Nejen na první porevoluční koncert Karla Kryla v Kroměříži vzpomíná Jana Knapková
Banner

Nejen na první porevoluční koncert Karla Kryla v Kroměříži vzpomíná Jana Knapková

Tisk

jana2Není proč se divit, že průvodkyní Expozice Karla Kryla v Kroměříži je právě žena, která organizovala první Karlův koncert v Kroměříži v květnu 1990. Ing. Jana Knapková je nejen sympatická, a navíc muzikální dáma, zná písničkářovu tvorbu, ale také toho hodně o Krylovi, který vyrůstal v Kroměříži, ví. Svými zajímavými informacemi o legendě i o jeho rodině tak zákonitě obohatí vědomosti návštěvníků expozice.


Jste průvodkyně Expozicí Karla Kryla, a proto se vás zeptat, na co zajímavého se návštěvníci ptají?

Zajímají je hlavně podrobnosti z Karlova života v Kroměříži, jak se sem rodina Krylova dostala, co zde prožila, záleží to i na věkové struktuře návštěvníků – starším není třeba vysvětlovat historické kontexty, které ovlivnily jeho tvorbu, mladším (pokud mají zájem – a drtivá většina ho má) kousek historie přiblížím. Ale občas je to i naopak – starší generace má hodně vědomostí i o Krylovi i o dřívější době a já se také ráda zeptám, mnohdy se sama dozvím hodně zajímavého. Každý druhý starší pán vzpomíná, jak hrávali Karlovy písničky u táboráků, na vojně a kdo co za to schytal.

Jak byste charakterizovala expozici, která je originální a netuctová? Co na ni říkají lidé, jak reagují, že to není ona typická expozice s fotkami, popiskami a starými předměty?

Jen v jednom jediném případě se mi stalo, že mi návštěvník řekl, že to není podle jeho představ. Jinak ty další stovky byly příjemně překvapené a všichni říkali, že tohle opravdu nečekali. A ten zbývající mi řekl, že má Krylovy písničky spojené s tím, jak je hrával jeho brácha, a tak je má zažité. Což je také pěkné.

jana7

Určitě nejste v této expozici jen tak náhodou, spíš vás sem zavál osud. Anebo se pletu?

Byl to osud v podobě tehdejší starostky Mgr. Daniely Hebnarové, která se zasloužila nejvíc o vybudování samotné expozice. Znaly jsme se delší dobu a ona věděla, že jsem organizovala Karlův první koncert v Kroměříži v květnu 1990 a také že jeho tvorbu trochu znám. Jsem tu řadu let a občas si připadám jako ta babička ve filmu „Jára Cimrman, ležící, spící“.

Navíc jste měla to štěstí Karla Kryla poznat osobně. Vybaví se vám první setkání s ním? Bylo to v Kroměříži?

Ano, právě při zmíněném koncertu. Pracovala jsem tehdy v Okresním klubu mládeže, což bylo sice svazácké zařízení, ale tehdy jiné organizace nebyly a kluby byly mnohdy dost liberální a avantgardní. Při Klubu tehdy nově fungovala obnovená SPUSA (Společnost přátel USA) a Karel souhlasil s naším návrhem, že koncert uspořádá rovným dílem Klub a právě SPUSA. První setkání bylo pěkné, přijel den před koncertem, přivítali jsme ho před hotelem pecnem chleba a kilovkou soli (nebyli jsme troškaři). Pak navečer jsem měla možnost projít si s ním město, ukázal mi domy, ve kterých bydleli (bylo jich dost) a byl to hodně silný zážitek. Na koncertě na zdejším Zimním stadionu bylo přes 3 000 lidí. My jsme mu dali místo kytky kaktus v květináči – někde se prořekl že nemá rád, když květiny umírají. Byl rád (co mu zbývalo).

Jana Knapková

Mám pocit, že jste ho tehdy poznala jako novinářka. Jak na vás působil Karel Kryl zblízka?

Novinářka je silné slovo, jen jsem s ním chtěla udělat rozhovor pro místní noviny. A protože – jak říkám – žurnalista nejsem, tak jsem položila velmi stupidní otázku: „Měli jste doma nějaké domácí zvíře?“ A Karel se zamračil a řekl: „Zvíře? My sami jsme neměli co žrát!“ Ale pak se krásně usmál těma pomněnkovýma očima: „Měli jsme v koupelně pavouka, jmenoval se Adéla“. To už jsme se smáli oba.

Ještě mne napadá jeden postřeh: Po koncertě jsme měli ve zdejším Radničním sklípku posezení s pár přáteli. Měla jsem kamaráda, který Karla nesmírně ctil a uznával, říkala jsem si, že ho musím na toto setkání pozvat. Nedopadlo to dobře, kamarád si dal o skleničku víc a do Karla se nevybíravě pustil, co my jsme tu vytrpěli a on byl v Mnichově. Já jsem se pak za něho Karlovi omlouvala a on se opět pomněnkově usmál a řekl: „To je v pořádku, já to chápu, nic se nestalo“. Myslím, že ho to přesně vystihuje.

Měl na Kroměříž opravdu krušné vzpomínky, ale bylo tu dost lidí, na které rád vzpomínal a kteří jejich rodině v těžkých časech pomohli. A on si to pamatoval. To špatné, i to dobré. Ráda bych vyzdvihla mezi ostatními P. Josefa Konvičku, zdejšího pozdějšího probošta v kostele sv. Mořice, který nás oba učil náboženství, byl to vzácný člověk a Karel ho měl velmi rád, jako všichni. Když Karel odjížděl, zeptala jsem se ho: „Už jsi Kroměříži odpustil?“ a on řekl: „Ne, nejhorší město na světě, tady se hrozilo pěstmi za rakvema“ a pak vytáhl z peněženky bankovku: „Kup páteru Konvičkovi kytičku na hrob“…

jana8

Co vám říká jeho tvorba? Oslovuje vás i dnes?

Ano. To si člověk z hlavy nevytluče (ani nechce). A když na sociálních sítích někdo připomene nějakou Karlovu písničku, nebo citát, najednou strašlivě aktuální, tak člověku běhá mráz po zádech a řekne si, jak to ten člověk tehdy už věděl? A ráda bych vyzdvihla nejen muziku, ale také jeho knížky. Jsou trochu opomíjené ve srovnání s písničkami, ale jsou v nich tak hluboké myšlenky, že člověk opravdu žasne. U některých se zase potrhá smíchy …

Jací lidé a jaké věkové skupiny do expozice vlastně chodí?

Pěkná otázka – všechny. A to mne velmi těší. Záleží to i na ročním období, přes léto to bývá hodně batůžkařů s rodinami i s dětmi ale jinak všechny věkové skupiny. Byla jsem například překvapená, když se dostavila třída pubertálních učňů, kteří vypadali jako by byli rádi, že uniknou výuce, a kluci byli senzační, líbilo se jim to a bylo vidět, že mnozí písničky od rodičů znají. Teď to samozřejmě poznamenala pandemie, ale snad už to bude lepší. Ale těší mne například hodně Slováků a Poláků, pro ně je Kryl osobnost. Ale byli tu i návštěvníci z Ruska, nebo Thajska. Což klade nároky na překlady v ruštině nebo v angličtině, aby bylo možné vysvětlit jim, co je smyslem expozice. Každopádně pojetí samotné je vždycky uchvátilo.

Jana Knapková

Kdybyste měla do Expozice Karla Kryla nalákat ty, kteří tu ještě nebyli, co by to bylo, co byste chtěla zdůraznit?

Aby se přišli podívat na něco opravdu neobvyklého, můžou si tu i zazpívat nebo si poplakat. Hodně návštěvníků si tu užije oboje. Utéct se dá vždycky, ale ještě se to tu nestalo. Spíš hodně lidí přichází opakovaně, tak asi jim to stojí za to.

Foto Robert Rohál


 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Jan Kaláb: „Na trojrozměrném graffiti i na sochách vůbec je nejdůležitější, aby byly pohledové ze všech stran. Jinými slovy, aby nevypadaly dobře jen z jednoho úhlu.“

jan kalab 200Přinášíme vám rozhovor s magistrem umění Janem Kalábem, kterého můžete znát také pod přezdívkami Splesh, Point či Cakes. Věnuje se graffiti, street artu a také velkoplošným obrazům ve městech. Taková díla můžete vidět napříkl...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Čtěte také...

Milujeme hrát živě, říká Petr Harmáček, kapelník skupiny Top Dream Company

To dream perexPrakticky deset let působí na scéně funky soulová formace Top Dream Company, kterou od letoška můžeme vidět (a slyšet) v televizním pořadu Zpívá celá rodina. Tam nejen doprovází všechny soutěžící, ale současně prezentuje svou nezaměniteln...


Literatura

Životní příběh učitelky nové doby

Maria Montessoriova perexMaria Montessori pocházela ze zámožné italské rodiny. V roce 1896 se stala první doktorkou v Itálii. Při práci na psychiatrické klinice, kam nastoupila po ukončení studia, si všimla, že slabomyslné děti by možná moh...

Divadlo

Absolventka Harvardu a velitel zvláštních jednotek. Muzikál IAGO láká diváky na moderní pojetí Othella

Othello Lukas Adamec Iago J. Ledecky DSC1934 zarlivostMinulý týden proběhla v pražském divadle Hybernia poslední tisková ...

Film

Nejlepší Schwarzeneggerova role? Total Recall!
ImageHrdina ve filmu Total Recall je jednou z nejlepších Schwarzeneggerových rolí a film se brzy dočká i svého pokračování. Tento týden se vydáme do světa, který byl v roce 1990 považován za vizi roku 2084. ...