Spisovatelka Jana Poncarová o svém novém románu Cyklistka a soutěži Nejlepší den mého života

Spisovatelka Jana Poncarová o svém novém románu Cyklistka a soutěži Nejlepší den mého života

Tisk

Jana PoncarovaLiterární soutěž s názvem Nejlepší den mého života je u konce a známe již jejího vítěze! Patronkou této naší soutěže, do níž se přihlásilo přes 40 účastníků se stala spisovatelka Jana Poncarová, která má na kontě již několik úspěšných románů a v současné době vyšla její nová kniha – Cyklistka. Co o své tvorbě i porotcování v soutěži Jana Poncarová prozradila? 

Od jakého věku a jaký žánr jste si začala pro sebe psát?


To je už dávno! Psala jsem si odmala. Krátké příběhy, pohádky, dobrodružné povídky, ale třeba i novinové články a rozhovory, když jsem si vyráběla vlastní časopisy. Většinou zůstalo u prvního čísla. Ale to je takové až klišé, že?

Nad čím jste tehdy přemýšlela?

Přemýšlím, nad čím jsem tehdy přemýšlela. Asi nad světem. Stejně jako teď. Zajímaly mě lidské osudy, historie, přitahovaly mě dálky, cesty do ciziny. Takže v mých příbězích se tohle vše setkávalo. A setkává se to v nich, myslím, i teď.

Chtěla jste být vždycky spisovatelkou?

Vždycky jsem chtěla psát. Nevím, zda jsem si někdy v dětství přála být spisovatelkou, spíš mi to připadalo nedosažitelné. Ale vím jistě, že jsem chtěla být novinářkou, protože jsem si myslela, že novináři jsou děsně chytří lidé, musí vědět a znát tolik věcí, když o nich píšou. Připomínám, že to bylo ještě před internetem, kdy se nedalo na jedno kliknutí dohledat třeba to, s jakými státy sousedí třeba Burundi. Muselo se do knihovny, nalistovat atlas…

Jana Poncarová

Kdy nastal ten přelom a rozhodnutí, že napíšete román, který se vydá?

Nebylo to ze dne na den. Asi rok ve mně narůstalo takové pnutí. Až jsem dospěla do fáze, že jsem si řekla: buď už se do toho konečně pustíš a zkusíš knihu napsat, nebo ne. A já to chtěla zkusit. Abych nelitovala, že jsem to nezkusila. Musím ale na pravou míru uvést to vydání. Neměla jsme nic domluveného. Prostě jsem psala, musela to vydržet, dopsat, pak to znovu přepsat, několikrát číst, upravovat… když jsem měla dojem, že je rukopis jakž takž hotový, teprve jsem ho poslala do nakladatelství. A čekala, zda se někdo ozve.

Proč myslíte, že jsou vám blízká témata, o jakých píšete? Pohnuté osudy silných a odvážných žen.... zaměření na historii, kde čerpáte inspiraci?

Asi nedokážu říct, proč jsou mi tak blízká. Možná na to jednou přijdu. Anebo radši ne, třeba by mě pak přestala bavit. A já je mám ráda. Když to vezmete, tak dvacáté století je plné zvratů. Bohaté na příběhy. Mnohé z nich jsou zapadlé, nemluvilo se o nich, protože to čtyřicet let nešlo. Teď je to víc jak třicet let po revoluci a pořád se objevují nové a nové věci. Historie mě bavila vždycky, nejvíc ale ty lidské příběhy. Dotknout se jich. Vzpomínám si, bylo mi asi dvanáct, táta přinesl z chalupy, kterou vyklízel, dopisy z první světové války! Bušilo mi srdce, jako bych dostala nejkrásnější hračku na světě. Pak jsem je četla, pořád dokola. A nutila kamarády, aby je četli se mnou... (směje se)

Jak se vám hodnotily soutěžní příspěvky, není jednoduché podílet se na volbě vítěze. Co většinou rozhoduje?

Četla jsem sedm povídek a všechny byly skvělé a také jednu velmi povedenou báseň. Před autory smekám. Mám k autorské tvorbě respekt. Když máte osm příspěvků, každý jiný a každý skvělý, je to těžké. Nechala jsem to proto uležet, šla spát a rozhodla se pro povídku, na niž jsem ještě druhý den myslela. U mě většinou rozhoduje prostá věc, zda mě to baví číst. Může to být válečný román, ale třeba i humorná povídka. Když je dobrá, poznáte to.

Prozraďte hlavně něco o vaší nové knize Cyklistka...

Pro mě osobně je to román o obrovské síle ustát vlastní osud, o vnitřní svobodě v nesvobodě. Knihu inspirovala baronka Blanka Battaglia. Svého času to byla bravurní cyklistka. Neměla ale štěstí v lásce. Pracovala jsem také s tématem stárnoucí ženy, která žije v rozpadajícím se zámku, ale neodejde, protože je to to jediné, co na světě má.

Jana poncarova1

A vsadím se, že už jistě máte zase rozepsaný další román...

Jestli jste se s někým vsadila, tak jste vyhrála. Mám. Píšu o herečce z dvacátých let. Byla velmi talentovaná, bohužel zemřela velmi mladá. Mám pár kapitol, haldu poznámek na stole štosy knih, které budu přes léto pročítat.


Tak to se už teď na na novou knihu moc těším. Děkuji vám za celou redakci za patronství v naší soutěži a přeji vám hodně úspěchů ve vaší další tvorbě! 

 

Zdroj foto: archív Jany Poncarové

 


 
Banner

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Štěpán Kojan: „Prvnímu ročníku Rocku pro faunu přeji podporu široké veřejnosti pro dobrou věc Fauny“

keks 200Rock pro faunu – je nový projekt, který chce pomoci přírodě a zvířatům. Předkládáme vám, našim čtenářům, první rozhovor s leaderem kapely KEKS Štěpánem Kojanem:

...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Čtěte také...

Neobyčejně obyčejní – obyčejně neobyčejní, to je název fotografické výstavy Roberta Rohála

RR200„Léta jsem říkával, že jsem dělník kultury, ale když jsem to vyslovil docela nedávno před jedním známým umělcem, tak mi řekl: Chlapče, ale tak to není. Vy jste kumštýř, píšete knihy, fotíte a pak děláte výstavy, dělník kultury byste byl, kdybyste byl třeba kuli...


Literatura

Furyborn – dvě královny povstanou. Jedna aby nás zničila, druhá aby nás zachránila.

 

furybornRielle Dardennová a Eliana Ferracotová jsou dvě mladé a silné ženy, které od sebe dělí několik tisíc let a jejich příběhy nemají na první pohled nic společného. Až do chvíle, kdy se protnou a spojitost mezi nimi rozhodne o osudu světa.

 <...

Divadlo

Na Letních scénách Divadla Bolka Polívky se letos bude hrát od 11. června do 14. srpna. Předprodej vstupenek zahájen

letni scena 200Tři atraktivní lokality a desítky pozoruhodných titulů pod hvězdnou oblohou… Sedmý ročník Letních scén Divadla Bolka Polívky nabídne divákům mimořádně intenzivní divadelní zážitky. Od 11. června do 14. srpna se bude hrát v amfiteátru na Kr...

Film

Riddick se opět boří do tmy

200filmPo Černočerné tmě a Riddickovi: Kronice temna do kin přichází další pokračování příběhu s prostým názvem Riddick. Režisér David Twohy, jenž má na svědomí i samotný scénář, se opět vrhl do spolupráce s hereckou akční hvězdou dnes už áčkového formátu Vinem ...