Skládat svoje písničky jsem si přála odmala

Skládat svoje písničky jsem si přála odmala

Tisk

archiv Dáša Zázvůrková - foto k jejímu EP image0Herečka, zpěvačka, moderátorka, textařka, skladatelka, jsou profese Dáši Zázvůrkové, kterou moc baví psát si písničky se svými tématy, také ráda zpívá písně Hany Hegerové. Čtrnáct let hrála v Semaforu a zkoušet po boku Jitky Molavcové a Jiřího Suchého byl pro ni nejen zážitek, ale také velká škola.

Oba vaši rodiče měli technické povolání, tatínek i dědeček zpívali a hráli na kytaru, takže se u vás hrálo a zpívalo. Již od dětství jste chtěla být zpěvačkou. Bavil vás ale také sport, a to hlavně atletika, dělala jste sprinty a skákala do dálky. Jak vzpomínáte na své dětství prožité s bratrem ve Voticích?

Myslím, že jsme měli idylické dětství. Jsme ještě generace, kdy nebyl internet ani mobily a tak jsme se mohli s čistou hlavou a hlavně jistou koncentrací věnovat všemu, co nás bavilo bez jakékoli úhony na duši. Byla jsem odmala velká sportovkyně, takže ráno jsem vyběhla s kamarády na hřiště, hráli jsme vybijku, běhali jsme a soutěžili v různých kategoriích. Do toho já milovala stromy, takže maminka mě nehledala po zemi, ale po výškách. Visela jsem někde na stromě a našim už to ani nepřišlo. Když vidím, jak děti spolu nejen nekomunikují, protože neustále koukají do telefonu, jsou na instagramu, tiktoku a podobně, nesportují, jsou obézní, je mi z toho smutno. Ale je jiná doba a já jsem šťastná, že jsem z generace, kdy bylo normální si povídat u kulatého stolu, kdy se společně vybíraly brambory, zpívalo a četlo se. Jsem zkrátka žena z jiného století a tam mi je hezky, cítím se tam v bezpečí. Neříkám, že to bylo lepší, ale já jsem cítila víc ten domov, který mi teď u některých lidí chybí.

Chtěla jste studovat sportovní gymnázium, nakonec jste vystudovala pedagogické lyceum s hudebním zaměřením v Berouně. A pomalu šla za svým snem. Muzikál nevyšel, tak jste to zkusila na pantomimu na HAMU, kde jste studovala u Borise Hybnera. Při studiu jste soukromě navštěvovala hodiny zpěvu u profesora Jaroslava Horáčka a hodiny herectví u Dany Hlaváčové. Co vám studium pohybového divadla dalo a co vás přivedlo ke studiu italštiny, kterou jste vystudovala na FF UK?

Pohybové divadlo mě vždycky velice přitahovalo. Nemusíte otevřít pusu, a přesto řeknete vše tělem, rychleji a lépe. Řeč těla je způsob, kterým můžete říct vše pouze jedním gestem, mimikou, a je to jasné. Navíc propojování pohybového divadla s hudbou je pro mě snové, má to tajemství, může to mít i jiné barvy, humorné, či hororové, a to se mně líbí. Mám ráda, když jsou věci na divadle s třemi tečkami, a ne s jednou. Když to není polopatické, ale je tam jistý nádech tajemna a právě příběhu, který si může dotvořit každý sám. Čili studium pantomimy a vůbec tělesna mi dalo jakousi větší jistotu v prezentaci na jevišti. I když s věkem se ta moje jistota ubírá nějak stranou. 

archiv Dáša Zázvůrková image2

K italštině jsem se dostala už před studiem na HAMU, kdy mě moje kamarádka seznámila s paní profesorkou Maruškou Kronbergerovou a tam to všechno začalo. Maruška mě učila soukromě, pak na HAMU, a po konzultaci, kdy jsem chtěla jít na italianistiku, mě neuvěřitelně podporovala a na zkoušky krásně připravila. Měla jsem tenkrát ze sta bodů 96. Studium bylo pro mě pak trochu těžší, jelikož jsem nevycházela z žádného italského gymnázia ani jsem neměla italského přítele, tak jsem musela hodně věcí dohánět. Ale díky báječným spolužačkám jsem školu zdárně ukončila a splnil se mi tak další sen. Ráda se dozvídám nové věci, tehdy jsem hodně četla a vybírala si třešinky, co se týká předmětů na škole. Bavila mě především italská literatura a historie.

Začínala jste v zájezdových představeních Karla Šípa a Josefa Náhlovského – Sanatorium, Blázinec, Všechnopartička. Tři roky jste byla v Hudebním divadle Karlín. První velkou příležitost jste měla v hlavní roli Vanilky v Národním divadle v jazzové opeře Dobře placená procházka v režii Miloše a Petra Formanových. Čtrnáct let jste hrála v Semaforu. Jak jste se do Semaforu dostala a jak na tuto dobu vzpomínáte?

Divadlo Semafor je pro mě srdeční záležitost a vždycky bude. Zkoušet po boku Jitky Molavcové a Jiřího Suchého byl zážitek a také velká škola. Dodnes chodím do divadla za svými kolegy a vzpomínám s jistou nostalgií ale i s úsměvem na tyto doby. Byla jsem mladá a bylo tam hezky.

Od roku 2018 hrajete v divadelní hře Můžem i s mužem, kde hrajete roli Stelly a také jste pod ní podepsaná spolu s Jitkou Sedláčkovou, Vandou Hybnerovou, Kateřinou Kairou Hrachovcovou a Evou Leinweerovou jako autorka. Podle divadelní hry vznikl také stejnojmenný film. Jak se vám v ryze ženském představení hraje?

Tohle představení byl zázrak v našich životech. Myslím, že mohu psát v plurálu. Je to něco, co vzniklo z touhy, z přetlaku, z osobních peripetií, z radosti i smutku. Můžem i s mužem vnímají diváci jako určitý druh terapie na bránice, a to, když se vám na divadle podaří, je skutečně sen. Mám ráda svoji roli Stelly, zraju v ní a žiju s ní už pátým rokem. Mám ráda ženy a toto složení je výjimečné, na první pohled nesourodé a přitom na jevišti krásně zapadající. Slyšíme na sebe a já mám holky hodně ráda. Vážím si jejich hereckého umu a s Jitkou Sedláčkovou nás pojí navíc velice osobní přátelství. Toto představení a název Můžem i s mužem je její nápad a věděla přesně, co tím chce říct a kam to chce v roli Marty směřovat a na její postavu se pak skládaly i ty naše figury. Je to hodně dobře vyvážené a každá postava tam splňuje kolorit dnešních žen. Proto je představení tak populární, jelikož se každá žena s jednou z nás ztotožní. Na konci představení nás vždycky diváci odmění tleskáním vestoje a my se neustále překvapeny, že to není možné.

Vydala jste CD – Ať trvají ty nymfy, Mirákl 9, V barvách Semaforu. Skládáte hudbu, píšete si texty k písním (Hleď si svýho, Jazzovej anděl, Co řekne žena ženě) a písníčku Kloboučky pampelišek jste věnovala parašutistům a všem, kdo bojovali za naši vlast. Kromě vlastních písniček zpíváte i šansony Hany Hegerové. Jak se vám její repertoár zpívá? Co vás inspiruje při psaní vlastních textů? A co vás přivedlo ke skládání hudby?

Začnu asi tou poslední otázkou. Skládat svoje písničky jsem si přála odmala, zhudebňovala jsem různé básničky od Jiřího Wolkera nebo Františka Halase, Fráni Šrámka. I když jsem veršům tehdy až tak nerozuměla, tak jsem si vymýšlela melodii a styly. A to mě moc bavilo. Ale s kůží na trh jsem vyšla až těsně před třicítkou, a to díky mému muži, který mě ve skládání podporoval a dodával odvahy. Dřív jsem byla pouze interpretkou, ale když můžu vyjít s něčím, čemu věřím ven a ono to pak na koncertech skutečně funguje, je to doslova opiát. 

Hanu Hegerovou nepřestanu nikdy obdivovat, byl to velký fenomén československé hudební scény a mně se na ní líbilo to, jak měla všechno pečlivě domyšlené, jak byla přísná ve výběru svého repertoáru, jak pracovala na pódiu se světlem, s rekvizitami. Všechno mělo svůj důvod, svoje místo a logiku. Učím se od ní stále. Poslechem, její interpretací, její osobitostí. Hanu Hegerovou mám ráda a její repertoár zpívám s úctou ale vlastní interpretací skrze zkušenosti 42leté ženy.

Působíte také jako moderátorka TV hobby magazínu Všechno, co mám ráda a také natáčíte podcasty Zázvůrkovej čaj. Jak se cítíte v roli moderátorky a vás baví na natáčení podcastů?

Ano baví, jinak bych to nedělala. Vidím v tom velký potenciál i v takovém to edukativním rozměru. Přes rok natáčíme s Káťou Pechovou podcast o knihách Dáme křeslo. Zveme si tam různé hosty, od hereckých kolegů přes knihkupce, vydavatele, spisovatele a děláme s nimi rozhovory, co právě čtou, co je ovlivnilo, jaká byla jejich první kniha atd., a pak si vybíráme knižní novinky nebo máme takové okénko klasické a povinné četby. Tenhle podcast vznikl pro radost a jelikož jsme s Kačenkou obě knihomolky, tak náš to naplňuje a taky se seznamujeme s takovými čtenáři, až nás to někdy překvapí. Nedávná zkušenost - měly jsem hosta, herce Michala Kerna a ten přinesl asi 20 titulů, které jsme ani jedna naznala. A to jsme si připadaly, že máme přehled. Takže edukativní to je v mnoha směrech i pro nás obě.

archiv Dáša Zázvůrková - z natáčení klipu Bojím se o Tebe o Tebe o Tebe s Davidem Krausem image1

K tomu Zázvůrkovýmu čaji, natáčela jsem ho v době covidu jako live na instagram, pak jsem si ho chtěla zkusit natočit se třemi hosty, kteří spolu nějak souvisí a tak jsem v Jindřišské věži natočila jeden díl s muži a jeden díl s ženami. Teď jsem na youtube vydala jeden díl, který jsme plánovali už před dvěma lety, ale z citlivých důvodů až nyní spatřil světlo světa. Mezi hosty byli výjimeční muži, profesor Tomáš Kozák, Miro Žbirka a Libor Pešek. Dneska jsem moc ráda, že právě tyto osobnosti se setkaly u kulatého stolu, měly hezká témata a je to zaznamenané.

Sen jste si splnila vrchovatě. Hrajete, zpíváte, skládáte, píšete, moderujete. Která z vašich profesí je vám nejbližší?

Určitě zpívání a moc mě baví si psát písničky se svými tématy. Jdu s kůží na trh, ale už jsem se přestala bát a píšu, co zrovna cítím, co se mě dotýká. Už mě ani nezajímá, když mě někdo chce znejistit, proč zrovna píšu o tom nebo o tom a proč skládám furt smutné písničky. Protože to tak cítím, až budu chtít být rozšafná, tak to bude zase jiná Dáša v jiném životním období. Proto jsem například napsala song Hleď si svýho. Neustále a každý měl pocit, že mi musí radit, co mám a nemám dělat. Jelikož jsem už o pár let zkušenější, tak mi to začíná být jedno a usmívám se nad tím. A jedu si na výlet, kam zrovna chci. A takhle jsem si na chvíli zajela i k šansonům Hany Hegerové, kterou obdivuji a její písně zpívám s velkou pokorou. Jak někde příšerně napsali, že jsem „reinkarnace Hany Hegerové“, tak proboha jenom to ne. Paní Hegerová byla, je, a bude, jenom jedna a já měla pouze to štěstí, že mi dala svolení a její repertoár mohu šířit dál.

Již nějakou dobu se věnujete veslování. Proč právě tento druh sportu? A co vám říká slůvko relax?

Tento rok jsem veslování moc zatím nedala, takže mám obrovské resty. Ale je pravda, že veslování je pro mě jistý druh relaxu v tom smyslu, že zapomenu na okolní svět. Sedím ve dvojskifu se svojí parťačkou a soustředím se na vodu, na její záda, abychom byly jako jedno tělo, na vesla a na listy, které neustále bořím do vody moc hluboko a tím zpomaluji naši loď. Mám na instagramu hashtag hlemýžď na vodě, a to je mi příznačné. Jsem spíš takovým maskotem veslařského klubu Smíchov, ale za to vášnivým.

A co mi říká slovo relax? Obávám se, že zatím nic. Ale prý jdu v roce 2046 do důchodu, tak uvidíme. Tak mi pak napište a uděláme další rozhovor.

archiv Dáša Zázvůrková - foto k jejímu EP image0

Dáša Zázvůrková:

  • Narodila se 9. 6. 1981 v Benešově. Vystudovala pantomimu na HAMU a italistiku na FF UK v Praze.
  • V letech 2003–2018 působila v Semaforu.
  • Diskografie – s ČNSO a dirigentem Liborem Peškem vydala první desku Ať trvají ty nymfy (2010), autorská deska Mirákl 9 (2019) a CD v Barvách Semaforu (2022).
  • Natáčí podcasty Zázvůrkovej čaj a TV hobby magazín Všechno, co mám ráda.
  • Působí jako herečka, zpěvačka, textařka a skládá hudbu.
  • Jejím životním partnerem byl do své smrti dirigent Libor Pešek (1933–2022).

 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

S odstupem bych po poslechu alba už zase mnoho věcí udělal jinak, říká Oldřich Bohadlo

bohadlo 200Někde tam jsi. To je název debutového alba náchodského tria BohadloBand, jejímž výhradním autorem je její kapelník, kytarista a zpěvák Oldřich Bohadlo. Jeho texty, melodie a zpěv jsou poznávací značkou skupiny, která se sice na první pohled může j...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Čtěte také...

Richard Müller: „Uděláme s Fragile vše proto, aby koncert ve zlínském Kongresovém centru patřil k těm nezapomenutelným“

200rozVečer plný největších hitů legendárního slovenského zpěváka Richarda Müllera bez jediného hudebního nástroje! Takový bude koncert, který se uskuteční 3. listopadu 2013 v sále nového Kongresového centra ve Zlíně. Právě proto jsme poprosili pana Richarda, ab...


Literatura

EMěstečko Pines: Kniha, která Vám vyrazí dech

200litHned v úvodu se musím přiznat k jedné věci: rozhodně nepatřím mezi fanoušky knižního napětí. Román Městečko Pines se ke mně dostal víceméně náhodou, a když jsem zjistila, že se jedná o thriller s hororovými prvky, byla jsem k němu dost skeptická. Nakonec mě...

Divadlo

DIVADLO JE V CENTRU aneb POZVÁNKA NA PŘÍŠTÍ DIVADELNÍ SEZÓNU DO OSTRAVY

ostrav200Národní divadlo moravskoslezské představilo seznam premiér příští divadelní sezóny – těšit se diváci mohou na Havelku, Jařaba, Kyliána a 4x Lloyda Webbera! Divadlo se svým sloganem také připojuje k debatám o centru Ostravy – DIVADLO JE V CENTRU!!! V ...

Film

Dvě slova jako klíč

Dvě slova jako klíč - PLAKÁTVolné pokračování diváckého hitu Úsměvy smutných mužů, v režii Dana Svátka, podle knihy Josefa Formánka, s Davidem Švehlíkem a Ivanem Fraňkem v hlavních rolích. Film Dvě slova...