Porozumět Lustigovi...

Přítomnost Arnošta Lustiga Nakladatelství Mladá fronta se rozhodlo vydat, řekněme, přímé svědectví o osobnosti Arnošta Lustiga, jednoho z nejdůležitějších českých spisovatelů píšícího o holocaustu. Jeho portrét mohou čtenáři či diváci vstřebávat hned ve dvojí formě, filmové a knižní, ta přesně kopíruje filmové dialogy, navíc pak zprostředkovává položené otázky jeho dcery Evy Lustigové, jež ve filmu, nazvaném Tvoje slza, můj déšť: Přítomnost Arnošta Lustiga, někdy nezaznějí. Právě tato žena „má na svědomí“ vznik tohoto, poměrně tradičního, dokumentu. Proč zdůrazňuji onen žánrový konformismus? Protože právě ten je, myslím, jednou ze silných stránek. Ale tvrzením o dominující všednosti bych se dopouštěla křivdy, dokument se i v lecčem vymyká (ať už celkově svou dynamičností nebo doprovodnými kulisami, viz níže), avšak experimentálním není, proč by měl taky být, vždyť přece odpovědi na nejzákladnější životní otázky by se měly hledat těmi nejjednoduššími cestami. Toto přesně učinila Eva Lustigová, která „jen“ toužila nalézt cestu k pravému já svého otce:
,,Chtěla jsem tam, kde hory nestárnou. Tam, kde paměť nenapadá hledat se, či se nalézt. Byl pro.“
Proto mu položila několik obecných i konkrétních otázek, přičemž odpověďmi na ně byl slovně pokryt takřka celý jeho život (a teď mám na mysli i ten vnitřní). Pan Lustig hovoří o deportaci do koncentračního tábora již ve svém brzkém dětství, dále o emigraci po r. 1968. Rovněž se dovídáme, co především jej vedlo ke spisovatelskému řemeslu (důvodem byla touha dokázat svému učiteli, že to, co zažil, je skutečně pravda).

Vznikl tak jedinečný portrét tolik oblíbeného spisovatele. Sama Eva Lustigová říká, že otázky mu dopředu známy nebyly, divák (čtenář) si tak může být jistý jeho spontánními odpověďmi, byť mnohdy znějí pohotově a rozmyšleně. To vše jen dokazuje sečtělost, jíž pan Lustig, věčná studnice židovských vtipů a životního nadhledu, oplýval:
,,Je více myší než pastí. Taková je moje filozofie.“
Film se natáčel na různých místech v Praze od roku 2006 až do roku 2008, kromě A. Lustiga zde spatříte jeho přátele Květu Fialovou, Josefa Vinkláře nebo kolegu z lágru Jiřího Justice a další.

Přítomnost Arnošta Lustiga

Dokument je prokládán fotografiemi, citacemi z některých Lustigových knih (např. Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Chlapec u okna, Krásné zelené oči) nebo úryvky z korespondence. Hudební podklad tvoří většinou podmanivé židovské melodie, pochopitelně, vždyť celý spisovatelův život a téměř celá jeho tvorba se točí kolem tématu židovství a s ním související otázky viny, trestu a zachování si důstojnosti i v časech té největší brutality:
,,Nechtěl bych prominout nic, co udělali ti nejhorší lidi, nacisti, co udělali Židům, včetně mýmu tatínkovi, to bych nechtěl prominout; a kdybych chtěl, tak bych si to okamžitě vyvrátil, protože to je neodpustitelný.“

Po zhlédnutí tohoto filmu jsem se ujistila v jedné věci, že se zesnulým Arnoštem Lustigem mnohé utichlo, avšak jen díky takovýmto počinům (dále např. dokument Devět životů http://dafilms.cz/film/8070-arnost-lustig-devet-zivotu), připomínajícím existenci lidské krutosti, ale i nesmírné vůle, jeho moudrost přetrvává dál a je to dobře. Dnešní doba totiž potřebuje morální vzory se smyslem pro duchovno a neochvějnou vírou v lepší zítřky. Jedním takovým pan Arnošt Lustig bezesporu byl a troufám si říci, že i jedním z největších. To všechno film explicitně nepoví, ale proč by to dělal:
,,Často lidi svádějí na boha to, co zavinili lidi. Já nedávám vinu bohu, já si to nedovedu představit, já dávám vinu lidem.“
Jako velké plus hodnotím dvojí formu vydání, vizuální složka zaujme obrazem a zvukem, takto si potom zapamatovaná slova ukládáme do dlouhodobé paměti, k čemuž nám dopomáhá kniha, v níž je vše zaznamenáno. Zážitek je tímto intenzivnější a trvá déle.
Věřím v to, že Eva Lustigová během své „mise“ našla odpověď, nám nad to navíc dala šanci proniknout do Lustigova světa díky tomuto filmu, který se jiným, stávajícím i těm, co přijdou po něm, bude vymykat, protože vše bylo děláno za účelem porozumění a také z lásky, ze vzájemné lásky otce a dcery.
Pro úplnost jen dodávám, že dokument byl uveden na 47. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech 2012.