Kultura21.cz

Od druhého prosincového týdne představují svou tvorbu ve foyer Domu kultury v Kroměříži tři výtvarníci, kteří jsou ceněni i v zahraničí. Malířka a designérka Rosana de Montfort, sochař a umělecký kovář Radomír Bárta a malíř, grafik a ilustrátor Vincent Chignier. Jejich společná výstava nese název "un voyage", přičemž slavnostní vernisáž proběhla 9. prosince. Výstava potrvá do 11. února 2025. Ale nejen o kroměřížské prezentaci vypráví v následujícím rozhovoru Rosana de Montfort.

Vaše „skupinová“ výstava v Kroměříži má jedno velké téma respektive několik témat pro jednu výstavu. Co všechno ji stmeluje?

Stmeluje ji naše přátelství a podobný, možná trochu naivní pohled na svět. My tři jsme různého věku, ale každý z nás miluje život ve své prosté podobě. Jsme kamarádi a zapisujeme každý po svém to, na čem nám v naši existenci záleží nejvíce.

Jak se znáte dlouho a pravděpodobně to asi nebude vaše první společná výstava nazvaná "un voyage"?

Známe se několik let. S Radomírem Bártou spolupracujeme od roku 2021, ale setkala jsem se s ním poprvé v roce 1991 na Miss Československo, kde jsem předváděla jeho kovářské šperky. Naše druhé setkání bylo na Zámku Bílovec na slavnostní otevření Galerie MORITZ na vernisáž výstavy „ROMY&ROSE” s Romanou Štryncl, výherkyní moravského kola Miss 1991. Pár měsíců na to jsme tam měli skupinovou výstavu s Jaroslavem Jerrym Svobodou a Michalem Janovským. Výstava v Domě kultury v Kroměříži bude naše osmá spolupráce.

S Vincentem se známe od roku 2023. Naplánovali jsme pár výstav a projektů. V roce 2024 jsme spolupracovali na výstavě pod názvem „extraction“ v Galerii MonAmi, projektu „PĚT VĚT“ v Galerii města Olomouce, na artovém festivalu TUFEST Šternberk, na výstavě „DEVĚT VĚT“ v Křížové chodbě Radnice Brno 1 a nyní to bude naše pátá spolupráce.

Zatímco zachování organického životního stylu a boj proti umělé inteligenci jsou nejčastějšími náměty ve vašich monumentálních obrazech, jak byste charakterizovala tvorbu Radomíra Bárty a Francouze Vincenta Chigniera?

Radomír je milovník světa pod hladinou, přírody, tajemných pochodů země. Žije v prostředí, kde na přetvářky není místo. Jeho tvorba studuje opravdový život. Ocel se pod jeho kladivem mění do mořských kreatur, pouštních květin, tajemné fauny a oceánských topografií. Používá také sklo, ušlechtilé kovy a polodrahokamy.

Vincent je pozorovatelem života lidí. Zapisuje momentky z běžných chvil, vzpomínky a malé nostalgické útržky do svých obrazů, které připomínají koláže z deníku. Mnohdy do maleb samých vpisuje hesla a slova, které přibližují dané téma emocí a rozpoložení dění v nich. Dělá ale i ilustrace, grafiky a je autorem mnoha obrovských murálů na budovách v ČR i v zahraničí.

Všichni tři jste známí i v zahraničí. Kde všude jste vystavovala vy sama, a na která díla venku jste hrdá?

Vystavovala jsem v Benátkách, Turíně, Londýně, Malvernu, Leeds, v Clacton-on-Sea, Southend-on-Sea, Barceloně, Římě, Dubaji, v Mnichově a Innsbrucku. Má díla jsou roztahaná do různých koutů země. V Austrálii je obrovský obraz „Leap of Faith“, V Johannesburgu je velkoformátová série Serafínů, v Mnichově celá řada studií podle starých mistrů. V Kalifornii obří obraz „Ice Lake City“. V Londýně spousta osobních portrétů. Dnes bych zřejmě všechna díla namalovala jinak, ale jsem ráda, že se zrodila a dělají lidem radost i v zámoří.

Léta jste působila v zahraničí, ale poslední roky žijete a tvoříte na severní Moravě. Co všechno obnáší váš činorodý způsob života?

Snažím se především spojit rodinný život s uměleckým. Proto nejen maluji, ale i pořádám každoročně na 15 akcí v okolí bydliště, abychom to neměli daleko a mohli tak neustále potkávat přátele. Od roku 2020 jsem uspořádala 57 výstav a výtvarných projektů s umělci, kamarády a dětmi.

V malbě se snažím diváky neunavit, proto nikdy netvořím pod tlakem. Obrazy vystavuji ráda, ale mnohem raději je maluji. S manželem Russellem se někdy válíme po zemi oba dva a v totálně si užíváme malování a cákání barvami. Jelikož bydlíme na starém statku, kde je spousta místa, nemusíme to hned uklízet.

Jinak pomáhám i na Zámku Bílovec, jelikož jsem docela obstojný údržbář. Vedu tam Galerii Moritz a podílím se na projektech pro NPÚ. Zde se mi hodí studium a zkušenosti z oblasti uchování a restaurování památek.

Končí rok 2024 a proto se nemůžu nezeptat, jaké plány máte v roce 2025?

Na příští rok už konečně dostavíme komunitní centrum Pavilon v Bílovci. Také nyní provádíme rekonstrukce v nemovitosti v historickém centru Nového Jičína, kde otevřeme galerii a edukační centrum De Montfort. Máme naplánováno několik zahraničních akcí a cest.

Vystavovat budu ale jen na několika místech. Kromě výstavy v Kroměříži, která se přehoupne do roku 2025, máme s Romanou Štryncl naplánovanou výstavu v Brně v Galerii SCHROTT pod kuratelou Olgy Čejkové, budeme vystavovat na Zámku Lysice v pátém ročníku projektu ROMY&ROSE. V Galerii MORITZ plánuji celosezonní výstavu svých velkých obrazů. Dále mám stálé expozice v Novém Jičíně a Olomouci.

V rámci spolupráce s Unií výtvarných umělců Olomouce připravuji jedno velké překvapení. Výstavní projekty s umělci mám připraveny také v Galerii MonAmi. Myslím, že rok 2025 bude o něco klidnější, budu se snažit, aby se mé plány nemnožily.

Zdroj foto: Robert Rohál

https://www.dk-kromeriz.cz/-un-voyage