Kultura21.cz

Před kamerou debutovala ve svých čtrnácti letech. Od té doby vystudovala Pražskou konzervatoř, zkusila si práci modelky, hrála na scéně. Vystupuje před kamerou, jak v seriálech, filmech nebo videoklipech a jak sama Alena Kadlecová Mudrová přiznává, posledních pět let je hlavně máma na plný úvazek.

V dětství jste se spolu se sestrou – dvojčetem Barborou, věnovala sportovní gymnastice a spolu jste chodily do dramaťáku. A co další zájmy, co vás ještě bavilo?

Já i ségra jsme od dětství všude lezly a věšely se hlavou dolů. Proto asi naše rodiče napadla gymnastika a byla to pro nás obě obrovská vášeň. Kromě toho jsme obě chvíli chodily ještě zpívat do sboru ve škole, na keramiku a také zmíněný dramaťák. První dramaťák byl v rámci ZŠ a měly jsme skvělou učitelku. Přibližně do 14 let se všechno podřizovalo tréninku gymnastiky. Dokonce náš úžasný táta nám doma v bytě udělal i kladinu a hrazdu. Cvičily jsme fakt hodně. Gymnastiku bohužel není možné dělat dlouho, pokud nejste vrcholový sportovec. Navíc já i ségra jsme navíc celkem vysoké, což v tomto sportu není úplně žádoucí. Takže nakonec jsme ve 14 rozhodly skončit a začaly místo toho chodit na jazzový a scénický tanec, který byl moc dobrou přípravou na talentové zkoušky na konzervatoř - ve druhém kole je pohybová zkouška.

Vášeň z gymnastiky se přetočila k divadlu. Já i Barča jsme byly celkem brzo rozhodnuté jít zkusit talentovky na konzervatoř a hledaly jsme dobrý dramaťák, kde se připravit. Chvíli jsme chodily do divadla Radar, ale nakonec nás na konzervatoř připravovala v ZUŠ na Praze 7 úžasná herečka a lektorka paní Hana Davidová a poté i její dcera Anička Brousková, která v té době hrála v divadle Na Fidlovačce.

Bylo vám čtrnáct let, když jste obě debutovaly před kamerou v seriálu Oběti v epizodě Nevlastní bratr, kde jste hrály také dvojčata, a rodiče vás ztvárnili Viktor Preiss a Taťjana Medvecká. Role jste dostaly díky konkurzu. Jaké to bylo poprvé před kamerou?

Na konkurz jsme se dostaly díky již zmíněné Haně Davidové, která nám o castingu v České televizi řekla. Tehdy ale hledaly jen jednu dětskou roli a to mladší dceru Viktora Preisse a Taťjany Medvecké. Starší dceru měla hrát Anička Kulovaná. Tam jsem poprvé začala cítit strach, co bude, když budou muset vzít jen jednu z nás. Nebyl to dobrý pocit, do té doby jsme mohly účinkovat všude obě. Hrály jsme každý rok v divadle Na Prádle. Nakonec to ale dopadlo úžasně, pamatuju si, jak mi přišla sms, že pan režisér si vybral nás obě a tu jednu roli přepsali jako roli dvojčat. Celé natáčení bylo nádherné. Pan Preiss byl moc milý a paní Medvecká také. Po asi deseti letech jsme se s paní Medveckou potkaly znovu při natáčení seriálu Obchoďák a ona si nás pořad pamatovala, jako ty malé holky co chtěly na konzervatoř. To bylo nádherné. Na natáčení byla i sranda, hlavně když jsme měly hned první den hrát, že tajně kouříme cigarety. A tak nás náš táta ještě večer před natáčením musel doma učit, jak se správně cigareta drží, i když je sám také nekuřák.

Po ZŠ vaše cesta vedla na Pražskou konzervatoř (2006–2012), kterou jste studovala se sestrou Barborou, která je televizním divákům známá jako Ája ze seriálu Ulice. Po škole jste se vydala každá svoji vlastní cestou. Také jste spolu hrály víly v pohádce Pravý rytíř. A před kamerou se setkaly i v kanadsko – českém sci-fi akčním krátkometrážním filmu Patricka Boivina Trinity (2019). Rýsuje se nějaká vaše společná spolupráce před kamerou nebo na scéně?

Přišlo nám od té doby několik společných nabídek na účinkování v seriálech i reklamách v roli dvojčat, ale žádnou jsme zatím neuskutečnily. Snažíme se nevystupovat jako „prvoplánová dvojčata", ale bohužel těch nabídek na lepší role dvojčat je velmi málo. Obě máme v hlavě pár nápadů, co bychom společně chtěly vytvořit. Mám například téměř dopsanou audio hru, kde v hlavní roli vystupuje mladá maminka a celá hra je dialog mezi ní a její hlavou, který namluví Barča a já. Máme téměř totožné hlasy. Musíme se jen sladit s časem, podařilo se nám mít děti hodně blízko po sobě - první jsem byla já, pak za dva roky rodila ségra a necelý rok po ní zase já. Takže všechny naše společné nápady trvají trochu déle.

Vy jste si zahrála v seriálech jako Modrý kód, Ordinace v růžové zahradě 2, Svatby v Benátkách, Obchoďák … nebo filmech – Pohádkář, 10 pravidel, jak sbalit holku, Pravý rytíř. Jak se cítíte před kamerou? Věnujete se také dabingu?

Kamera je pro mě jako dveře do fantazie. Je to zvláštní co všechno se v člověku změní, když ví, že se točí. Miluju ten zvláštní pocit svobody. Je to jiná práce než na jevišti, jiná energie. Tenhle typ herectví se u nás teprve začíná učit. Navštívila jsem už více i zahraničních workshopů, které byly přímo o práci před kamerou. Na konzervatoři nás o práci před kamerou nikdo neučil. Je to trochu škoda, ale zase aspoň to nikdo nemohl veřejně hodnotit a „známkovat". Základem hraní je hrát si a nemít strach, že udělám chybu. Tenhle pocit svobody u kamery mám a jsem za to hrozně vděčná.

Dabingu se momentálně věnuje víc Barča. Já jsem začala, než se mi narodil druhý syn, ale dvě malé děti byl docela kolotoč. Za rok bude malý ve školce, tak věřím, že se k němu vrátím, mám se v této oblasti ještě hodně co učit.

A co divadlo? Hrajete někde? Máte za sebou vystupování v Divadle Na Rejdišti, v Divadle Na Prádle, v Divadle bez hranic.

V divadle momentálně nejsem. Chvíli před covidovým lockdownem se mi narodila první dcera, pak syn a zatím jsem se nevrátila.

Co vás přivedlo k vystupování v improvizačních show pod organizací Improliga?

Touha hrát si a mít kolem sebe prostředí lidí, kteří dělají představení čistě z radosti a nadšení. Je to pro mě hodně důležité udržet si toho hravého ducha a nevnímat herectví „jako práci".

Vy jste si zkusila také modeling. Měla jste příležitost spolupracovat s Pietro Filipim a několika zahraničními fotografy a návrháři. Jak jste se k němu dostala? Jaká to byla pro vás zkušenost?

Modeling byl můj malý trochu naivní dětský sen. Když mi bylo asi 14 let, vybrala mě modelingová scoutka u nás na ZŠ a nabídla našim, abych se přišla i s Barčou zaregistrovat k nim do agentury. Měla jsem 175 cm a byla jsem díky sportu a genům hodně hubená. Podmínky k registraci a získání portfolia fotek byly ale tenkrát takové, že nebylo možné je financovat z budoucí práce modelky, ale vše se platilo při registraci a tak se naši rozhodly, že je to příliš brzy a že máme aktivit až dost. Ve mně se to ale tehdy zakouslo, měla jsem pocit, že mi bylo něco sebráno. Tak jsem se snažila při každé příležitosti k modelingu vrátit a kombinovat ho s herectvím. Milovala jsem focení. Po roční spolupráci s Pietro Filipi jako modelka jsem ale došla do bodu, kdy mi došlo, že to prostředí pro mě není vůbec mentálně zdravé. Zkoušela jsem několikrát týdně všechny nové kolekce před celým týmem návrhářů. Měla jsem každý večer před zkouškou stres z toho, jaké jsou moje aktuální míry, abych jim nezkazila jejich práci. Pokud o sobě takto přemýšlíte, žene vás to do problému se svým tělem a to jsem si začala hodně uvědomovat. Momentálně mám spolupráci s agenturou Pure Models, ale hlavně jako herečka. Spolupráce není exkluzivní.

O sobě říkáte, že máte ráda zpěv, tanec, hrajete na klavír. A také jste se objevila v hudebních videoklipech – Adam Ďurica: Dávno si preč a Pokáč: Rodinný typ. Jaká to byla pro vás zkušenost? Co vám to dalo?

Upřímně mezi moje silné stránky nikdy zpěv ani hra na klavír nepatřily. Miluju to, ale například ve zpěvu mám určitý blok. Věřím, že se budu schopná časem vyzpívat tak, že pro mě zpěv na veřejnosti nebude takový problém, ale cíleně to nevyhledávám. Naopak tanec mám hrozně ráda. Do hudebních klipů jsem se dostala díky přátelství se zpěvačkou Hankou Melzerovou, která je součástí týmu Jakuba Mahdala. Kuba za mě točí nejlepší videoklipy u nás v Čechách a jsem za spolupráci s ním a jeho týmem hrozně vděčná. Už jsme spolu pracovali víckrát. Jsou úžasní!

A jak ráda trávíte chvíle volna?

Moje chvilky volna jsou často momenty, kdy jsem chvíli sama bez dětí, což je nejčastěji po, cestě na casting nebo natáčení. Odpočinek je často právě práce, kterou mám ráda. Jinak jsem posledních pět let máma, která je s dětmi 24 hodin 7 dní v týdnu, a nejradši jsem s dětmi v přírodě.

Foto: archiv Alena Kadlecová