Mezi postáváním u klouzačky a mixováním ovoce vedu online čtenářský klub, říká vítězka naší soutěže

Mezi postáváním u klouzačky a mixováním ovoce vedu online čtenářský klub, říká vítězka naší soutěže

Alžběta Janečková

Alžběta Janečková, která žije s manželem a dvěma malými dětmi ve Španělsku – na západním pobřeží poblíž Santiaga de Compostela, se stala vítězkou naší literární soutěže nazvané Nejlepší den mého života. Její povídka Seznam přání nás velice zaujala a právě dnes si ji také můžete v našem magazínu přečíst. Co všechno na sebe autorka prozradila v tomto rozhovoru?


Kolik vám bylo let, když jste napsala svou první povídku?

První povídku jsem napsala ve třiceti letech díky online kurzu Tvůrčího psaní z obýváku, který se výstižně jmenuje „Napiš povídku". Do kurzu jsem se přihlásila v rámci laktační krize a v podstatě mi pomohl přežít celou zimu. Na jaře jsem měla příběh hotový a od té doby pokračuji v psaní po vlastní ose.

Píšete si do šuplíku, nebo už jste něco někde publikovala?

Do šuplíku mě psaní moc nebaví. Mám ráda zpětnou vazbu, tu dobrou i špatnou, těší mě být součástí komunity psavců nebo aspirujících spisovatelů. Mám svůj blog Maryša píše, kam občas dávám minipovídky. Delší texty sdílím s v Betačtenářském klubu, uzavřené skupině lidí, kteří si vyměňují a komentují třeba i rozepsané romány. Samozřejmě, že by se mi moc líbilo vydat knihu. Momentálně dotahuji tématickou sbírku povídek a mám rozepsaný román.

Vaše povídka Seznam přání je velmi svižná a čtivá, odkud jste čerpala inspiraci? Ze svého života?

Tak zrovna Seznam přání v sobě nemá ani zrnko z mého života. Možná proto je děj tak svižný, protože absolutní fabulace a u vymýšlení takových těch kdyby co by, jsem se náramně bavila. Povídku jsem napsala, protože jsem nějak chtěla zachytit to klaustrofobické období pandemie a samoty a trochu se tomu vysmát. Psala jsem ji v lednu, to byla tady ve Španělsku, kde žiji, druhá vlna pandemie, takže jsem měla dost času na přemýšlení i potřebu se psaním jednoduše pobavit.

Jaké máte kromě psaní další koníčky, zájmy? Stíháte vše skloubit s prací a rodinou?

Mám dvě malé děti, takže mezi moje koníčky patří postávání u klouzačky a mixování ovoce. Ne, teď vážně. Miluji cestování, výtvarné umění, hudbu, a filmy. Jsem nezdolná čtenářka a tahle moje odvěká vášeň dokonce přerostla v online čtenářský klub, který funguje od září a je otevřen všem česky mluvícím knihomolům. Moje práce lektorky cizích jazyků je dost flexibilní, takže si vždy najdu chvíli na psaní, čtení a nakonec i na to postávání u klouzačky.

Co vás přimělo či motivovalo přihlásit se do soutěže Kultury 21?

Já jsem za poslední roky vyzkoušela nejednu povídkovou soutěž a popravdě už mě trochu unavovalo, že nikdy nic nevyhraju. Ne, že bych chtěla být jednička, jen jsem si přála mít na své psaní nějakou pozitivní reakci zvenčí. Když jsem zahlédla letošní téma, Seznam přání už jsme měla hotový, takže to byla taková souhra náhod.

Jakým literárním útvarům se věnujete nejčastěji?

Vždy jsem psala básně nebo takové prozaické výkřiky do tmy. Posledních pět let píši povídky a myslím, že mi próza sedne trochu lépe. Ráda bych do roka a do dne dopsala román, nad kterým jsme strávila hodně času a který si zaslouží svůj happy end.

Co byste ráda v souvislosti s tvůrčím psaním dokázala?

Ráda bych vydala knihu u běžného nakladatelství. Možná dvě nebo tři knihy a pak se uvidí. To jsou takové osobní mety. Na obecnější úrovni bych chtěla skloubit hluboká osobní témata a společenskou kritiku se čtivým stylem a chytlavou zápletkou, třeba jako John Irving.

Alžběta Janečková

Ukázka z básnické tvorby Alžběty Janečkové:

Racci

Obzor a s ním nebe mizí za rohy budov.
Jedeme ven, i když je čtvrtek.
Tak jako jiní, doufám,
že otevřená krajina mi udělá dobře.

Dva obloučky ptačích křídel
visí na nebi takřka nehnutě.
Je to jen špinavý racek,
co klouzá v poryvech větru.

Vypadá skoro elegantně, svobodně,
ale je jen prachsprostým podvodníkem.
Krade dětem kousky chleba z ruky,
když se maminky nedívají.

Jiní už rackové nebudou.
je to jejich povaha, plísníš mě.
Takže ten racek, co mi posledně sezobl sušenku od kafe,
i ten je nevinen?!
Křičím na tebe vichřicí
přesně jak nemáš rád.

Racci, potřebovala jsem, aby mi ukázali
jak se věci mají a
že život vůbec chápat nechci,
protože jeho tajemná pravidla se mi hnusí.

Ten obzor nad mořem...
dnes je nechutně široký a vlny
tak smutně pravidelné.

 Vítěznou Alžbětinu povídku s názvem Seznam přání si můžete přečíst zde: https://www.kultura21.cz/soutezni-prispevky/22017-seznam-prani-vitezna-povidka-souteze-nejlepsi-den-meho-zivota


 

Přihlášení



Soutěže

Zvířata nejsou bez citu

Nakladatelství Portál vydalo velmi zajímavou knihu. Zve nás do obrovského světa zvířecích smyslů. A je mi až hanba, jak člověk s těmito smyslově bohatými zvířaty zachází a je dojemné, když je někdo miluje a plně respektuje jejich potřeby.
Portál

Nevyhazujte dřevo a vyrobte si z něj jednoduše nějaký nábytek

Jednoduše ze dřeva s podtitulem Nábytek a předměty z nasbíraného dřeva je název knihy, která vyšla v nakladatelství Grada už v roce 2016 a loni se dočkala dotisku. Nadšení Antje Rittermannové je rozhodně nakažlivé!
Grada

Videorecenze knih

Rozhovor

Ivan Franěk: V mé dosavadní herecké kariéře jsem měl štěstí na různé typy postav

franek200Když po absolvování pražské DAMU vycestoval Ivan Franěk do Francie, začal hrát v loutkovém divadle, ale souběžně se rozjela i jeho filmová kariéra. I když se stal vyhledávaným hercem a natočil desítky francouzských a italských filmů, jeho početná filmog...

Hledat

Když se v písních stmívá

Album Martina Hejnáka Chmýří, které vlastním nákladem vydal v roce 2021, obsahuje 14 (relativně) nových či zrevitalizovaných skladeb. Jednotlivé songy nejsou příliš dlouhé, takže i přes jejich celkový počet výsledná stopáž jen o fous přesahuje 30 minut.

Čtěte také...

Martina Bittnerová: „Je důležité vyvolávat hlubší emoce!“

Bittnerova 200Viktor Dyk, Karel Hynek Mácha, Stanislav Kostka Neumann, Jiří Karásek ze Lvovic a další velikáni jsou v příbězích Martiny Bittnerové zajímavým způsobem „polidšťováni“. Spisovatelka a badatelka v jedné osobě nabízí nový pohl...


Literatura

Jak velbloud potkal ťavu a pexeso k tomu

Velbloud perexKdyž jsem já chodila do školy, byli jsme Československá socialistická republika a slovenština byla i v našich čítankách. V televizi bývaly pravidelně slovenské pořady a v rádiu, kde se daly pohodlně nastavit zhruba tři stanice, zněla slov...

Divadlo

Je přátelství víc než láska?

stara dobra kapela 200Studentská, a třebaže jen platonicky prožitá láska poznamená člověka na celý život. Ve většině případů zanechají tyto leckdy i první příznaky zamilovanosti příjemné vzpomínky. Najdou se však případy, které vyjdou z tohoto neop...

Film

Avatar nemůže své příznivce omrzet

altFilm Avatar (2009) se těšil obrovské popularitě a díky šmoulímu zbarvení mimozemšťanů si na něj dodnes každý vzpomene. Kvůli pěkným vizuálním efektům a nápadité anatomii různých mimozemských příšer se dá sledovat s úžasem. Napodruhé však může působ...