Kultura21.cz

Nora Eckhardtová se narodila a žije v Praze. Na Vysoké škole ekonomické vystudovala statistiku a filozofii, odjakživa ji ale přitahovalo umění různých forem, především film, literatura a laicky se věnovala malbě. Po mnoho let působila v propagaci pražských artových kin Světozor, Aero a Bio Oko. Je autorkou románů Sen letící želvy a Kniha, kterou posypal hvězdný prach. Do své třetí knihy Druhá strana řeky promítla svou fascinaci řekou, na jejímž břehu většinu života bydlela. Od roku 2023 kromě psaní také navrhuje a vyrábí šperky z drahých kovů pod vlastní značkou Šperky Noir. Má dvě děti a dva kocoury.

 Jak se máte v těchto dnech a jak si užíváte začátek adventu?

Přiznám se, že teď před Vánoci je to hektické a užívat si nestíhám nic. Pro prodej šperků je teď nejdůležitější sezóna a opravdu nevím, kam dřív skočit. Ale těsně před Štědrým dnem už bude klid a doufám, že si spolu s dětmi svátky užiju.

Tento rozhovor se týká knihy Druhá strana řeky, tak by mě na úvod zajímalo, jaký máte vztah k Černé? Máte s ní spojenou nějakou magickou moc?

Černá je fiktivní řeka, ve které možná někteří poznají Vltavu. Já jsem většinu života bydlela v Praze někde na břehu nebo poblíž Vltavy a opravdu na mě od malička velmi silně působila.

Byl to tedy od začátku váš cíl zasadit zde děj příběhu? Nebo to až vyplynulo?

Ano, dalo by se říct, že řeka je tu hlavní postava. Od začátku jsem měla v plánu zasadit do centra dění řeku, kolem které se dějí zvláštní nevysvětlitelné věci. Příběh se pomalu skládal až potom.

V knize jsou dvě linky, jedna ze současnosti a druhá z minulosti. Která linka se vám psala lépe a proč?

Líp se mi asi psala ta historická část. Druhou polovinu devatenáctého století jsem si oblíbila, svou další knihu (která ale vyšla už loni – Kniha, kterou posypal hvězdný prach) jsem zasadila už jen do historie a myslím, že tu zůstanu i ve své další knize.

Moc se mi líbilo, jak příběh plyne. Byl to váš cíl? A jak jste na něm pracovala?

Ano, to je myslím cíl každého autora, aby příběh plynul. Vymýšlím vždy hlavní osu příběhu, od začátku už mám více méně konkrétní představu, kam se bude děj ubírat a jak skončí. Na tuto kostru postupně nabaluji text. Občas se v průběhu děj posune trochu jinam nebo se něco změní, ale nejsem ten typ autora, který má nějaké téma a píše „pořád dál“, bez přesné představy, kam by se to mělo ubírat.

Skvělá je také atmosféra. Jak se vám daří nastínit atmosféru míst? Máte na to nějaký trik?

Nemám žádný trik, ale ráda pozoruji a vnímám, co na mě působí, tak to asi pak mohu sugestivně popsat. Klíč je asi ve všímání si, řekla bych. Ráda také pracuji s fantazií, takže dokážu takto věrohodně popsat i scény, které jsem neviděla (a vidět nemohla).

V ohlasech na knihu jsem zaznamenala výtky na konec knihy. Napsala byste jej dnes jinak, nebo si za tím stojíte?

Abych se vyhnula spoileru, tak asi konkrétně odpovídat moc nemůžu, ale vlastně ne, neměnila bych nic. Oproti mým dvěma předchozím knihám je ten konec – no, jiný, abych neprozradila teď konce všech svých knih – ale nezdá se mi, že by byl horší nebo by bylo třeba něco upravovat. Možná je jen trochu jemnější, nevím. Samozřejmě názory čtenářů jsou pro mě důležité, ale nemůže se všechno líbit všem, to prostě není možné.

Přečtěte si naši recenzi knihy: Co se skrývá na Druhé straně řeky?

Kde berete inspiraci k takovým tématům, se kterými přicházíte? Co pro vás bývá impulsem?

Tady byla ta inspirace jasně daná tou řekou, obecně ale je to celý komplex různých vlivů, které se nějak propojí. Hodně čtu a mám ráda filmy, celkově na člověka každý den působí tolik různých vlivů a impulsů, všechno se nějak ukládá buď do paměti, nebo podvědomí. Když píšu, najednou mi naskočí nějaká souvislost, která může pocházet z rozhovoru, který jsem kdysi vyslechla, v nějaké obměně jsem to mohla vidět ve filmu před x lety, aniž si to pamatuji... Inspirace je skládání těch střípků dohromady.

Jste také autorkou šperků a jedna kolekce vznikla také ke knize. Můžete nám o ní povědět více?

K Druhé straně řeky jsem vytvořila stejnojmennou kolekci šperků, které vycházejí z děje knihy, resp. z obálky, na které jsou vyobrazené symboly, které knihu charakterizují. Tytéž symboly jsem využila ve své kolekci stříbrných šperků.

Šperky vychází z prvků důležitých pro děj knihy. Který z nich má pro vás největší význam a proč?

Ty prvky jsou buď zcela očividné v souvislosti s řekou – ryba, vlna, dále méně zjevné – lahvička s tajemným nápojem, až po zdánlivě zcela nelogického skarabea, který je ale zásadní stopou v pátrání po ztraceném otci hlavního hrdiny. A toho jsem si právě oblíbila nejvíce. Skarabea v různých obměnách najdete na náušnicích, náhrdelníku, prstenech a náramku. Sama ho nosím na prstě každý den.

Jak se vám tvořily tyto šperky? Měla jste o nich předem jasno, nebo vznikaly až po napsání knihy?

To už jsem vlastně odpověděla u předchozí otázky, šperky vznikly až po vydání knihy v návaznosti na obálku.

Čím se obecně necháváte inspirovat při tvorbě šperků? Z čeho vychází?

Je to stejné jako u knih, inspirace může přijít kdykoli odkudkoli. Tady je ovšem člověk limitovaný tou technikou a tím, co je a co není možné vyrobit. Napadají mě nejdřív obecná témata na kolekce, a dál pak konkrétní podoba šperků. Detaily ke mně často přichází třeba těsně před usnutím, to je takové magické „okno“, kdy je usínající mozek otevřený novým souvislostem. Tak jsem častokrát vymyslela i nový nápad v knize, dějový zvrat nebo nezvyklé řešení vlastně čehokoli.

A jaký musí být výsledný šperk, který vyrobíte? Jaké musí mít vlastnosti?

Abych byla spokojená, šperk musí být něčím zvláštní, jiný. Mám ráda, když je na ručně vyráběných špercích poznat, že nejde o nějaký výlisek ¬– mám ráda maličké nepravidelnosti, drobné pihy na kráse. Každý šperk sama vyrábím a každý je tak jedinečný. Ráda také využívám i třeba perly různých nepravidelných tvarů nebo surové krystaly, které tu jedinečnost ještě podtrhují.

Na závěr nám prozraďte, jestli se mohou čtenáři těšit na další knihu.

Ano, pomalu pracuji na další, nerada bych ale už teď něco prozrazovala. Poslední dobou mě plně vytěžovala výroba šperků, snad bude začátkem nového roku čas i na psaní.

Děkuji za rozhovor!

Já vám také děkuji.

Zdroj foto: Albatros Media