Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Folková skupina Fleret, která nedá dopustit na valašskou krajinu, je populární nejen na Moravě. Jejím velmi důležitým článkem byla „královna lidové písně“ Jarmila Šuláková. Nejen o ní si s námi povídal kapelník a autor hudby, Zdeněk „Hrach“ Hrachový.

Téměř před dvěma měsíci se v Zádveřicích konal poslední koncert s Jarmilou Šulákovou, věříte i Vy, že šlo o poslední koncert, anebo máte s budoucností další plány?

Nejde o plány, ale to je holá skutečnost, s Jarmilou jsme ukončili spolupráci již před rokem po Trnkobraní, kdy ona sama říkala, že je strašně unavená a že jsme ji koncerty utahali, nestihla se ani rozloučit oficiálně s fanoušky, a proto jsme to koncertem v Zádveřicích napravili. Jarmilka se rozloučila plnohodnotným koncertem a perfektním výkonem. Užívala si to. Dvě hodiny po koncertě ochotně podepisovala a rozdávala autogramy a fotky. Říkala, že z toho bude další dva měsíce žít. Netvrdíme, že byl tento koncert poslední.  Čekají nás oslavy třicetin Fleretu a kdo ví…

Kdybyste měl třemi slovy vystihnout Jarmilku, jaká byste použil?

Královna lidové písně…

Vaše hudba je logicky zasvěcena Valašsku a především Vizovicku, dovedete si představit, že byste žili nebo působili v Čechách a ne na Moravě?

Nedovedeme, texty i hudební motivy čerpáme z valašské přírody, z povahy valašského dobrosrdečného lidu, jsme obklopeni folklorem na každém kroku, a ten se projevuje v našich písních. Je to přirozené, nehrané, zkrátka to vychází z nás.

Posilňujete se před vstupem na podium, nebo hrajete absolutně střízliví a valašské medicíně se věnujete jindy?

Jak kdo, já si dávám takzvané účelové panáčky na kuráž, Stáňa většinou hrává absolutně střízlivý a zbytek kapely popíjí pivko. Role se vymění po koncertě, já coby řidič a stařešina kapely jdu většinou spát a kluci svůj deficit s fanoušky doženou.

Příští rok oslaví skupina Fleret 30 let, je jasné, že už plánujete, ale můžete k nim něco říci?

Důležité je se jich dožít. K tomuto samozřejmě významnému výročí kapely plánujeme vydání živého CD, natočení DVD, koncert současných i bývalých členů kapely a i jejich současných kapel v Zádveřicích na Rockové noci, kterou pořádáme vždy v červenci. Již v této době pracujeme s Jakubem Malovaným na vydání knihy, která zmapuje celých 30 let Fleretu a bude obsahovat bohatý obrazový materiál, rozhovory všech lidí, kteří se na 30letém fungování kapely podíleli.

Těšíval jste se na vystoupení na festivalu Masters of rock? Laikovi by se zdálo, že kapela jako vy tam nemá šanci uspět, a opak byl vždy pravdou a hlavně neskutečným zážitkem.

Na vystoupení na tomto festivalu se těším vždycky jako malé děcko, neboť areál je umístěn za domem mých rodičů, čili vlastně vystupuji doma. Všichni jsme původně staří rockeři, čili se té atmosféře tohoto specifického festivalu dokážeme lehce přizpůsobit a přitvrdit, tak jak je tvrdé žití na Valašsku, tak je vlastně tvrdá i naše muzika. Naše texty jsou rockerům velmi blízké, neboť v hodně našich textech zpíváme o slivovici, krásných ženských, a tím se moc od textů metalových kapel nelišíme. Po několikahodinovém zvuku zkreslených kytar je naše akustická muzika pro fanoušky jako balzám na uši, znají naše texty, rozumí jim a mohou si s námi zazpívat.  A když s námi zpívá 25tisícový dav, kam se na nás hrabou Alexandrovci.

Jak vzpomínáte na spolupráci s Jethro Tull?

Super, jsme rádi, že jsme si mohli zahrát před světovou kapelou na jejich aparát, potkat se s nimi. Byli z našeho hraní tak nadšeni, že i když se to u předkapel nedělá, tak nám dovolili přídavek. Spolupráce nadále pokračuje přes našeho dvorního textaře Libora Myslivečka, který si s frontmanem kapely Jethro Tull dopisuje a pravidelně se setkávají, díky tomu má Ian Anderson také všechna naše CD.

Jaký je Váš běžný den, pokud zrovna nekoncertujete?

Teď žiju přestavováním staré chalupy v krásné valašské přírodě na dřevěnici, velice rád relaxuji a sbírám inspiraci touláním se po okolní přírodě na kole, na vycházkách a v zimě na lyžích. Rovněž velmi rád navštěvuji kamarády ve Vizovické vinotéce. Se svojí přítelkyní, synem a strýcem Červinkou (ten, který mne donutil živit se s Fleretem pouze muzikou a přejít na volnou nohu) často vyrážíme na rybářské expedice, tam si čistím hlavu a bystřím sluch v tichu přírody.

Jaká je Vaše oblíbená písnička? A je nějaká, kterou hrajete nerad?

Například z těch nových Utěká to utěká, což je v mém případě docela pravda, potom ze starších Ej trnko trnečko, kterou si připomínám nedávno zesnulého textaře Milana Matějku. Každá písnička je jako moje dítě a copak můžu říct, že je nemám rád.

Máte nějaký nesplněný osobní sen?

Můžu říct, že jsem ve svém životě v podstatě skromný, za všechno co jsem prožil a jak jsem prožil vděčný, vždyť komu se podaří živit se svým největším koníčkem - vlastní muzikou.

Na závěr se zeptám, jaké máte životní motto?

ŽIJU A TVOŘÍM TAK, že když se ohlédnu zpět, nemusím se za nic stydět.

Děkuji za rozhovor.

Zdroj foto: archiv skupiny