu.

Trénujete nějak svou paměť? Jak? Máte nějaké tajné triky?

Svoji paměť netrénuji a jsem si jist, že moje přítelkyně by vám řekla, jak špatnou ji mám. Naštěstí nebyla soutěž příliš o paměti. Paměť jde trénovat, třeba způsobem, který ukázal Jiří Havelka, a v tu chvíli už se jedná o dovednost, kterou se můžete naučit. Soutěž, ve které by rozhodovala paměť, bych rozhodně nevyhrál. Pokud ale jde o bystrost úsudek, doporučuji dvě věci. Zvědavost a sport. Bez přirozené zvědavosti ztratí člověk potřebu se vzdělávat a udržovat si čerstvé myšlení. Sport mi potom pomáhá vyčistit si hlavu, užívat si svobody a toho, že člověk nemusí myslet na školu či jiné povinnosti.

Co byste doporučil našim čtenářům, aby se také mohli stát Nejchytřejším Čechem?

Neustále si udržovat bystrou mysl – ať už luštěním křížovek, sledováním zpráv či čtením wikipedie. A hlavně si najít to, co člověka dokáže odreagovat a při čem dokáže relaxovat.

Děkuji za krátký rozhovor!