Píšu většinou o tom, co se děje mně, nebo lidem v mém okolí

Píšu většinou o tom, co se děje mně, nebo lidem v mém okolí

Tisk

Natálie Kocábová - foto ČTKPSvoji první povídku napsala v osmi letech a již tehdy si uvědomila, že psaní je jejím posláním. První básnickou sbírku vydala v osmnácti letech a v devatenácti první knihu. Na svém kontě má přes desítku knih a několik divadelních her. Kromě psaní se Natálie Kocábová věnuje také hudbě, ráda zpívá a vydává desky, ale v první řadě je autorkou. Kromě toho je také maminkou tří dětí a i dětem by ráda věnovala nějaké své literární dílko.

Maminka Marsha je Američanka, spisovatelka, textařka a bývalá tanečnice, tatínek Michal hudebník a politik. Váš český dědeček byl evangelický farář a chartista, americký dědeček zase vysokoškolský profesor matematiky. Jaké bylo vyrůstat v prostředí takových osobností?

Na to nedokážu jednoduše odpovědět. Bylo to nesmírně bohaté, občas náročné a nikdy nudné. Kromě americké babičky Margarety o sobě moji rodiče i prarodiče každý napsali knihu. Dokonce několik.

Velice brzy jste začala psát a své první povídky jste napsala, hned jak jste vzala pero do ruky a naučila se písmenka. A už jste nepřestala. První básnická sbírka Slyšíš mě? vám vyšla když vám bylo osmnáct let. V devatenácti první próza Monarcha Absint a ve dvaceti druhá básnická sbírka Někdo v domě. Pamatuje si svoje první literární dílko, co jste napsala?

Ano, první povídku jsem napsala v osmi letech. Byla o nějakém králi, co zemřel. Povídku jsem dopsala a ovázala stuhou, byly to asi čtyři listy. A v tu ránu jsem věděla, že toto je mé poslání. Byl to definující moment. Od té doby jsem prakticky nepřestala psát.

Na svém kontě máte přes deset knih a také několik divadelních her. Komedie Pohřeb až zítra je inspirována vaší rodinou Kocábů a uvedlo ji Švandovo divadlo. Hru Sova SND v Bratislavě a nejnovější hru Slávy dcery uvádí La Fabrika. O čem ráda píšete? Připravujete novou knížku nebo pracuje na nové divadelní hře? A co psaní filmových scénářů, neláká vás to?

Já právě dopisuji jednou velkou věc pro televizi, nesmím o tom ještě mluvit. Dále se chystám psát další divadelní hru. Píšu většinou o tom, co se děje mně, nebo lidem v mém okolí, zatím to nemám vyčerpané, ale časem se to jistě stane. Takže přemýšlím i o tématech, která nemám odžitá a budu si je muset hodně zrešeršovat.

 Natálie Kocábová - foto Petr Bartoš

Foto: Petr Bartoš

Nemáte chuť si někdy zahrát ve svých divadelních hrách nebo si napsat roli přímo pro sebe?

Hah, to jste teda dobře odhadla! Já vždycky toužila zahrát si v seriálu nebo ve filmu. Nějakou menší roli. A jo – asi si ji časem napíšu, to jste mě pobavila.

Kromě psaní se věnujete od dětství také hudbě a již v patnácti letech vám vyšla první autorská písnička a brzy první CD Fly Apple Pie, ke kterému vám hudbu složil tatínek, a maminka napsala anglické texty. V roce 2002 jste zazpívala čtyři skladby na otcově albu Za kyslík. Vyšlo vám další CD Humminngbirds In Iceland a pak ještě Walking On The A-Bomb. Zpíváte anglicky i česky. Ve kterém z vašich rodných jazyků (angličtina a čeština) se vám lépe zpívá?

Jednoznačně anglicky, čeština je na zpěv děsná. Jsou lidé, co ji umí dobře prodat, třeba táta rozhodně, ale já moc ne. Jo a umím napsat v podstatě všechno, hru, film, knihu, báseň… ale český text, byť sebejednodušší, prostě nedokážu. Opravdu ne, celé roky to pokouším a nedokážu to. Obecně texty jsou pro mě utrpením.

Čím se cítíte více – zpěvačkou, nebo autorkou? Nebo vás naplňuje obojí?

Jednoznačně autorkou, od narození. Ale ráda zpívám a vydávám desky, asi to prostě jednou za čas budu dělat. Mám také výbornou spolu producentku a autorku hudby na těchto CD Michaelu Polákovou. Naposled jsme spolu udělali album Ellis Island. Teď jsme v půlce dalšího.

Natálie Kocábová - foto Petr Bartoš 2

Foto: Petr Bartoš

V soukromí jste trojnásobnou maminkou. Neláká vás napsat také něco pro děti nebo dospívající?

Ano, to mám dlouhodobě v plánu. Mám asi dva nebo tři nápady…

Co ráda čtete jako čtenářka a jakou ráda posloucháte hudbu?

Já hudbě zas tolik nedám, vesměs je to retro. Já nejvíc koukám na seriály, filmy a pak čtu. Často o fyzice, kosmu, ezu, historii. Prostě cokoliv najdu zajímavého, ale času je méně, než bych ráda. Doháním to i audioknihami.

Jak ráda trávíte chvíle volna? Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem?

Je to bohužel nejen posedlost, ale už i závislost. A poslední dva roky jsem zjistila, že nedokážu nepracovat a že si to bere daň už i fyzickou. Vždycky jsem myslela, že workoholismus je taková „já jsem děsně důležitej“ diagnóza. Poprvé jsem zažila, že to fakt není sranda. Jste situací dotlačena do ohromného výkonu práce a postupně si na to zvykáte tak, že nejde přestat, ani když už začne odcházet tělo. No úlet.

Natálie Kocábová - foto ČTK

Foto: ČTK

Natálie Kocábová:

  • Narodila se 16. 5. 1984 v Praze v česko-americké rodině. Maminka Marsha Kocábová – Crews pochází z Wilmingtonu v Severní Karolíně v USA, je spisovatelkou, textařkou a bývalou tanečnicí. Otec Michal Kocáb je hudebník, skladatel, člen skupiny Pražský výběr a politik, dědeček Alfred Kocáb byl evangelický farář a chartista. Sestra Jessica je psycholožka a bratr Michal se věnuje hudbě a filmu.
  • Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU v Praze.
  • Působí jako spisovatelka, scenáristka a zpěvačka.
  • Knihy – Slyšíš mě?, Monarcha Absint, Schola alternativa, Někdo v domě, Tři maminky a tatínek, Růže: Cesta za světlem …, Dark Side of Prague, Tohle byl můj pokoj, Jmenuje se Veronika Peková …, Nepatrně smutná žena, Domů.
  • Divadelní hry – Na rohu světla, Bílé víno, Pohřeb až zítra, Slávy dcery.
  • Je podruhé vdaná – manžel horolezec Miloš Hoffman. Je matkou tří dětí – syna Vincenta, dcery Mii a syna Elliota.

 

Přihlášení



Anketa

Která je vaše nejoblíbenější česká vánoční pohádka?
 

Příběh muže, který přežil tři koncentrační tábory a na konci války unikl z hořícího pekla lodě Cap Arcona

Wim prožil dětství v chudé amsterodamské rodině. Když Nizozemsko obsadili nacisté, musel odjet na nucené práce do Německa. Poté, co se situace v jeho práci zhoršila, uprchl zpátky do Nizozemska a nějakou dobu se ukrýval.

Ignis Fatuus je kniha prosycena mytologií a hororovou atmosférou. Na Šumavu už nejspíše chtít jet nebudete

Na Šumavu asi v životě nepojedu. Autorce Petře Klabouchové se vydařil mistrný mysteriózní thriller, místy až horor, který umně vtáhne čtenáře do děje a už ho nepustí. Paní spisovatelka si šikovně pohrává se čtenářem do poslední chvíle jako kočka s myší, takže čtenář do poslední chvíle neví na čem je, vše však má promyšleno do posledního detailu, každá myšlenka má svou perfektně dotaženou pointu.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Herečka Bára Lukešová v rozhovoru o svém otci a pražské výstavě jeho filmové tvorby

bara lukesova perexVýběr z realizovaných i nerealizovaných návrhů filmového architekta Rudolfa Lukeše (1923 – 1976) přinese výstava v galerii Lucerna. Očekávaná expozice nazvaná „Rudolf Lukeš – Filmové návrhy“ bude ot...

Dvojalbum Evergreeny Heleny Vondráčkové přináší žánrové vlny a hudební skvosty

V letošním roce, kdy slaví Helena Vondráčková šedesát let pěvecké kariéry a kdy zaznamenala několik nemalých úspěchů, vychází i dvojalbum Evegreeny, jehož podtitul zní 60 let na scéně. Člověk by řekl, že jde o „bestovku“, ale ono je to trošku jinak. I když jde o 160 minut hudby, tentokrát nezní velké Heleniny hity, nýbrž písně, které jste už možná někdy někde slyšeli, ale na nosičích nikdy nevyšly.

Čtěte také...

Mít svůj „dream team“ je opravdu „dream“, říká zpěvačka Tereza Černochová

Cernochova perexŠiroké publikum ji prvně zaznamenalo, když se ještě vlnila v dívčím triu Black Milk. Později na sebe Tereza Černochová upozornila prvním sólovým albem Small Monstrosities, kde zpívala hlavně cover verze písniček z přelomu sedmdesátých a...


Divadlo

KoresponDance 2012

KoresponDance 2012V Praze a Brně se letos uskuteční již 4. ročník Mezinárodního festivalu současného tance KoresponDance 2012. Zahajovací večer se koná dnes 27. listopadu v pražském Divadle Archa a...

Film

Recenze: Prázdniny v Provence

prazdniny v provence200Tento film vypráví o trojici muzikantů, již znechucených povinností ustavičně vystupovat, kteří se jednoho dne sbalí a prchnou do slunné Provence k tetě jednoho z nich. Záhy vplují do malé české komunity, která se ve francou...