Akce a zas jen akce, Peter Jackson ždímá Tolkienova Hobita dokonale a posouvá humorně laděnou fantasy pohádku do rozbředlých vod amerických akčních velkofilmů. Obecně se dá říci, že ve světě filmu platí jednoduché pravidlo. Úspěch rovná se peníze a vyprodaná kina. S tím souvisí i fakt, že podle této jednoduché logiky je nutné filmovou látku vytěžit až do mrtě. Dá se říci, že Peter Jackson v nejnovějším díle své středozemské kalvárie potvrdil toto pravidlo dokonale.
Všichni sice dobře ví,že Jackson točí filmy pro anonymní masu diváků lačnících po velkolepých akčních scénách a speciálních efektech, pokud tedy pomineme jeho začátky s Braindead či Vesmírnými kanibaly. Na druhé straně to, jak tento pravděpodobně doživotní vlastník monopolu na filmové adaptace Tolkienových knih zatočil s Hobitem zvedne ze židle i nejednu smířlivější dušičku. Pána prstenů vzhledem k celkově akčnějším a dospělejšímu charakteru literární předlohy, skousli snad všichni. Ale točit v podobném duchu i Hobita, který je ve své podstatě spíše takovou mírumilovnou pohádkou pro děti, to už je poněkud silná káva.
Není se ale čemu divit. Komerce vládne filmovému světu a prodeje táhne hlavně akce a hvězdné obsazení. To vše by se pak mělo, pokud chceme hovořit o úspěchu na úrovni, zabalit do lákavého trojrozměrného kabátku. A jak jinak přitáhnout do kin mladší generaci neseznámenou s jemnou poetikou Tolkienova literárního světa než na provařený obličejíček Orlanda Blooma. Pravověrný fanoušek Středozemě tak musí stisknout zuby a zamáčknout slzu nostalgie. A to především nad tím, že spíše než věrné převedení Tolkienovy knižní prvotiny na filmová plátna připomíná Jacksonův Hobit akční prequel k filmovému Pánu prstenů.
Stejně jako v případě svého předchůdce obsahuje i Šmakova Dračí poušt celou řadu vedlejších dějových linek a přidaných postav, po kterých byste v knižní předloze pátrali marně. V konečném důsledku nejnovější Hobit představuje poměrně obsáhlý úvod zasazující události předcházející pouti společenstva za zničením prstenu do širších souvislostí Tolkienova univerza. Do hry se tu tak vrací nejen lesní čaroděj Radagast známý z prvního dílu, ale i Sauron. Obě postavy jsou ale nakonec pevnou součástí Tolkienova světa a představují dobrou záminku pro to natáhnout děj poměrně útlé knížečky na třídílnou trilogii. Zamrzí snad jen to, že stejně jako v případě Pána prstenů, kde se Jackson rozhodl ostentativně ignorovat postavu Toma Bombadila, podobným způsobem zpracovává i Mědeda, jehož úloha v celém příběhu je v podstatě odbyta několika nic neříkajícími scénami. Jackson si zkrátka Tolkiena upravuje jak se dá k nevoli skalních Tolkienových fanoušků marně plačících nad McDonaldizací jejich oblíbeného spisovatele.
Avšak ani v tom, co si Jackson vytyčil, se jeho snímku nedaří působit více než pouze uspokojivým dojmem. Snad by ani nevadilo, že je Jacksonova Středozemě generickým fantasy světem v mnohém doslova připomínajícím nastavovanou kaši z převařeného Pána prstenů, která je divákům servírována stále do kola až do vymření i těch posledních zbývajících mozkových buněk. Problémem je však spíše Jacksonova snaha vytěžit z potenciálu literární předlohy co nejvíce ve snaze natočit akční blockbuster, který by ve svém důsledku připomínal a snad i překonal jeho středozemskou prvotinu..
Tam, kde se mu nedostává literárního základu, Jackson zapojuje inovaci. Především pak sází na akci a skřety kosícího Legolase, jehož akrobatické kousky vám zcela určitě přivodí nejeden ironický úsměv. Z Tolkienovy pohádky se tak jakoby mávnutím kouzelného proutku stává akční groteska strhávající literární předlohu do šedi filmové průměrnosti, v níž všudypřítomná vata nahrazuje obsah. Tento dojem nemůže zvrátit ani rozvíjející se emotivní vztah mezi trpaslíkem a elfkou, který s veškerým respektem k Tolkienovu světu působí nemístným a chvílemi až trapným dojmem. A taková je i Středozemě nahlížená očima Petera Jacksona, průměrná, zbavená originality a mystiky. Ve své konečné podobě tak spíše než obdivovaný vzor zakladatele fantasy žánru připomíná degenerovaný odvar z jeho současných forem.

Warner Bros, Entertaiment s.r.o.
| < Předchozí | Další > |
|---|




Přinášíme vám další rozhovor ze série festivalového ‚popovídání‘. Po koncertě partičky Tleskač na Benátské noci jsme se sešli s frontmanem Jirkou Sýkorou!
V souvislosti s prezentací Slovanské epopeje v pražském Veletržním paláci pracovníci Národní galerie připravili na měsíce září - prosinec roku 2012 řadu doprovodných programů a akcí s vazbou k vystaveným...
Od 15. dubna patří horní foyer ve zlínském Městském divadle divadelnímu festivalu. Není to ale zlínské Setkání 2012 Stretnutie, ale brněnský Divadelní svět. Nejedná se ani o aktuálně probíhající či letošní přehlídku di...
Když jsem šel na představení Rychlé šípy, nevěděl jsem, co od toho mám čekat. Pětici kamarádů zná snad každý. Všichni vědí, kdo to byl Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Čer...
Konečně se mi podařilo zhlédnout Hastrmana Ondřeje Havelky, který byl natočen podle předlohy knihy Miloše Urbana. Snímek je to vskutku povedený. I když často naráží na nepochopení a těší se ob...