Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

„Miluji ten tvůrčí trans, kdy zapomenu na okolní svět a soustředím se pouze na to, co létá kolem mě. Jsem jako médium, poslouchám, zaznamenávám, popisuji, dělám tahy tužkou,“ přiznává písničkářka a ilustrátorka Zuzana Smatanová, držitelka řady hudebních cen, která se v roce 2025 představila také jako autorka dětské knížky Búdkovo, která letos vyšla také v české verzi pod názvem V Budkove a vynesla jí několik literárních ocenění.

Jak jste se dostala k hudbě? Věnovala jste se jí v dětském věku? Čím jste chtěla být? A jak vzpomínáte na své dětství?

Pocházím z hudební rodiny. Prožila jsem dětství na vesnici, měli jsme velký statek, takže vzpomínky mám spojené s prací na zahradě a kolem hospodářských zvířat. Vždy jsem byla malý introvertní umělec, už jako tříletá jsem začala psát a výrazně lépe kreslit než moji vrstevníci. Jelikož byl otec malíř i hudebník, talent jsem zdědila zejména po něm. Rodičům a později i mně bylo naprosto jasné, že se určitě vydám uměleckým směrem, hudebním nebo výtvarným. Paradox je, že jsem nikdy netoužila být známá zpěvačka, bavilo mě psát si písničky pro sebe. Život to nakonec stejně nějak zařídil, že se to výtvarno a hudebno, navzdory všemu, přece jen setkaly.

Pamatujete si, o čem byl váš první text, který jste napsala ve dvanácti letech, a co vás přivedlo v patnácti ke skládání hudby?

Pamatuji. Byl to příběh kovboje, který cestoval po světě se svým koněm. V té době jsem ještě neuměla hrát na žádný hudební nástroj a melodii jsem si neměla na čem zahrát, ale pamatovala jsem si ji velmi dlouho. Později jsem ten text zahodila do koše s obavou, že by mi ho našla máma. Dnes toho lituji, ráda bych si ho znovu přečetla. Psaní písniček mě opravdu chytlo, když mě otec začal učit akordy na kytaře. Moc jsem chtěla umět hrát a usilovně jsem si ničila bříška na prstech. Tehdy se to spustilo, trávila jsem ve svém pokoji čas při skládání písniček velmi často.

Dočetla jsem se, že na střední pedagogickou školu jste šla proto, abyste se naučila hrát na kytaru, flétnu a další nástroje, což se vám podařilo. A uvažovala jste o studiu biochemie a výtvarného umění. A jak se z vás stala členka dívčího pěveckého souboru Cantus Cantilena, s nímž jste procestovala Evropu, a kde všude jste vystupovali?

Ano, můj primární cíl jít na pedagogickou školu byla hudba a výtvarné umění. Věděla jsem, že se budu muset učit hrát na klavír – což byl můj sen od dětství – a na zobcovou flétnu. Přijali mě tam i do školního pěveckého sboru Cantus Cantilena a vystupovali jsme s ním v mnoha evropských městech. Nikdy jsem netoužila být opravdová učitelka v mateřské škole, věděla jsem, že to po ukončení školy nebudu dělat, byl to jen jakýsi mezistupeň do světa hudby a výtvarna.

Jako amatérská zpěvačka jste v roce 2002 vyhrála první soutěže Amatérska gitara a Zlatý štít Liptova. A vítězstvím v soutěži pro amatérské zpěváky a autory Coca-Cola Popstar v roce 2003 se odstartovala vaše hudební kariéra a sbírala jste jednu cenu za druhou. Jak na ten hektický čas s odstupem času vzpomínáte?

Přiznávám, byl to stres. Jak už jsem zmínila, netoužila jsem po tom být známá, ani ve světlech reflektorů, mě bavilo jen psát písničky. Soutěž Coca-Cola Popstar mi ale dala do rukou karty, se kterými jsem se musela naučit hrát. Dostala jsem příležitost nahrát své první album a poté se kolem mě roztočil jeden velký kolotoč. Jsem od narození více introvert, dalo mi to hodně práce na sobě, abych uměla vyjít komfortně na pódium před lidi a zpívat jim svoje písničky. Dnes jsem už na pódiu víc doma, ale souvisí to zejména s tím, že jsem se po psychickém a fyzickém vyhoření znovu vyskládala jako člověk, který se má rád a stojí si za tím, kým je.

Na začátku vaší kariéry vás označovali jako slovenskou Alanis Morissette nebo Avril Lavigne. Jenomže vy jste měla již tehdy vlastní styl a své písně si od začátku píšete a skládáte sama a zpíváte je slovensky a anglicky. Co vás inspiruje při psaní textů a skládání hudby?

Nepopírám, že mě v rané tvorbě ovlivnily, byla jsem teenager, měla jsem své vzory a idoly. Ale později jsem pochopila, že z mého nitra vychází něco, co mi je více vlastní, co definuje zejména mě, a proto jsem své vzory definitivně poslala pryč. Stejně to mám také s angličtinou. Dnes si se slovenštinou mnohem raději hraji a zároveň mi i více lidí rozumí. Píši hlavně o svých životních příbězích. Jsem písničkář, píšu o tom, co žiji. Moje poslední album Rozprávač je hlavně o mém vzácném období vyhoření a o boji s depresí. Nezažít tohle všechno, to album neexistuje. Aktuálně zase trávím čas psaním nových písniček a často se v myšlenkách vracím do dětství, do momentů, které mě zasáhly, ovlivnily a udělaly ze mě člověka, jakým jsem dnes.

Vaše skladby zněly v seriálech jako Keby bolo keby a Stačí si priať. Skladba Lietajúci Cyprián ve stejnojmenném historickém filmu. Skladba Miluj ma alebo odíď ve stejnojmenném filmu. Skladba Tajomstvo ve filmu Slúžka a ústřední píseň Horou v dokumentu o slovenských lesích Krajina bez tieňa. Jak se vám skládá filmová hudba?

Miluji skládat soundtracky k filmům. Je to úplně jiná práce než na běžné písničce, protože režisérka přišla s tématem a žánrem, který mi vždy dal jakési mantinely. Tehdy velmi rychle přijdu na to, jak téma filmu uchopím. Velmi mě to inspiruje.

Nezůstala jste jen u hudby a věnujete se také malování a ilustraci. Ilustrovala jste knihy pro děti – Peter Nagy pre deti a Peter Nagy pre deti 2. Jak se vám spolu pracovalo?

Byla to velmi pěkná spolupráce. Jsem vděčná Petrovi, že mi dal příležitost ilustrovat postavičky z jeho slavných dětských hitů, na kterých jsem vyrůstala i já. Stalo se něco, na co jsem zřejmě čekala celý život, protože kreslení mě definovalo celý život, ale nikdy nepřišla vhodnější příležitost začít s tím více pracovat. Období covidu bylo přesně příležitost, kdy se zastavil celý svět, nemohli jsme koncertovat a já jsem se tehdy vrátila k pastelkám a k akvarelům.

V roce 2025 jste sama napsala a ilustrovala knihu pro děti Búdkovo, která vyšla také česky v překladu Radka Malého pod názvem V Budkově, a prohlédneme si v ní ptačí svět. Ke knížce jste složila také stejnojmennou písničku. Jak se vám na knížce pracovalo? A kdy se můžou čtenáři těšit na další příběh, v němž průvodkyně Zuzka děti zavede tentokrát do světa savců a prohlédneme si s ní jejich nory a brlohy?

Búdkovo bylo asi přirozeným krokem po spolupráci s Petrem Nagym. Chtěla jsem si vytvořit vlastní příběh, protože s textem pracuji už poměrně dlouho, protože si píšu vlastní písničky. Jsem vizuální člověk, měla jsem plnou hlavu fantazie kolem příběhu, který chci dětem představit, stačilo se jen do toho pustit. Velice mě těší takový úspěch i to, že vyšla knížka i u vás v české verzi. Básničky jsem měla hotové zhruba za dva týdny, ale samotné ilustrování mi trvalo půl roku. Dnes už mám hotové básničky do druhé knížky a ilustrovat ji začnu zase na podzim. Na pultech by mohla být příští rok na podzim.

Co vás baví na hudbě a co na malování? Na čem momentálně pracujete?

Na obou zřejmě to samé, jen každé má trochu jinou formu. Miluji ten tvůrčí trans, kdy zapomenu na okolní svět a soustředím se pouze na to, co létá kolem mě. Jsem jako médium, poslouchám, zaznamenávám, popisuji, dělám tahy tužkou. Aktuálně skládám písničky a kreslím si něco „do šuplíku“. Už ani nevím, co je to nudit se, pořád něco dělám.

A co chvíle volna? Jak je ráda trávíte? Jak si nejlépe odpočinete?

Ráda chodím se svým psem do lesa, čtu knihy nebo cestuji po severských zemích. Přiznávám, neumím dlouho aktivně odpočívat, vždy se mi myšlenky zamotají někam do tvorby, ale tehdy aspoň vím, že mě pořád má múza na mušce, ať jsem kdekoli.

Zdroj foto: archiv Zuzany Smatanové 

Zuzana Smatanová:

• Narodila se 14. 6. 1984 a pochází ze Súľov – Hradná při Žilině.
• Vystudovala Pedagogickú a sociálnu akadémiu v Turčianských Teplicích (1998–2002) a angličtinu na Štátnej jazykovej škole v Žiline (2002–2003).
• CD – Entirely good (2003), Svet mi stúpil na nohu (2005), Tabletky odvahy (2007), Gemini (2009), Dvere (2011), Echo (2018), Rozprávač (2023).
• Zpěvník – Zuzana Smatanová – Texty a akordy (2014).
• Knihu Zuzana Smatanová – srdce je jeden zvuk (2019) o ní napsala Dana Čermáková.
• Ilustrovala knihy – Peter Nagy pre deti (2021) a Peter Nagy pre deti 2 (2023). Obě získaly cenu Panta Rhei Awards v kategorii Dětská kniha.
• Napsala a ilustrovala knihu Búdkovo (2025), česky V Budkově (2026).
• Hudební ceny – šest Zlatých slavíků pro nejlepší zpěvačku, jednou Absolutní slavík, třikrát Cena Aurel, dvakrát divácká cena OTO.
• Literární ceny – Zlatá kniha 2025 za Búdkovo, Panta Rhei Awards (2025) za knihu Búdkovo pro nejlepší dětskou knihu a debutant roku.
• Info na: www.zuzanasmatanova.sk