Vlaďka Dobiášová: „Každý by se měl pomocí módních trendů snažit najít svůj styl a ne je pouze bezhlavě kopírovat“

Vlaďka Dobiášová: „Každý by se měl pomocí módních trendů snažit najít svůj styl a ne je pouze bezhlavě kopírovat“

Tisk

vladka dobiasova perexPozvání k rozhovoru přijala paní Vlaďka Dobiášová, sběratelka historického a dobového oblečení, jeho doplňků, bižuterie, knoflíků, šicích potřeb a ozdob. Věci z její sbírky můžete vidět například na společenských akcích, výstavách a také v rámci takzvaného muzea módy na kolečkách. Nejen o něm se v tomto dlouhém rozhovoru dozvíte více, tak hurá do čtení.

 

Paní Dobiášová, vítám vás u našeho rozhovoru. Věnujete se netradičnímu koníčku – sbíráte historické a dobové oblečení, a to včetně módních doplňků. Jak jste se k takové sbírce dostala a kdy jste se sbíráním začala?
Asi to začalo už v dětství. Dost mě ovlivnily prvorepublikové černobílé filmy, se slavnými hereckými představiteli a módou, která na ulicích v té době nebyla k vidění. Určitě k tomu přispěla i teta, kdysi populární operetní subreta, Lída Klímová – Grossmannová. Tato dáma byla naší první představitelkou Rosemary ve stejnojmenné operetě Rudolfa Frimla. Působila v řadě divadel a operetních scén v Praze, ale i v Brně, Vídni, či Bratislavě. Tam působil jako dirigent skladatel Oskar Nedbal a ona se stala jeho dvorní zpěvačkou. Jejím manželem tety byl známý kabaretiér, konferenciér, písničkář a zpěvák Sláva Grossmann. Oba byli stále obklopeni společenskou smetánkou a hereckými hvězdami, on byl zdatný podnikatel, který spolupracoval s nejpopulárnějšími umělci např. s Vlastou Burianem, Oldřichem Novým či Karlem Hašlerem. Ten jej např. nechal v roce 1928 nazpívat na desku svou slavnou píseň „My jsme ti Pražáci vltavská krev“. Oba manželé měli nádherný byt na Smetanově nábřeží, úžasnou garderobu a spoustu zajímavostí pro malou holku. Právě tetiny občasné dárky daly základ počínajícímu dětskému sběratelství, tehdy spíš hromadění.

vladka dobiasova 1

Kde sháníte nové kousky do vaší sbírky? Vyhledáváte si majitele těchto věcí, využíváte soukromé sbírky nebo si také něco šijete?
Když se nad vaší otázkou zamyslím, napadá mě, že jsem vlastně cíleně věci většinou nesháněla. Nějak to přicházelo samo, v pozdějších letech reagovali hodně posluchači nebo čtenáři v médiích a ozývali se s nabídkami. Měla jsem štěstí, že náhoda mi pomohla do sbírky zařadit několik ucelených a dokladovaných pozůstalostí. Nejen textilie, ale i dokumenty, fotografie, časopisy apod. Majitelé si mě vždy našli sami. Sama nic nešiju ani pro sebe a už vůbec ne do sbírky. Všechny věci v ní jsou dobové originály a nikoliv šaty šité v retro stylu. Mám kolegyní, která umí věci opravit dobovými šicími pomůckami, nitěmi počínaje a konče knoflíky.

Když vám přibude něco nového, co je třeba s daným kouskem udělat? Myslím tím například praní nebo nějaké úpravy.
Některé věci jsou v úžasném stavu a dokonce v původním balení. To se snažím uchovat, včetně např. paragonu nebo balicího papíru. Ten je někdy i ručně malovaný. Pokud se týká věcí nošených, je třeba k nim přistupovat individuálně s přihlédnutím na stupeň zašpinění či jiného poškození. Častá je rez, ale i tu většinou zvládám. Úprava a údržba textilií je obecně dost náročná.

vladka dobiasova 2

Co z vaší sbírky považujete za nejhodnotnější a proč? Jsou nějaké věci, například doplňky nebo části oblečení, které by byly pro dnešní generaci už těžce pochopitelné a překvapivé?
Nejhodnotnější? To je sbírka jako celek. U jednotlivých věcí záleží na úhlu pohledu. Buď z pohledu historického, materiálového, osobnostního nebo osobního. Mohla bych být nadšena ze secesních šatů z rodiny básníka Hejduka, obleku pan Svatopluka Beneše, Adiny Mandlové, Nataši Gollové, šatů z kovové krajky nebo krokodýlích bot. Ale kdybych musela pod tlakem přiznat, čeho si nejvíc vážím, tak pořád vede puntíkatý šátek Oldřicha Nového. A překvapivé? Určitě pánský deštník v holi, dámské spodní kalhoty ke kolenům, kde mezi nohavicemi není látka a jsou jenom svázané tkanicí, kabelka ze sloní kůže, kabelka ze zemské výstavy v r. 1891, a podobně. Pro laika by bylo jistě překvapivé i množství knoflíků, látek či bižuterie z celého uplynulého století.

Píšete, že většina z předmětů má zdokumentovaný také svůj příběh. Můžete nám nějaký unikátní prozradit?
Příběhů je opravdu hodně, zajímají mě po stránce lidské i historické. Někdy je raritou, jak se věci ke mně dostanou a jak málo chybí k tomu, aby zůstaly zachovány. Před lety si mě po jakési výstavě našla paní, která mi nabízela věci z 30. let. Po jejich vyjmenování jsem moc děkovala, že je už mám a opakovala svůj problém s nedostatkem místa. Jednou z nabízených věcí byl i letní dámský kabát. Paní byla neoblomná, daly jsme si schůzku a přicházející dáma měla jenom kabelku. Oddechla jsem si, že kabát zůstal doma, ale k mému překvapení vytáhla z kabelky „sen“, kterému se dá říkat kabát. Přesné prostřihy letního kabátu umožňují jeho složení na mini balíček.

vladka dobiasova 3

Pro představu našich čtenářů, máte vaši sbírku spočítanou? Dokážete například říci, kolik máte kusů oblečení nebo bižuterie? Určitě si vedete i nějaké katalogy, naplňuje vás i tato práce?
Kdepak, na katalogy není čas, jediný je, bohužel, v mé hlavě. Množství se dá těžko spočítat, ale pokud vezmeme i bižuterii, jsou to tisíce. A naplnění? Bez hlubokého zájmu, nadšení a znalostí by se z mého koníčka nebo spíše koně, nestalo moje zaměstnání, kterému se věnuji už 17 let.

A kde tyto věci vlastně skladujete? Musí to být nepředstavitelné množství a zabere to rozhodně více místa, než kdybyste sbírala například známky. :-)
To máte pravdu. Můj největší problém je místo. Sice mám v pronájmu prostory, ale v nich je vše srovnáno v krabicích a pověšeno na tyčích stejně, jako v kterémkoliv fundusu. Je to malé muzeum, ale bez stálé výstavní plochy.

S Vaším jménem je spojené takzvané muzeum módy na kolečkách. Jak taková akce probíhá a jaký mívá ohlas? Co je na naplánování takové akce nejdůležitější?
Pojem „muzeum módy na kolečkách“ vznikl právě z nedostatku výstavní plochy. V roce 1998 mi kamarádka nabídla možnost předvést moje poklady formou módní přehlídky na tiskové konferenci. Vybrala jsem průřez prádlem celého století a mělo to velký úspěch. Od té doby jsme realizovali stovky přehlídek v zámcích, muzeích a jiných zajímavých místech u nás i v cizině. Tam jsme byli naposled účastníky programu na reprezentačním plese České republiky v Bruselu a jednou z modelek byla i Miss World Taťána Kuchařová. Dosud jsem se setkala jenom s pozitivním hodnocením dobových přehlídek, velmi je ceněna originalita, choreografie i hudba, která je složena z původních nahrávek. Zejména cizinci jsou nadšeni, většinou nechtějí věřit tomu, že se jedná o originály. Líbí se všem věkovým kategoriím. Jedněm připomínají dobu, kterou zažili osobně či z vyprávění rodičů, druhým jsou často inspirací.

vladka dobiasova 4

Když vás někdo osloví ohledně zájmu o výstavu, je pro vás složité vybrat jen několik exponátů nebo máte vždy jasnou představu, co zrovna vystavíte?
Zájemci většinou ví téma výstavy. To ostatní se dost těžko rodí. Nejraději bych tam nastrkala vše, co mám ráda, ale to nejde. Musím zchladit hlavu a promyslet koncepci. Navézt věci, aranžérské potřeby a na místě vybírat, ladit historii s možnostmi výstavního prostoru, většinou na zámku nebo muzeu. Uvědomuji si, že výstavy přinášejí radost pamětníkům i mladé generaci. Ta si na nich uvědomuje nejen to, že móda se stále vrací, ale i její funkčnost a nepostradatelnost. Objevují a obdivují jim neznámé pojmy a předměty, materiály či šicí pomůcky, ale i trvalou módní nadčasovost. Nemalým překvapením pro ně často bývá preciznost provedení jednotlivých modelů a řemeslná zručnost. Radost mají zejména studenti oborů, jakými jsou třeba módní návrháři či švadleny.

Nemrzí vás, že máte vaši sbírku doma? Že ji nemůžete někde prezentovat trvale? Myslíte, že by oto nějaký zámek neměl zájem? Návštěvníci by se určitě našli.
To víte, že mrzí. Největší sen je najít přiměřený prostor, kde bych už konečně vytáhla pomyslná kolečka zpod vozíku a zakotvila nastálo. Ale to je asi jediné, co mi nikdo ještě nenabídl. Ani žádnou spolupráci v tomto směru. Nedá se nic dělat. Jen jsem ráda, že alespoň formou přehlídek a krátkodobých výstav se věci mohou prezentovat.

Do módy nejen 20. století musíte mít skvělý vhled. Spolupracuje s Vámi někdo, kdo potřebuje odborné vyjádření? Například divadla?
Ale ano. Většinou jsou to lidé, kteří jsou nadšeni určitou historickou epochou a často se v ní i sami vyznají. Někdy oblékám na fotografování známé umělce, zapůjčím oblečení na vystoupení, či filmování, jindy obléknu celou dobovou svatbu. Divadla jsou snad jediná, s kým jsem moc přímou formou nespolupracovala, pouze s některými návrháři.

vladka dobiasova 200

Určitě se dobře orientujete i v oblasti historie. Měla jste ji ráda i jako dítě? A užívala jste si například prohlídky na hradech a zámcích?
Hrady a zámky jsem procházela jako většina dětí na školních výletech. Vystudovala jsem ale výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK u takových mistrů, jako byli páni profesoři Cyril Bouda, Zdeněk Sýkora či kunzhistorik Miroslav Míčko. A to člověka musí celoživotně poznamenat.

A jak jste na tom vy, co se týče módy? Líbí se vám dnešní styl oblékání nebo byste se raději vrátila do nějakého určitého roku?
Věřte tomu nebo ne, žádné období mě neláká k úplnému návratu. Na chvíli, třeba na týden, by to mohla být doba Kristiána Oldřicha Nového nebo týden prázdnin v Římě Audrey Hepburnové a Gregoryho Pecka. Vždy se mi líbilo být oblečena jinak než ostatní. Pořád se divím, že dnešním děvčatům nevadí vypadat stejně, jako pět dalších na tramvajové zastávce. Každý by se měl pomocí módních trendů snažit najít svůj styl a ne je pouze bezhlavě kopírovat.

Na závěr vás se ještě zeptám, co je váš sen z hlediska sbírky?
Samozřejmě jediný, aby sloužila široké veřejnosti pro radost i poučení.

Děkuji za rozhovor!

www.ppdagentura.estranky.cz/

( 0 hlasů )


 

Přihlášení



Román Všechny naše životy je skvělé čtení na léto. Je snazší žít životy druhých, než ten vlastní

Jako závan letního vánku, který nese chvíle pohody, přátelské atmosféry a příslibu blížících se prázdnin. Takový je román „Všechny naše životy“ od francouzské spisovatelky Sophie Astrabie. Pohladí vás po duši a zahřeje u srdce. Nemusíte nad ním hlouběji přemýšlet, stačí se jen nechat unášet jeho jemným kouzlem. Co si více přát, když si potřebujete prostě jen odpočinout a uvítáte společnost nenáročné a milé knihy.

Setkání s C. G. Jungem poskytlo nakladatelství Portál. Schůzka je to parádní!

Pokud patříte mezi příznivce C. G. Junga, nová knížka z nakladatelství Portál bude pro vás opravdovou lahůdkou, která vám rozzáří oči. Publikace přináší výběr z Jungovy tvorby i pozůstalosti, ale i vzpomínky jeho blízkých či dalších osob, které se s ním setkaly a spolupracovaly. Knížka je velmi pestrá a zajímavá, můžete se k ní opakovaně vracet. Já jsem neskutečně nadšená, protože patřím mezi velkou obdivovatelku Junga a takovou knihu jsem si nemohla nechat ujít.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

MASTERS OF ROCK 2012 - INTRO - JEN RŮŽOVÁ TO MŮŽE BÝT!

Na loňském, devátém ročníku Masters of Rock, zaujala pozornost - a nejen mou - poměrně velká tlupa metalistů v růžovém oblečení. Šlo o skvělou recesi, jejíž prvopočátek spočíval v myšlence setkání přispěvatelů fóra MOR, kteří se dosud znali pou...

Výchova štěněte – ideální příručka nejen pro nováčky!

Nakladatelství Kazda vydalo v únoru úžasnou praktickou příručku Výchovu štěněte od trenérky psů Kathariny Schlegl-Koflerové. Pokud si plánujete pořídit malé chlupaté štěstí nebo vás zajímají aktuální trendy ve výchově štěňátek, tato kniha je pro vás nutnost!

Čtěte také...

Lucie Roubínová: „Vím, že někde v davu sedí má obrovská opora…“

lakoma barka200V neděli 5. května se v Kaplici na Českokrumlovsku konal již 10. ročník soutěžní přehlídky dětských hudebních souborů Kaplické hrátky. Děti soutěžily v několika kategoriích a jejich výkony byly těžko porovnatelné. Hlavně proto, že každé u...


Literatura

Město v oblacích když svět je v troskách

snegonovaVysoko v oblacích, drženo mohutnými pilíři, několik kilometrů nad zemí je město. Je rozděleno na tři části – vnitřní, vnější a palácovou. Městu vládne císař, strach a chudoba. Čím více se vzdalujete od palác...

Divadlo

Kočkožrout kašle na zažitá pravidla... a to se neodpouští

Kockozrout 2Lidé v malém bavorském městečku žijí svůj obyčejný život. Ze všeho nejradši se setkávají v místní hospodě, kde probírají nejnovější drby a popíjí pivo. Jejich dalšími zálibami jsou sex a věčné snění o novém začátku a lepším životě. Jejich životní...

Film

Nemám Vánoce rád a Silvestr přímo nesnáším, říká režisér Zdeněk Troška

zdenek perexI když v poslední době slavil v kinech úspěchy s komediemi nebo pohádkami, filmografie Zdeňka Trošky má přece jenom rozmanitější žánrový rozměr. Patří tam třeba historický film Poklad hraběte Chamaré nebo kom...